Já bych to viděl následovně. Když za mnou přijde nějaký vytuněný týpek v růžové košili a zeleném saku a začne mi nabízet výhodnou koupi se slevou, tak jestli ho nepošlu rovnou do patřičných mezí, rozhodně budu podezíravý a budu si a priori myslet, že mě chce oškubat. Když za mnou přijde kamarád v pyžamu, že mi doporučí nějakou službu/zboží, budu to brát jako hodnotnou informaci. Stejně tak když mi napíše jednou za čas obchodník, kterého znám osobně a mám k němu důvěru, budu potěšen i tím sluníčkem v duši a o jeho nabídce budu uvažovat.
Prostě to nejde tak, že jeden o druhém ví víc, to se ten druhý bude podvědomě bránit, když tohle zjistí. Cílit nabídku (tj. včetně oslovení jménem) lze podle mě jenom v rovnocenném vztahu nebo na lidi, co neví co s penězma a je jim nakonec fuk, co si koupí, hlavně aby to už měli s krku. Jako zadavatel bych proto cílil jenom do té míry, do jaké předpokládám, že se s adresátem znám (oboustranně).
Názor k článku
Personalizace nemusí každého nadchnout
