Mám takový dojem, že za PR je považováno cokoliv z rubriky "Na kus řeči", takže stačí to brát jako synonymum.
Ohledně morálnosti bych dodal, že mě to překvapilo taky, ale když to těm firmám nevadí, že po roce dvou zase zmizí ke konkurenci a jsou ochotni toho člověka platit, tak je to asi OK.
No a ohledně náročných otázek - IMHO se dá jít dvěma směry. Buď investigativní žurnalistikou spojenou právě s vyšťouráním všeho možného nekalého, co člověk provedl, spolu s otázkami na tělo. Nebo nekonfliktním obdivuhodným článkem, ve kterém je člověk podán v perfektním světle (a působí to pak jako PR). V prvním případě je to složité, protože budete neoblíbený, nikdo s vámi nebude chtít mluvit a rozhodně se nikdy (pro jiná témata, o čem vaše periodikum píše) nedozvíte žádné zákulisní informace.
Nebo na to půjdete tím druhým způsobem, budete oblíbení, nebudete mít problém takovýchto rozhovorů udělat hafo a až budete příště psát o třeba nových službách, tak se dozvíte i něco zákulisního.
Já bych první způsob také viděl raději, ale obávám se, že druhý způsobe je mnohem pohodlnější a pro vydavatele i levnější.
Názor k článku
Petr Štajner: Aliatel vždycky ostatní předběhl
Tiskni