Hlavní navigace

Pevní vs. mobilní: vítězství, nebo prohra?

22. 3. 2004
Doba čtení: 9 minut

Sdílet

Regulátor minulý týden snížil propojovací poplatky za volání do mobilních sítí, oproti roku 2001 o cca 13 procent. Poplatky za volání opačným směrem však mezitím klesly ještě výrazněji, takže příslovečné nůžky mezi pevnými a mobilními sítěmi se spíše dále rozevírají. Stále však jsou rozevřeny méně než je tomu v zahraničí.

Boj o výši propojovacích poplatků je jedním z největších evergreenů v oblasti telekomunikací. Spory, které musí direktivně rozhodovat až regulátor, přitom rozhodně nejsou žádnou specialitou sítí pevných, kde existuje poměrně velká asymetrie operátorů i „toku“ hovorů (je zde jeden velký inkumbent s převažujícím objemem příchozích hovorů, a řada menších alternativních operátorů s převažujícím objemem ochozích hovorů). V sítích mobilních je situace mnohem více symetrická, jak co do velikosti, tak i co do „toku“ hovorů. Přesto i zde musí propojovací poplatky direktivně stanovit regulátor – a to jak za terminaci hovorů z pevné sítě do sítě mobilní, tak i z jedné mobilní sítě do jiné mobilní sítě.

Ne vždy tomu ale bylo stejně. Ještě do podzimu roku 2001 si ceny za terminaci v mobilní síti určovali sami mobilní operátoři, a tyto ceny byly opravdu vysoké – např. Eurotel si za hovor z pevné sítě Českého Telecomu do své mobilní sítě účtoval 7,37 Kč za minutu, tehdejší Radiomobil (dnešní T-Mobile) 7,60 Kč, a Oskar 7,15 Kč (podrobněji viz tento článek). Pravdou také je, že koncová cena za volání z pevné sítě Českého Telecomu do některé z mobilních sítí tomu odpovídala – v roce 2000 to bylo 9,40 Kč. V opačném směru, za volání z mobilní sítě do sítě pevné, byly propojovací poplatky výrazně nižší – mezi jednou a dvěma korunami. Díky tomu mohli mobilní operátoři nabízet adekvátně nižší ceny za volání z mobilní do pevné sítě.

První rozhodnutí regulátora

V listopadu 2001, v souvislosti s otevíráním českého telekomunikačního trhu, přišlo první přelomové rozhodnutí regulátora. Ten poprvé direktivně stanovil propojovací poplatek za terminaci hovoru v mobilní síti – na 3,66 Kč za minutu. Tedy jednotně, bez ohledu na to, zda hovor přichází z pevné sítě nebo z jiné mobilní sítě a zda se tak děje v době špičky či mimo špičku. Nová výše terminačních poplatků následně umožnila, aby i koncové ceny za hovory z pevné sítě do sítě mobilní výrazně poklesly – na dnešní hodnoty, na úrovni cca pěti až šesti korun u standardních cenových programů Telefon od Českého Telecomu, resp. i pod pět korun za minutu (vše bez DPH) přes volbu operátora. Souběžně s tím došlo k poklesu i u terminačních poplatků za volání do pevných sítí, což zase umožnilo snížit ceny pro volání v opačném směru.

Zajímavé a příznačné byly reakce obou táborů na zmíněné cenové rozhodnutí regulátora z listopadu 2001 (o ceně 3,66 Kč za minutu). Operátoři pevných sítí měli dva hlavní argumenty:

  • výraznou cenovou asymetrii: skutečnost, že propojovací poplatky za jeden směr hovorů (do mobilní sítě) jsou několikanásobně dražší než v opačném směru
  • koncové ceny, nabízené samotnými mobilními operátory – ti v rámci vlastní sítě nabízejí „celé“ hovory za koncovou cenu, která je i výrazně nižší než samotný terminační poplatek (vlastně jen za „polovinu“ hovoru)

Z toho pak pevní operátoři dovozovali, že regulátorem stanovené poplatky za terminaci v pevné síti jsou stále příliš vysoké a měly by být ještě více (a výrazněji) sníženy – tak, aby nevznikala bariéra oddělující mobilní a pevné sítě, která „izoluje“ zákazníky v mobilních sítí a odrazuje je od používání sítí pevných.

Naopak operátoři sítí mobilních již v listopadu 2001 reagovali na rozhodnutí regulátora v opačném duchu: že direktivně stanovené ceny jsou příliš vysoké a nepokrývají jejich náklady. Například Eurotel tehdy vyčíslil své náklady na 4,80 Kč na minutu příchozího hovoru a Radiomobil dospěl k částce 4,49 Kč. Zajímavé bylo, že jen Oskar jevil ochotu ke snížení terminačních poplatků a v jednu chvíli dokonce přistoupil na dohodu s Českým Telecomem o třech korunách za minutu. To spustilo celý sled dalších událostí, který vyvrcholil právě zmíněným rozhodnutím regulátora z listopadu 2001 (podrobněji).

Mobilní operátoři měli v roce 2001 ještě jeden zajímavý argument: odkaz na průměrnou evropskou cenu. Pravdou je, že za rok 2000 dosahoval průměr terminačních poplatků v mobilních sítích za celé EU výše 7,188 Kč za minutu (a rozhodnutím regulátora jsme se tak dostali poměrně výrazně pod tuto úroveň).

Druhé rozhodnutí regulátora

Minulý týden, ve čtvrtek, přišlo v pořadí již druhé rozhodnutí regulátora ve stejné kauze: propojovací poplatek za terminaci jedné minuty hovoru v mobilní síti klesl z dosavadních 3,66 Kč na 3,19 Kč. Opět bez rozdílu toho, zda přichází z pevné sítě či jiné mobilní sítě a zda se tak děje ve špičce či mimo špičku.

První reakce pevných i mobilních operátorů na nové rozhodnutí se v zásadě neliší od reakcí z roku 2001: pevní operátoři argumentují tím, že pokles cen je příliš malý a měl by být razantnější. Mobilní operátoři jsou spíše opačného názoru. Pravdou ale je, že reakce pevných operátorů byly výraznější – svá stanoviska prezentovali formou tiskových zpráv, i poměrně ostře laděných, zatímco u mobilních operátorů jsem žádné vlastní tiskové zprávy nezaznamenal (jen obecnější vyjádření pro masová média).

Svou tiskovou zprávu vydala i asociace APVTS (Asociace provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí), sdružující pevné operátory, která v roce 2001 i nyní vedla velký boj za snížení terminačních poplatků. Celkový duch tiskové zprávy APVTS se ale zajímavě liší od vyznění tiskových zpráv Contactelu a Czech On Line, které jsou mnohem kritičtější. APVTS „vítá rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu“, představující snížení terminačního poplatku, a pouze podotýká že:

Rozhodnutí ČTÚ je alespoň částečným naplněním naší snahy o zrovnoprávnění trhu pevných a mobilních sítí (…).

Naproti tomu tiskové zprávy Contactelu a Czech On Line obsahují věty jako:

‚Rozhodnutí ČTU pro nás představuje hluboké zklamání a jsme jím pobouřeni,‘ říká Peter Rubeck, generální ředitel společnosti Contactel.

‚To ČTÚ nemyslí vážně,‘ komentuje rozhořčeně situaci Charles Peake, generální ředitel Czech On Line, a.s. ‚Zde musí být i jiné vlivy v procesu vydávání cenových rozhodnutí, které neopodstatněně zvýhodňují mobilní operátory (…).‘

Proč se pevní operátoři bouří?

Podívejme se nyní podrobněji na to, jaké jsou argumenty pevných operátorů, o které opírají své nynější „pobouření“, resp. „rozhořčení“.

Jedním z argumentů je nízká míra poklesu terminačních poplatků ve srovnání s vývojem v Evropě i v oblasti terminace do pevných sítí. Pokles z hodnoty 3,66 Kč za minutu v listopadu 2001 na nynějších 3,19 Kč odpovídá snížení zhruba o 13 procent. Vývoj evropského průměru ukazuje následující obrázek (převzatý z 9. zprávy o implementaci evropského regulačního rámce): jestliže v roce 2001 byl průměr 20,54 eurocentu, v roce 2003 byl průměr (pro operátory s dominantním postavením na trhu) již jen 15,93 eurocentu. To odpovídá poklesu o cca 22 procent. Navíc s tou zajímavostí, že u menších mobilních operátorů (bez dominantního postavení, přesněji: bez „významného podílu na trhu“) došlo k menšímu poklesu. V České republice je ale situace přesně opačná – nejmenší operátor, Oskar, již dříve signalizoval určitou ochotu k výraznějšímu snížení terminačního poplatku (a ještě v roce 2001 se dokonce dohodl s Českým Telecomem na třech korunách).

1103

Pravdou také je, že v roce 2001 dosahovaly poplatky za terminaci hovoru v pevné síti výše 66 haléřů za minutu ve špičce a 33 haléřů mimo špičku (pro místní hovory). Dnes se při vedení hovoru z mobilní sítě do sítě pevné uplatňují poplatky v úrovni jednoho tranzitu, které podle rozhodnutí regulátora z letošního ledna dosahují 40 haléřů ve špičce a 20 haléřů mimo špičku. Oproti roku 2001 to představuje pokles více jak o třetinu, tedy ještě větší než pro hovory vedené opačným směrem. Jestliže tedy pevní operátoři nyní argumentují tím, že propojovací poplatky v jednom směru jsou několikanásobně vyšší než ve směru opačném, mohou k tomu právem dodávat, že disproporce se nezmenšuje, ale naopak dále zvětšuje. Vzhledem k tomu dále roste i efekt „zadržování“ zákazníků v mobilních sítích.

Na druhou stranu i mobilní operátoři mohou argumentovat tím, že české terminační poplatky jsou stále pod evropským průměrem a jsou také nižší než v jiných kandidátských a přistupujících zemích (s výjimkou Rumunska a Kypru). To dokládá i následující graf, byť je vhodné dodat k němu pár poznámek. Ukazuje totiž hodnoty k roku 2003, zatímco česká nová cena (těsně pod 10 eurocentů) se týká konce prvního kvartálu 2004 (a průměrná cena v EU mezitím také mohla významně klesnout). Především ale tento obrázek ukazuje průměrnou cenu přes všechny mobilní operátory, bez ohledu na jejich postavení na trhu – zatímco předchozí obrázek ukazoval jinou průměrnou hladinu pro operátory s dominantní pozicí a bez ní.

1102

Rozdíl mezi terminačními poplatky u operátorů s dominantním postavením a bez něj ukazuje následující graf. V České republice je situace specifická v tom, že rozhodnutí regulátora o terminaci v pevné síti platí pro všechny tři mobilní operátory stejně, bez rozdílu.

1104

Jiná metodika a ceny pod náklady

Pevní operátoři, konkrétně Contactel a Czech on Line, argumentují také tím, že regulátor použil jinou metodiku pro stanovení terminačních poplatků za hovory do pevné sítě a jinou za hovory končící v síti mobilní. V prvním případě použil metodu LRIC (Long Run Incremental Costs), která bere v úvahu pouze „inkrementální“ náklady (ty, které má daný operátor nad rámec svých vlastních služeb), navíc se zprůměrováním přes delší časové období. Ve druhém případě ale regulátor použil metodu tzv. plně alokovaných nákladů, která bere do úvahy obecně všechny náklady v jejich historické výši (a regulátor zde pouze explicitně vyjmul některé konkrétní složky těchto nákladů z výpočtu). Pravdou je, že tyto dvě metody jsou rozdílné – ale na druhou stranu jsou rozdílné také historické kontexty, ve kterých pevné a mobilní sítě vznikaly.

Contactel ve své tiskové zprávě upozornil také na to, že při stanovení poplatků za terminaci v mobilní síti počítal regulátor se ziskem mobilních operátorů ve výši 14,5 procenta, zatímco při výpočtu poplatků za terminaci v pevných sítí již jen se ziskem 12 procent (pro pevné operátory).

Další skutečnost, na kterou pevní operátoři upozorňují, je to, že koncová cena za volání v pevných sítích je výrazně nižší než náklady (resp. propojovací poplatky). Zatímco ve světě pevných sítí kolem toho létají hromy a blesky, u sítí mobilních tomu tak není:

Mobilní operátoři běžně nabízí svým zákazníkům koncovou cenu za volání z mobilu na mobil ve výši 0,50 Kč/min bez DPH. Z toho vyplývá, že koncová cena poskytovaná mobilními operátory je šestkrát nižší než náklady stanovené v cenovém rozhodnutí, které musí Czech On Line zaplatit mobilním operátorům.

Mobilní operátoři navíc umožňují volání v rámci své sítě a do pevných sítí pod úrovní nákladů. Přestože jsme na tuto skutečnost již několikrát upozorňovali, k zásahu ze strany regulátora nikdy nedošlo.

Jak to bude po zavedení přenositelnosti?

Dalším zajímavým aspektem, který souvisí s vývojem propojovacích poplatků, je budoucí zavedení přenositelnosti mobilních čísel. Tedy pouze v rámci mobilních sítí, nikoli mezi pevnými a mobilními sítěmi. Nově připravovaný zákon o elektronických komunikací takovouto přenositelnost požaduje, ale už neříká nic o tom, zda a jak by měl být uživatel informován o skutečně ceně hovoru. Ta přitom může záviset právě na výši propojovacích poplatků za terminaci v mobilních sítích, které se týkají jak přestupu z pevné sítě do sítě mobilní, tak i z jedné mobilní sítě do jiné mobilní sítě.

V rámci pevných sítí jsou příslušné rozdíly v ceně, vznikající v důsledku přesměrování, jen relativně malé. V případě mobilních sítí by ale mohly být doslova propastné. Obecně budou tak velké, jak velká bude disproporce mezi cenou volání v rámci stejné mobilní sítě (dnes limitně za 0 Kč, v rámci různých VPN) a cenou za „přestup“ z jedné mobilní sítě do druhé (která vychází z terminačních poplatků).

BRAND24

Osobně očekávám, že velikost tohoto rozdílu si vynutí nějaké technické řešení – například to, že volajícímu se nejprve ozve nějaký specifický tón, určující cílovou síť, a dostane také určitý čas na rozhodnutí, zda hovor vést dále, nebo jej rychle ukončit.

Jaký bude dopad?

Nynější snížení propojovacích poplatků za volání do mobilních sítí, o již zmiňovaných 13 procent, se nejspíše odrazí i na určitém poklesu koncové ceny za tyto hovory. Nejspíše ale nebude nijak ohromující – jeho velikost lze shora odhadnout rozdílem mezi původními 3,66 Kč a nynější cenou 3,19 Kč. Zda to ale ovlivní chování volajících, je otázkou. Osobně se domnívám, že to žádný významnější vliv mít nebude.

Využili byste přenositelnost čísla v rámci mobilních sítí?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).