Petra Žikovská: sdílení poškozuje umělce

Já jsem se už na právnické fakultě zabývala autorským právem, protože mojí druhou školou byla AMU, takže jsem se snažila najít nějaké společné téma těchto dvou světů. Když potom můj předchůdce z Národní skupiny České republiky IPFI odcházel, obrátil se na mě, jestli bych o tuto funkci nestála.

Především ochrana práv výrobců zvukových a hudebních zvukově obrazových záznamů našich členů (v současné době je to 25 vydavatelských firem). V praxi to znamená protipirátskou činnost – spolupracujeme s policií, celníky a Českou obchodní inspekcí a vyhledáváme padělky a pirátské kopie hudebních děl v České republice. Zejména v pohraničních oblastech s jejich tržnicemi je to skutečně problém, touto činností se tam živí celé gangy (převážně nečeských občanů), na což se nabalují některé další negativní společenské jevy. Jejich postihování je přitom velmi obtížné, protože vietnamští trhovci využívají své – pro nás – těžké identifikace (někdy např. používá celá skupina jeden občanský průkaz). Za loňský rok jsme takto zabavili jeden milion sto tisíc nosičů.

Když se podíváte na situaci na trhu v oněch příhraničních městech, tak nemůžete přehlédnout, že zde klasické kamenné prodejny prakticky vymizely – lidé se zkrátka naučili nakupovat nelegální kopie na tržnicích.

Ano, to je pravda. Vysokorychlostní Internet je čím dál dostupnější, navíc rychle stoupá počítačová gramotnost. Zatím jsme se větším postihům lidí, kteří sdílí autorsky chráněná díla, vyhýbali, protože tu bohužel dlouho chyběla možnost legálního stahování hudby. Teď se však situace změnila, už tu máme dva servery nabízející velký výběr hudby k legálnímu stažení.

Ano, třeba v iPodu, to je pravda.

Je to ale pořád lepší než dříve a hlavně – stále platí, že ani absence legální alternativy vás neopravňuje k porušování zákona. Já doufám, že se brzy nabídka legálního stahování ještě rozšíří, například že do Česka konečně přijde iTunes či jiný velký hráč. Protože i když jsou iTunes třeba v Německu, má našinec s nakupováním u nich potíže, protože vyžadují německou platební kartu. Čeští uživatelé jsou navíc obecně k placení kartou nedůvěřiví, takže bude záležet i na tom, jak se podaří rozšířit možnosti placení. Jednou z možností jsou např. jakési předplacené kupony, o kterých provozovatelé jednoho z oněch dvou českých serverů uvažovali, ale zatím z toho sešlo, protože obchodní řetězec, kde se měly tyto kupony distribuovat, požadoval příliš velkou provizi.
Co se týče kvality prodávaných nahrávek, je srovnatelná se standardem, používaným u nahrávek na klasických kompaktních discích.

Máme výborné zkušenosti se Skupinou informační kriminality, která byla při Službě kriminální policie a vyšetřování pražské policejní správy založena v květnu 2005. Má sice na starosti všechnu informační kriminalitu v republice (a nám je jasné, že třeba dětská pornografie na Internetu má trochu jinou prioritu), ale vždy se nám snažili vycházet vstříc. Největším úspěchem bylo loňské dopadení pachatele v tzv. případu „Lubsoft“, kdy se podařilo vůbec poprvé odhalit a usvědčit konkrétního pachatele porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi. Ten ve výměnných sítích nabízel ostatním uživatelům značné množství hudby a softwaru ke stažení. Celý případ byl policií zdokumentován, zpracován státním zástupcem a nyní čeká na projednání u příslušného soudu.

Máme pro ten účel speciální program od naší mezinárodní centrály, s jehož pomocí sledujeme tok dat na různých výměnných sítí P2P. Následně jednoznačně identifikujeme uživatele, kteří nabízejí značná množství dat, celý případ zdokumentujeme a předáme specializovanému oddělení policie. V případech, kdy jsou přímo nabízeny hudební soubory na webových stránkách, kontaktujeme přímo majitele těchto stránek, nebo poskytovatele webového prostoru, se kterým se snažíme dohodnout na odstranění nelegálního obsahu. V naprosté většině případů s námi spolupracují.

Pak předáváme celou věc policii spolu s důkazy, které jsme v daném případě shromáždili.

Denně jde o desítky případů.

Ano, pomáháme policii identifikovat autorsky chráněný obsah a stanovovat výši škody. Případ v Klášterci nad Ohří je unikátní svým rozsahem – jednalo se o několik desítek domácností – a podobou částečně uzavřené sítě, v níž jednotliví uživatelé autorská díla sdíleli.

Ne, myslím, že k větším postihům dojde jen u těch, kdo skutečně sdíleli největší množství chráněného obsahu. Cílem je spíš vytvořit několik exemplárních případů než plošné postihování. A pokud by záleželo na mně, neposílala bych takto odsouzené do vězení, které jim v těchto případech hrozí. Měla jsem možnost vězeňské prostředí navštívit a jsem přesvědčena, že tito lité tam nepatří. Dala bych přednost spíš náhradě škody a pokutě, případně veřejně prospěšným pracem. Toto rozhodnutí však nenáleží mně, ale soudu, který může mít odlišný názor.

Ne, takhle nepostupujeme. A upřímně řečeno nevěřím, že by takový argument uznal i soudce, nanejvýš snad jako polehčující okolnost, ale to určitě jen v krajním případě. Škodu vždy vyčíslujeme jako tržní cenu dané nahrávky.

To je zcela chybný pohled. Paušální poplatek vychází z potřeby nekonkrétní odměny nositelům práv dle autorského zákona v souvislosti s užitím díla pro osobní potřebu. Nezakládá tedy spotřebiteli právo na další kopírování záznamu. Vyšší poplatky byly nutné, protože podle předchozí vyhlášky se stanovovaly procentuálně, což při současných cenách médií nezaručovalo autorům adekvátní odměnu. Nyní je poplatek stanoven pevně, i tak však tvoří jen malou část na celé ceně média.

Vydavatelé však mají i dnes svoji nezastupitelnou úlohu, protože vyhledávají a podporují nové talenty, kterým zaručují prostředky pro „rozjezd“. Někde se nové tváře musí „udělat“, začátek jejich dráhy je často prodělečný, a vydavatelé tak i riskují ztráty, ale bez tohoto principu by noví hudebníci neprorazili.

To je však specifická skupina umělců, kteří buď neusilují o velkou popularitu, nebo už ji mají a mohou se spoléhat na to, že je lidé znají. Klasický showbussines však funguje jinak.

Poradila bych jim, aby ji stahovali tak, aby se vyhnuli konfliktu s autorskými právy – aby sdíleli obsah, který není chráněn autorským zákonem. Je dobré si ale uvědomit, že jestliže mám opravdu nějakého oblíbeného zpěváka a jeho hudbu si stáhnu místo toho, abych si ji koupila, poškodím právě tohoto mého oblíbence, a pokud by se tak chovali všichni jeho fanoušci, dalších nahrávek od něj se už také nemusíme dočkat.

Ano, to je pravda. Současná situace rozhodně není ideální a já opravdu doufám, že nabídka legálního stahování se co nejdříve rozšíří. Třeba že přijdou ty iTunes.

Možná mi to nebudete věřit, ale nepoužívám.