Operátoři dětské porno tolerovat nehodlají

Problematika bezpečnosti dětí na Internetu je poměrně závažná. Před několika dny se na toto téma konala odborná konference, kde se probírala celá řada zapeklitých otázek. Jsou například uživatelé na Internetu v bezpečí, nebo na ně neustále číhají nějaká rizika? Jaký vliv na bezpečnost má mobilní přístup k Internetu nebo rozmach sociálních sítí? Je možné obsah kyberprostoru regulovat, a je to vůbec ta správná cesta?

Odpovědět na tyto otázky není jednoduché, protože narážíme na odvěký problém rovnováhy mezi bezpečností, kterou bychom si přáli, a kontrolou, kterou naopak rádi nemáme. To je ovšem dilema, které řeší na celém světě. V České republice se otázkám bezpečnosti dětí věnuje především Národní centrum bezpečnějšího internetu, které zorganizovalo i zmiňovanou mezinárodní odbornou konferenci.

Safer Internet Conference 2009 se konala v pondělí 9. listopadu v Nosticově paláci (MK ČR), a mezi její hlavní témata patřila kyber-kriminalita, mobilní komunikace a prostředí sociálních sítí. Ještě doplním, že se konference konala pod záštitou Ministerstva kultury ČR, a moderoval ji známý publicista Miloš Čermák.

Miloš Čermák [sedící], Zdeněk Záliš [hovořící] a Pavel Vichtera [stojící opodál]

Hlídací pes Internet Watch Foundation

Prvním ze zahraničních hostů konference byl Fred Langford, technický a obsahový ředitel organizace Internet Watch Foundation. IWF je velmi známá organizace, která se zaměřuje na ochranu dětí, a spravuje také známý „black-list“ adres obsahujících zneužívání dětí (celosvětově), a stránky s tématy násilí a rasové nenávisti (pouze v rámci UK). IWF vznikla již v roce 1996, a v současné době má již takovou pozici, že se jí inspirují i organizace v ostatních zemích (a případně přejímají její databázi ilegálních stránek). Zajímavé je, že 40 % nákladů financuje Evropská unie, zbytek jsou členské poplatky. Není zde tedy účast státu a organizace si tak drží nezávislost. S vládou nicméně spolupracuje, stejně jako s policejními složkami v Británii i po celém světě (Interpol, Europol), s mobilními operátory a podobně.

Nejznámější aktivitou IWF je ovšem udržování zmiňovaného „black-listu“. Seznam CAIC (Child Sexual Abuse Images and Content) funguje někdy od roku 2004 a je aktualizovaný dvakrát denně. Je třeba ale upozornit, že se nejedná o žádná kvanta zablokovaných stránek – počet zablokovaných adres se pohybuje kolem 2000 ročně, přičemž aktuálně je tam cca 450 položek. Black-list totiž obsahuje pouze odkazy na aktuální (tj. živý) obsah, a jakmile jsou tyto materiály z webu staženy, dojde také k odblokování url.

Webová stránka Internet Watch Foundation

Dalším zahraničním hostem byl pan Johny Shipp, vedoucí obsahových standardů a bezpečnosti společnosti Télefonica O2. Pan Shipp hovořil zejména o praktické aplikaci evropského rámce mobilních služeb, který vstoupil v platnost před více než dvěma lety. Mezinárodní iniciativa „European Framework for Safer Mobile Use by Younger Teenagers and Children“ byla podepsána 6. února 2007 v Bruselu, jejím cílem byla a je samoregulace mobilního průmyslu. Mezi doporučení patří např. nástroje rodičovské kontroly, klasifikace komerčního obsahu, zvyšování povědomí o rizicích či boj proti nelegálnímu obsahu.

Telefonica tyto prvky integrovala do své „corporate responsibility“ a snaží se své zákazníky vzdělávat, nabízet jim podporu a v neposlední řadě využívat i nejnovější technologie k boji proti různým kyber-problémům. Za zmínku stojí kupříkladu služba Block It, která umožňuje blokovat textovky či obrázky od konkrétního čísla (jedná se tedy o ochranu např. proti obtěžování), nebo třeba zábavná komiksová knížka „Who wnts 2 no“ distribuovaná do škol a knihoven.

Za české mobilní operátory vystoupil Přemysl Filip, senior manager společenské odpovědnosti společnosti Vodafone, který hned na začátku zdůraznil rozdíly mezi jednotlivými trhy. Tedy zatímco v některých zemích jsou určitá témata poměrně běžná (například v Německu je vysoká tolerance vůči nahotě), v jiných státech mohou být nepřípustná (např. puritánské Švédsko). Nelze tedy snadno vytvářet nějaká globální řešení či globální pravidla, ale vždy je třeba přizpůsobit se konkrétní oblasti.

Pan Filip také zmínil některé služby a nástroje, která Vodafone používá v boji proti škodlivému obsahu – například tzv. „dětský profil“ či velmi hojně diskutované automatické blokování stránek s dětskou pornografií. Tato blokace byla povinně aktivována všem zákazníkům od června 2008, a využívá již zmiňovanou databázi organizace IWF. Mezi další příklady „společenské odpovědnosti“ patří například program „Rok jinak“, propagace DMS na dobíjecích kuponech, či zajímavá solární nabíječka.

Poslední částí dopolední sekce byla panelová diskuse zástupců mobilních operátorů ve složení Veronika Řečníková (O2), Miroslav Uřičař (T-Mobile), Přemysl Filip (Vodafone) a oba zahraniční hosté. Celá diskuse se točila v podstatě jen kolem onoho tolik diskutovaného blokování, které Vodafone zavedl od června 2008, O2 od srpna 2009, a T-Mobile se k tomu teprve chystá. Zazněly obligátní narážky na neprůhlednost celého systému, a případně na možné omyly. Pravdou ale je, že k žádným větším problémům zatím nedošlo (až na mediálně vděčné zablokování článku o albu Virgin Killer na Wikipedii). Na druhou stranu, „povinnost“ jakéhokoliv blokování není pro uživatele nikdy zrovna dvakrát příjemná.

Na konferenci o Fair Internetu nechyběly ani Fair Trade pochoutky

Jak se nezamotat do sociálních sítí

Odpolední část programu zahájil Jan Mühlfeit, viceprezident pro strategii společnosti Microsoft v oblasti EMEA (Evropa, Střední Východ a Afrika). Faktem je, že moderní komunikační technologie mají obrovský vliv na celou společnost – vzpomeňme třeba na volbu prezidenta Baracka Obamy. Na Internetu je nyní již více než miliarda uživatelů a každý den se kyberprostorem prožene na 200 miliard e-mailů (přičemž 95 % tvoří spam). Ovšem vedle výhod existují i rizika. Z výzkumů například vyplývá, že téměř polovina dětí a mládeže v USA již zažila nějakou formu kyber-šikany, milion Američanů se již stalo obětí krádeže identity, a tak dále.

Součástí prezentace byly i výsledky studie portálu MSN ohledně vnímání rizik na Síti. Zajímavé například bylo, že téměř 70 % uživatelů chápe možná rizika, ale cca polovina přesto neváhá rozesílat fotografie, osobní informace a další citlivá data. Ovšem k tomu dochází v řadě dalších oblastí našeho života (např. když kuřáci kouří i navzdory zdravotním rizikům). Co se kyberprostoru týče, realita je taková, že „boj“ o dětskou bezpečnost asi nikdy neskončí – vždy budou vznikat nové hrozby, a vždy se budou někteří uživatelé chovat nerozumně. Je také třeba hledat co nejlepší poměr mezi bezpečím a soukromím (safety & security x privacy).

Ing. Jan Mühlfeit hovoří o významu nových technologií

Na řešení problémů navázal i další řečník, ředitel pro komunitní služby Centrum Holdings Ondřej Švihálek. Ten se ve své prezentaci zamýšlel, zdali chceme postihovat příčiny problémů, nebo jen jejich projevy. Internet přece není zdroj problémů, je to jen komunikační médium. Je tedy třeba vnímat především specifika tohoto nového prostředí – například že děti i podle výzkumů neberou internetovou komunikaci jako ohrožení, a mnohem větší starosti jim dělají například osobní problémy, vztahy v rodině atd. A i navzdory kontrole či zákazům tuto internetovou komunikaci berou zkrátka jako zábavu a hledání nových podnětů.

Řešení pomocí restrikcí má řadu nevýhod. Omezovat Internet by znamenalo omezit budoucí rozvoj společnosti, nehledě na to, že by i tak šlo jen o lokální záležitost (neboť kyberprostor stále nerespektuje geografické či politické hranice). Naopak prevence má větší potenciál. Stát by ale měl vytvořit fungující právní rámec, definovat odpovědnost a dialog státních institucí, a také podporovat neziskové organizace zaměřené na ochranu dětí. Samotné prostředí Internetu by pak mělo mít nějaké samoregulační mechanismy (podobně jako funguje např. SPIR či kodex reklamy), vytvářet adekvátní podmínky pro kultivaci prostředí internetových služeb a poskytnout dětem prostředky účinně se bránit (tj. možnost hlášení závadného obsahu atd.). Základní význam má samozřejmě i rodina.

Ideální cestou by tedy bylo především pochopit prostředí Internetu a sjednotit všechny společné aktivity. Bez vzájemné spolupráce, bez jednotných standardů a bez podpory státu se organizace na ochranu dětí jen těžko posunou někam dál. Zatím bohužel stále neexistuje jednotná osvěta, a neexistuje ani stabilní „komunikační partner“, na kterého se mohou mladí uživatelé obracet. Zde se tedy nabízí prostor pro další vývoj a zlepšení.

Sekci uzavřel Remco Pijpers z nizozemského pro­jektu Mijn Kind Online, který hovořil o životě mladých lidí na Internetu. Tato tzv. „Generace M“ má trochu jiný způsob života – žijí ve světě multimédií, multi-taskingu a sociálních sítí; rádi se baví, hrají si, vytvářejí a sdílejí obsah. Názory dospělých na ně jsou často různé: někteří tvrdí, že je s dětmi v podstatě všechno špatně (jsou hloupí, líní nebo úchylní), a jiní si naopak myslí, že mají obrovské možnosti a čeká je skvělá budoucnost. Pravda je, jako obvykle, někde uprostřed.

Internet je pro mladé zkrátka nový svět; nová možnost, jak komunikovat – a komunikace je pro ně zase často příležitost ke kreativitě (viz blogy, webové stránky, tvorba klipů, nebo i vymýšlení speciálního „internetového jazyka“). Díky této interakci mladí lidé de facto definují sami sebe – už jen třeba jejich profily o nich leccos vypovídají (jeden se rád fotí v muzeu, jiný zase ve spodním prádle). Je to zkrátka moderní verze hledání identity. Zejména v oblasti navazování vztahů je ale důležité děti vést a vzdělávat. Už prvotní kontakt s Internetem (třeba v devíti letech) by měl být spojený alespoň s nějakou elementární sexuální výchovou – protože to je nedílnou součástí tohoto prostředí, a dítě na to musí být připravené.

Mimochodem, rozhodně se musím podělit i o jeden povedený klip na YouTube (součást nizozemské osvětové kampaně), který nám na prezentaci také pouštěli…

Dále následovala druhá panelová diskuse, tentokrát ve složení Jan Mühlfeit (Microsoft), Remco Pijpers (MijnKindOnline), Lukáš Abazid (UPC), Jan Martínek (programový ředitel Microsoftu pro školství), a Kamil Kopecký (E-Bezpečí). Hlavním tématem byly především sociální sítě, o kterých krátce pohovořil právě pan Kopecký z projektu E-bezpečí. Sociální sítě jsou trendem poslední doby, nicméně vedle mnoha úžasných vlastností zároveň usnadňují i rizikové chování jako je kyberšikana, kybergrooming, sexting, kyberstalking, krádež identity a další. Z průzkumů vyplývá, že více než 99% dětí zná některou ze sociálních sítí (např. Facebook, YouTube, XChat, Líbímseti atd.), a cca 85 % má na některé z nich i profil. Je tedy více než nutné společně usilovat o zvýšení informovanosti českých žáků o rizikovém chování v rámci těchto sítí. Vzdělávat se ovšem musejí i učitelé – viz např. portál Moderní výuka.

Účastníci panelové diskuse o bezpečnosti sociálních sítí

Zajímavý příspěvek zazněl i z řad návštěvníků. Pan Bořivoj Brdička z portálu Učitelský spomocník v diskusi podotkl, že většinu času se hovoří o zákazech, o regulaci nebo o technologických prostředcích, ale samotnému vzdělávání učitelů se nikdo příliš nevěnuje. A nejde jen o různé portály (které učitelé stejně ani neznají), ale o komplexní vzdělávání třeba na základě nějaké novely zákona. Pan Brdička se nakonec rozhlédl a lakonicky se zeptal, jestli je v auditoriu třeba někdo z MŠMT. Nepřihlásil se ale nikdo.

Novinky ze Saferinternetu

Jako takové určité intermezzo byla součástí SIC 2009 i krátká tisková konference, kde byli téměř všichni hosté z předchozích přednášek, a přítomní novináři tak mohli nerušeně pokládat doplňující dotazy, zatímco se ostatní návštěvníci věnovali kávě a občerstvení.

Nejvíce toho ovšem měli na srdci zástupci Národního centra bezpečnějšího internetu, pan Zdeněk Záliš a pan Pavel Vichtera. Zmínili například, že minulý týden oslavila mezinárodní síť horkých linek INHOPE deset let od svého založení, a při té příležitosti byla do této sítě přijata i naše Horká Linka, kterou provozuje právě Saferinternet.cz.

Účastníci tiskové konference

Dalším zajímavým projektem je iniciativa „Červené tlačítko“ – jedná se o zamýšlený plugin do prohlížeče, který by zájemcům umožnil mnohem rychlejší hlášení závadného obsahu. Nyní je třeba navštívit například stránky Horké linky, a manuálně nahlásit nalezený podezřelý odkaz; v nejbližší době bude už ale možné stisknout (na nevhodném webu) právě ono červené tlačítko v prohlížeči, a odkaz a zdrojový kód stránky se odešle automaticky.

Zločin a trest ve virtuálním prostředí

Poslední část konference zahájil Václav Jirovský z Fakulty dopravní ČVUT, který se dlouhodobě věnuje otázkám ochrany kyberprostoru, a je i koordinátorem projektu CSIRT (Computer Security Incident Response Team), o kterém jsme před časem psali i zde na Lupě, a který je zatím stále v pilotním provozu. Ve své přednášce se zaměřil na problémy života v kyberprostoru a na rizika, která z častého používání ICT vyplývají. Populace kyberprostoru tak kromě běžných uživatelů obsahuje i lidi závislé (např. netholismus či netománie), či zcela asociální (např. hackeři a další zločinci).

Ovšem do jisté míry je škodlivé i běžné užívání Internetu, protože vzniká nebezpečí informačního smogu: příliš mnoho informací způsobuje špatnou orientaci v datech (ať už u nás na disku počítače, nebo třeba ve vládních databázích), a nepříjemné je i nadužívání ICT obecně (např. posílání mailu kolegovi ve stejné místnosti). To má samozřejmě dopady i do dětského světa, které se projevují například snížením hladiny citlivosti, snížením objemu reálné komunikace (zde hrozí zhoršení slovní zásoby a vyjadřování), vnímáním Internetu jako jediného zdroje informací (což rozhodně není ideální stav), a tak dále.

Doc. Ing. Václav Jirovský, Csc. hovoří o nebezpečí kyberprostoru

Zatímco pan Jirovský kyberkriminalitu pouze nakousl, Karel Kuchařík z Policejního prezidia ČR se jí věnoval mnohem podrobněji. Mimo jiné hovořil o obvyklých problémech internetového zločinu, jako je například anonymita a tím pádem i ztížená dohledatelnost pachatelů. Použijeme-li opět příklad z tematiky zneužívání dětí, tak pachatelé na veřejných diskusích často hovoří jen v náznacích, aby nebyli postižitelní. Přímo manipulovat se svojí obětí začnou až v komunikaci soukromé (např. přes instant messengery), kde už nad ní mají obvykle kontrolu.

Pan Kuchařík také zmínil poměrně zajímavý (i když nijak příjemný) trend poslední doby, kdy už děti nejsou jen a pouze v roli nevinných obětí, ale situace se může i trochu otočit. Zatímco dříve bylo běžné, že „nemrava“ loudil z mladých slečen lechtivé fotografie, a uplácel je dárky a kredity na mobil, v současné době už mladé dívky mnohdy samy „prodávají“ své fotografie zájemcům, a berou to jako formu snadného přivýdělku. V řadě případů svým „zákazníkům“ ani nic nepošlou, nebo rozesílají fotografie někoho úplně jiného.

Posledním bodem konference byla opět panelová diskuse, tentokrát na téma mezinárodní ochrany internetového prostoru. Hosté panelu (Václav Jirovský, Karel Kuchařík, Vendula Kodetová z projektu Pomoconline.cz, Pavel Vichtera a Anita Jirovská z PedF UK) tentokrát hovořili především o tom, jakým způsobem by bylo nejlepší Internet chránit, a které aktivity například postihovat (co třeba taková animovaná dětská pornografie?). Opět se také hovořilo o rozdílech mezi různými zeměmi – zatímco v Británii jsou projekty IWF obecně vítány mnohdy až s nadšením, a UK se stává určitým vzorem ochrany dětí pro ostatní země, u nás jsou jakékoliv zásahy vnímány téměř výhradně negativně, i když jde třeba jen o zmiňované blokování dětské pornografie podle blacklistu.

Účastníci Safer Internet Conference 2009

Závěrem

Pondělní Safer Internet Conference 2009 byla rozhodně velice zajímavá, protože témata, kterým se věnovala, se do jisté míry dotýkají každého z nás. Myslím, že je dobré hovořit o problémech na Internetu, sledovat aktuální trendy a výsledky průzkumů, a snažit se na tyto informace nějakým způsobem reagovat.

Uvidíme, jakým směrem se budou tyto různorodé aktivity nadále vyvíjet, a jestli budou úspěšné. A především, jestli zmiňovaná osvětová činnost přinese své ovoce a pomůže alespoň těm nejmenším. Držme jim palce; koneckonců, jedná se i o naši budoucnost.