Patří free-maily za mříže?

O tom, že je potřeba přijmout novou úpravu spamu, se mluví už hezky dlouho: Spojené státy prosazují princip opt-out, Evropská komise opt-in a český platný zákon o regulaci reklamy sám neví. Pro jistotu – základním kamenem evropského přístupu ke spamu je povinný předchozí souhlas adresáta s tím, že mu budou zasílána reklamní sdělení. Nestačí (na rozdíl od Spojených států), že se může sám odhlásit od dalšího zasílání, to je jen další nutná podmínka. Stejný princip by měl po vstupu do EU platit i v České republice.

Celý návrh zákona, který připravilo ministerstvo informatiky a nyní je uprostřed legislativního procesu, si můžete prohlédnout na stránkách ministerstva [PDF, 259 kB]. Pokud jde o spam, kromě harmonizace s evropským právem je jeho hlavním přínosem výrazně detailnější úprava, než jakou dnes obsahuje obecný zákon o regulaci reklamy. Pravomoc udílet pokuty navíc ze živnostenských úřadů přenáší na Úřad pro ochranu osobních údajů. Od toho by se přece jen dalo očekávat o něco víc kompetence, než jakou dosud při svém rozhodování ukázali úředníci na radnicích.

Návrh zákona upravuje i další důležité otázky, mezi něž patří i odpovědnost poskytovatelů obsahu (a připojení) za obsah, který jejich prostřednictvím šíří třetí strany. Jednoznačná úprava u nás doposud chyběla, a protože se na internetová média nevztahuje ani tiskový zákon, měli jsme tu to, čemu novináři rádi říkají právní vakuum.

V rámci Sdružení pro internetovou reklamu (SPIR) jsme se proto rozhodli uspořádat pro naše členy klubový večer, kde bude tento zákon představen. Za jeho porušení je možné uložit až desetimilionovou pokutu, takže je lepší se připravit. Úkol získat řečníka připadl mně – i napadlo mně zavolat autorovi zákona na ministerstvo informatiky. Nechtěje vypadat jako pitomec, raději jsem si nejprve zákon v rychlosti pročetl a připravil si pár problematických okruhů, o kterých by bylo dobré mluvit. Jedním z nich je například reklama v newsletterech – pokud servery (jako třeba Lupa) posílají svým čtenářům informace o nových článcích a vkládají do nich reklamu, potřebují od nich výslovný souhlas, že s přijímáním této reklamy souhlasí. Nestačí tedy samotné přihlášení: někde na stránce musí být napsáno, že souhlasí i s tou reklamou.

Jako další problematický okruh jsem nadhodil problematiku reklamních patiček, přidávaných zejména na free-mailech do odesílaných zpráv. Tam je to totiž ještě složitější, protože příjemcem reklamního sdělení je třetí osoba, která s provozovatelem free-mailu zjevně nemá nic společného, a tedy od ní ani nelze vyžádat souhlas s přijímáním reklamy. Odpověď mne docela zaskočila: „No moment, to už jste v režimu trestního zákona!“ Podle § 239 (2) TZ se totiž trestného činu porušování tajemství dopravovaných zpráv dopouští:

pracovník provozovatele poštovních služeb nebo telekomunikační služby, který:

(…)

c) pozmění nebo potlačí písemnost obsaženou v poštovní zásilce nebo dopravovanou dopravním zařízením nebo zprávu podanou telefonicky, telegraficky nebo dopravovanou podobným způsobem.

Vědom si příslušnosti k internetovému stavu, začal jsem hned po telefonu provozovatele free-mailů hájit. Argumentoval jsem tím, že součástí dopravované zprávy je i hlavička, do níž je řada údajů zapisována automaticky během přenosu, proč by tedy nemohla dole být i patička. Sám si tím ale tak docela jistý nejsem; a jak by se na to koukal soud, to už je vůbec otázka. Každopádně jde o problém, který se dosud – alespoň pokud moje paměť sahá – neřešil, ale o to nepříjemnější by mohl být.

P.S. Pro vlastníky a administrátory českých free-mailů: trestem je odnětí svobody až na jeden rok nebo zákaz činnosti.