Mám pár věcí k tomu:
1) Autorský zákon je právně zmetek, stačí se obrátit na Ústavní Soud a klidně se vsadím, že půjde do koše
2) vybírání poplatků je snaha lobbystické skupiny, ale předpokládám, že toto nebude mít také dlouhého trvání
3) můj názor:
Když to vezmu ze široka, tak ani licenční slmouvy v podobě jaké jsou jsou právně neplatné v mnoha případech, ale to by byla debata na dlouho. Co se týká práv multimediálních, o nichž tu je řeč.
Autor má právo k dílu, to jakým způsobem ho chce šířit je jeho věc. Pokud si někdo pořídí kopii jeho díla, on má nárok požadovat po organizaci, která tuto částku spravuje, aby mu jí předala v plné výši pokud není stanoveno jinak. Jinak jde o neodůvodněné obohacování.
Obecně je nezákonné šířit dílo autora proti jeho souhlasu. Má se za to, že autor si nepřeje bezplatné šíření svého díla, pokud tak nedá najevo jinak. V tom případě k užití tohoto díla má právo požadovat finanční kompenzaci. Pokud někdo něco stáhne, neomlouvá ho to, že nevěděl o původu obsahu s ohledem na porušení práv třetích osob, pokud tato skutečnost je obecně známá a to je. V důsledku to znamená, že pokud je zřejmé, že se jedná o nelicencované sdílení, ten kdo to stáhne, se nemůže vyvinit. Co se týká různých webů které mají v databázi odkazy na stažení souborů, které nejsou pod právní ochranou, pak nestačí přenést zodpovědnost pouze na uživatele, ale platí, že toto chování je trestné i pro administrátory, protože ačkoliv měli o tomto chování indicie, nedělají nic proti tomu, aby tomu zabránili a vyvinit se nemůžou.
Pak tu je otázka toho jak nakládat s obsahem, ke kterému jsem si předkoupil užívání. Tento obsah si mohu už jenom z principů právní logiky, což je nejvyšší instance práva spolu s Ústavou, uchovat v jakékoliv formě tak, abych mohl toto právo užívat v míře dané povahou věci. Pokud se mi nosič znehodnotí, neztrácím práco na užití obsahu a mohu si ho zcela legálně opatřit jakýmkoliv způsobem.
Pokud je někdo oprávněným uživatelem obsahu, pak je celá řada cest, jak takýto obsah poskytnout osobám blízkým. Stačí obyčejná plná moc k postoupební tomuto právu.
V realitě samozřejmě platí něco jiného, to by jsme nemohli být ve Švejkově. Takže celá řada lidí porušuje právo a vše možné a je to v reálu akceptováno. Takže nakonec závisí na sběru důkazního materiálu, práce státního zástupce, soudce atd. Obyčjní uživatelé co nsdílejí desítky GB se nemají čeho bát. A nemusí se bát ani ti, co se obohacují na základě právních zmetků aniž by dané peníze odvedli kam mají.
Takže firma si může nárokovat peníze z tiskáren, nosičů atd. a má reaálnou čanci, že uspěje a peníze dostane zpět, pokud prokáže, že tyto produkty slouží výhradně k předmětům, na které mají autorská práva, nebo žádat poměrnou část dle procenta takovéhoto obsahu. To je tak asi všechno co jsem chtěl.
Názor k článku
Petra Žikovská: sdílení poškozuje umělce
