Opravdu virtuální realita

Ilustrace: Nenad Vitas

Seděl jsem na baru a klopil do sebe čtvrtý Radegast. Kolega, který dlel na sousední židličce, se během poslední půl hodiny dost hezky „zrychtoval“ kombinací Myslivce a vodky. Škoda. Původně jsme se bavili o politice, o státním rozpočtu a podobných věcech. Nebyl to hloupý člověk, i když pracuje jako montér a příležitostný závozník. Taky jsem mu řekl, co studuji a co dělám, nicméně od té doby, co se začal věnovat svému Myslivci, jsem se bavil zase s někým jiným.

Připilý soused se ke mně znenadání naklonil. Hele, kolik nesou ty kompy {počítače}? Odvětil jsem neutrálně, že pár korun. To je pěkná *. Náhodou jsem slyšel, že každý, kdo u toho sedí nebo to opravuje, má sto tisíc! Každej! Víš, jak dlouho musím já makat, než vydělám desítku? Řekl jsem mu, že je to pitomost. Pokusil jsem se jednoduše vysvětlit rozdíl mezi duševní a manuální prací, ale účinky Myslivce byly silnější. Jdi do *. Já žádný Internet k životu nepotřebuju. Ale živím tebe a všechny podobné kravaťáky, kteří se pak z mých peněz mají jako v peřince. A taky jsem slyšel, že máte příplatky za ty viry! Poslední část jsem nepochopil, ale opět se pokusil oponovat. Opět marně. Hovor souseda se stával čím dál hlasitějším a agresivnějším. Někteří další hosté baru mu souhlasně přikyvovali.

Když ještě nebyly žádné ty krabice a žádný Internet, který stejně vymysleli Američani, aby nám mohli vymejt mozky, tak záleželo jenom na tom, co jsi sám udělal. Jo, kdybys musel makat. To by ti bylo špatně panáčku! Jenomže ty si žiješ jako prase. Teď už mne donutil k reakci. Kdybys měl v hlavě tu houbu, jak se jí myslí, nemusel bys ji máčet v chlastu. Soused ustrnul, zdálo se, že uvažuje. Využil jsem okamžiku a definitivně jej začal ignorovat.

Nechci z jedné opilecké příhody dělat závěry platné pro celou společnost. Přesto se pokusím nastínit jeden očekávaný, avšak ne zrovna příjemný obraz. Pro některé spoluobčany, řadící se k nižším sociálním vrstvám, jsou lidé pracující s IT a se sítěmi, Internetem především, profesionálně póvlem. Tito spoluobčané žijí v přesvědčení, že jediná správná práce je manuální. Příjmy „kravaťáků“ jsou podle nich nespravedlivě vysoké, stejně jako jejich vlastní nízké. Technice nerozumí, a tak ji považují za zbytečnou a za nesmyslnou. A to nejen v opilosti.

Z předchozího vyplývá ponaučení. To, co je pro jednoho smyslem života a práce, může být pro druhého odpadem a takřka zločinem. Těžko srovnávat člověka pracujícího s IT a montéra pod vlivem Myslivce. Přesto ale i ten opilec má svou pravdu. A je dobré o ní vědět, protože existuje, byť mizivá, pravděpodobnost, že by se časem mohl on nebo jemu podobní dostat k moci. A začít se za domnělou sociální nespravedlnost mstít.