Tato úvaha mi přijde poněkud scestná. Když jdu do kina nebo na koncert, tak vím při nákupu vstupenky, že platím za jednorázové shlédnutí. Podobně v televizi, i když zde mám možnost si pro vlastní potřebu a na vlastní náklady vytvořit záznam.
Oproti tomu při nákupu originálního CD či DVD platím vedle zanedbatelné částky za fyzické médium především za časové neomezené právo užití, tj. že si dílo můžu pouštět kdy chci a kolikrát chci. Což je velmi podobné situaci, když si koupím software - z webu výrobce si stáhnu instalačky (=médium) a dostanu registrační klíč (=právo užití). A když mi třeba vyhoří počítač (po nainstalování se stal médiem) a pořídím si nový, tak si přece program nekupuju znova - opět stáhnu instalačky, zadám dříve koupený registrační klíč (slušné firmy mi ho zašlou na žádost znovu) a jedu dál.
Jenže situace s originálními CD či DVD vypadá asi tak, že při nákupu je proklamováno to, že platím za časově neomezené právo užití, ale kdybych pak požadoval výměnu poškozeného nosiče, budou k tomu přistupovat, jako že jsem si koupil housku.
