Hlavní navigace

Open source -- příživník ekonomiky?

Michal Krsek 22. 5. 2001

Na straně jedné respektovaný, na straně druhé srovnávaný s komunismem. Jaký vliv má "open source" a vůbec všechen zdarma šířený software na ekonomiku? Přináší nám vůbec nějaké hodnoty? Naopak - prosazování open source ve státní správě daňového poplatníka spíše poškozuje a jeho tvůrci současně odčerpávají z ekonomiky prostředky.

Aniž bych chtěl polemizovat s možností svobodného přístupu ke zdrojovému kódu a jeho sdílení, pokusím se rozebrat vliv softwaru zadarmo na ekonomiku. Budu se také snažit zachovat analogii, jakkoliv je nepřesná, s rajčaty a jejich formami distribuce.

Na začátek kontroverzní přirovnání: Open source je totéž, co komunismus. Každý si vezme z globálního koláče tolik, kolik potřebuje a to potom spotřebuje. Zatímco komunismus ztroskotal na omezenosti zdrojů, open source se z principu své nehmotné povahy ničeho podobného nemusí bát. Skutečnost, zda jedinec poskytuje své zdroje systému zadarmo či ne, je v tuto chvíli nedůležitá (a ideje prvotních komunistů také tuto implementační část neřeší). V ekonomice rajčat to znamená, že to, co vypěstujete na zahrádce, odvezete do společně vlastněných mrazáků, kde rajčata dáte k dispozici (nicméně při distribuci rajčata neubývají).

Základ kapitalismu, ke kterému se většina obyvatel našeho státu přihlásila na konci roku 1989, ovšem hovoří o tom, že existuje cosi jako vlastnictví, které je motivací k tomu, aby se systém vyvíjel. V různých státech a dobách je toto vlastnictví různě přerozdělováno, přičemž obecně platí, že čím menší přerozdělování, tím větší svoboda a rozvoj. Převedeno na rajčata to znamená, že kdokoliv by chtěl vaše rajčata, musí vám uhradit částku, kterou si určíte – a to s nimi ani nemusíte na tržiště nebo do katedrály.

Pokud nereflektujeme na klasický model, musíme najít dostatečně (ekonomicky) silnou komunitu, která nám umožní přežití v reálném světě (nechceme-li jít cestou Kuby, kde nakonec rajčata nemá nikdo). Taková komunita se v oblasti open source vyskytuje. Výhodou je, že její financování je vedeno jinými cestami a vývoj software dělá de-facto zadarmo (žije z jiných věcí). V rajčatovém systému jde o to, že každý v komunitě má zahrádku, nicméně většina lidí ji okopává až po práci, kam chodí na osm hodin denně. Díky tomu není většina lidí na rajčatech závislá a může si hrát na komunismus.

Na druhou stranu existuje jiná komunita, která se prodejem rajčat živí (prodejci software) a negativně vnímá konkurenci rajčat, která jsou zdarma. Faktem je, že někteří výrobci rajčat prodávají ještě přepravky na rajčata (hardware) či protlak (služby) – do něj přidávají jak rajčata zadarmo, tak rajčata za peníze. Jestli je protlak z rajčat zadarmo lepší nebo horší než z rajčat za peníze, není jasné, hlavní chuť protlaku dodává koření, které přidává výrobce.

Vzhledem k tomu, že velkou část ceny rajčat tvoří doprava a logistika ve skladech, musí existovat dostatečně efektivní a přitom levné prostory ke skladování. Takové prostory existují (v naší době převážně Internet) a jejich využívání je skutečně levné.

Důvodem láce skladovacích prostor je podpora ze strany státu (nezapomeňme, že Internet byl postaven za peníze vojáků – viz agentura DARPA) a v neposlední řadě benevolence ze strany vládních agentur a výrobců protlaku, kteří svým zaměstnancům v nezanedbatelné části umožňují pěstovat rajčata i během pracovní doby. I vládní agentury potřebují protlak pro své živitele a dost často jim koření výrobců nechutná.

Pokud se vrátíme zpět do reálné ekonomiky uvidíme, že během procesu open source jsou vytvářeny hodnoty, jejichž cena je ekonomicky problematická (obtížně vyčíslitelná). Zároveň jeho tvůrci odčerpávají z ekonomiky prostředky. No nenazvali byste takový systém příživnictvím nebo parazitismem? Ano, jsou to silná slova, ale z toho si nemusíme nic dělat. V lidské ekonomice existuje mnohem více takových parazitních aktivit, které ovšem přispívají k rozvoji společnosti jako takové – ano, mám na mysli například kulturu nebo sport.

A zpět k rajčatům. Vzhledem k tomu, že se blížíme kritické hranici, kdy rajčata zadarmo budou stejně pěkná (výživnou hodnotu mají skoro stejnou), jako rajčata za peníze, přestane se pěstování rajčat za peníze jako primární byznys vyplácet. Rajčata budou k dispozici buď zadarmo nebo vůbec. Výrobci rajčat za peníze se transformují především do výrobců protlaku (poskytovatelé služeb). Zajímavé je, že někteří z pěstitelů rajčat za peníze (například Lary Ellison z Oracle) si na vlně osobních animozit neuvědomili, že jsou na jedné lodi s jinými výrobci (Steve Balmer z Microsoftu). Ano, Oracle pěstuje rajčata odrůd DB a ERP, které se zatím nedaří komunitě pěstovat zadarmo tak dobře, jako rajčata odrůd OS, které dělá Microsoft. Příkladem úspěšných výrobců protlaku jsou například ISP, jejichž úspěšnost se neměří tím, jestli používají rajčata zadarmo nebo za peníze.

Podpora výrobců přepravek (IBM a Sun) až tak nepřekvapí zrovna jako vznik specializovaných třídíren rajčat (Red Hat, SuSE), které dokáží pro zákazníky za peníze přebrat rajčata tak, aby si s nimi zákazník poradil.

Otázka placení za protlak je především psychologická – většina lidí není zvyklá kupovat protlak, když neví, z jakých rajčat je udělaný. Marketingové kampaně výrobců protlaku i rajčat dokáží vnímání tohoto problému posunout do přijatelných mezí.

Nakonec si položme filozofickou otázku. Má stát podporovat open source například ve výběrových řízeních? Autoři takových výroků nejsou dle mého názoru dostatečně obeznámeni s fungováním státní správy. Státní správa, bohužel pro ně, kupuje především řešení (protlak). A protlak se nehodnotí podle toho, jestli je z rajčat zadarmo nebo za peníze. Protlak se hodnotí podle chuti (zda splňuje předpoklady) a podle ceny. Představa, kdy stát upřednostňuje výrobce protlaku z rajčat zadarmo, by mě jako daňového poplatníka velmi roztrpčila. Dnes je to pod vlivem jedné lobby protlak z rajčat zadarmo, zítra to bude díky jiné lobby protlak z rajčat z Kalifornie.

Autor je uživatelem open source softwaru od roku 1992 a svůj první Linux instaloval v roce 1995. :-)

CIF16

TO JSEM ZVĚDAV, KOLIK FLAMES DOKÁŽE VYVOLAT OBECNĚ POJATÝ ČLÁNEK. URČITĚ DOJDE I NA KOMUNISTICKÉ NÁCKY.

ALE POBAVILI JSME SE A BYLA TO ZMĚNA, NE?

Anketa

Přežijí výrobci komerčního software?

Našli jste v článku chybu?
DigiZone.cz: RRTV: licence pro Šlágr TV

RRTV: licence pro Šlágr TV

Vitalia.cz: Tesco nabízí desítky tun jídla zdarma

Tesco nabízí desítky tun jídla zdarma

Root.cz: Prvních 700 routerů Omnia je hotových

Prvních 700 routerů Omnia je hotových

Vitalia.cz: Muž, který miluje příliš. Ženám neimponuje

Muž, který miluje příliš. Ženám neimponuje

Podnikatel.cz: Letáky? Lidi zuří, ale ony stále fungují

Letáky? Lidi zuří, ale ony stále fungují

Vitalia.cz: Když bílkoviny, tak jíme ty nekvalitní

Když bílkoviny, tak jíme ty nekvalitní

Podnikatel.cz: Byla finanční manažerka, teď cvičí jógu

Byla finanční manažerka, teď cvičí jógu

DigiZone.cz: Na jaká videa se vlastně díváme

Na jaká videa se vlastně díváme

DigiZone.cz: DVB-T2 ověřeno: seznam TV zveřejněn

DVB-T2 ověřeno: seznam TV zveřejněn

DigiZone.cz: Samsung EVO-S: novinka pro Skylink

Samsung EVO-S: novinka pro Skylink

Vitalia.cz: Tradiční čínská medicína a rakovina

Tradiční čínská medicína a rakovina

Vitalia.cz: Antibakteriální mýdla nepomáhají, spíš škodí

Antibakteriální mýdla nepomáhají, spíš škodí

120na80.cz: Galerie: Čínští policisté testují českou minerálku

Galerie: Čínští policisté testují českou minerálku

DigiZone.cz: Nejnovější špičkové TV ve videu

Nejnovější špičkové TV ve videu

Podnikatel.cz: „Lex Babiš“ Babišovi paradoxně pomůže

„Lex Babiš“ Babišovi paradoxně pomůže

Lupa.cz: Patička e-mailu závazná jako vlastnoruční podpis?

Patička e-mailu závazná jako vlastnoruční podpis?

Vitalia.cz: Test dětských svačinek: Tyhle ne!

Test dětských svačinek: Tyhle ne!

Podnikatel.cz: Takhle se prodávají mražené potraviny

Takhle se prodávají mražené potraviny

Podnikatel.cz: Babišovi se nedá věřit, stěžovali si hospodští

Babišovi se nedá věřit, stěžovali si hospodští

Vitalia.cz: dTest odhalil ten nejlepší kečup

dTest odhalil ten nejlepší kečup