Piráti ve Sněmovně, alespoň podle Facebooku

Pokud by české volby dopadly podle ankety na Facebooku, stala by se tato pár měsíců stará strana třetí nejsilnější v parlamentu a do sněmovny by zasedlo (hrubým propočtem) 42 jejích zástupců. Kdyby se dle Facebooku skutečně volilo, sněmovnu by nikdo nepoznal – třetina křesel připadne ODS, čtvrtina TOP09, pětina pirátům, desetina ČSSD a dvacetina Věcem veřejným. Těsně pod branou zůstávají Zelení, hluboko pod ní komunisté i lidovci. Hlasovalo přes 7000 lidí (a přibývají další) – číslo je tedy podstatně vyšší, než bývá počet respondentů u agenturních průzkumů. Ovšem: hlasoval jen ten, kdo je na Facebooku, kdo dostal od přítele na tuto anketu odkaz a ten, kdo se na Facebooku pohybuje aktivně – řekněme, kdo se na něm nebojí kliknout. Běžné populaci jistě tento profil neodpovídá, agentury nelžou – ale na Facebooku už je údajně skoro milión Čechů. A jistě to neznamená milión internetových programátorů, adminů a dalších geeků.

Česká pirátská strana (web je zde a docela stojí za probrouzdání) nepochybně je strana ajťáků, internetových nadšenců a, nebojím se použít to slovo, geeků. Ti tvoří její tvrdé jádro a mohu to směle tvrdit, i když je osobně neznám – stačí si web a fórum podrobně projít. Není to ale dehonestace a neznamená to, že se jedná o nějakou uzoučkou, velmi specifickou a okrajovou skupinu: toto jsou inteligentní mladí lidé, kteří (dovolte určité zjednodušení) vlastně stvořili krásný nový svět Internetu, který dnes používáme my všichni a který více nebo méně změnil životy zřejmě každého z nás. I když to jsou lidé technologicky zaměření, bylo by velice chybné je považovat za „fachidioty“; takoví by Internet nestvořili. Vůbec si nemyslím, že jsou to nějací nezralí lidé; naopak jejich významným poznávacím znamením je velice silný důraz na svobodu jako jednu z nejvyšších a nejcennějších hodnot lidské civilizace.

A právě proto si myslím, že můžeme být ve volbách nemálo překvapeni, když ČPS získá pár procent (na křesla to jistě stačit nebude) – přesto, že se v oficiálních výzkumech vůbec nevyskytuje. Proč? Protože standardní metoda prováděných průzkumů je „nepřátelská“ vůči některým skupinám obyvatel – buď je vůbec obtížně zastihne nebo obtížně získá jejich souhlas k provedení osobního dotazování. O „interneťácích“ můžeme intuitivně tušit, že právě do těchto (obou) skupin patří, ale například dobře je zdokumentovaná skupina vyššího managementu, která je pro sociologické průzkumníky neviditelná – tito lidé v drtivé většině odmítají odpovídat na nějaké dotazníky, pro dotazníkové průzkumy tak neexistují.

Kdo by čekal, že Česká pirátská strana je spolkem těch, kteří si chtějí po Internetu zadarmo a bez omezení vyměňovat autorská díla, se mýlí. Návrh programových tezí (bohužel stále ve verzi „0,99 draft“, což je škoda, je v této betaverzi zveřejněn i jako volební program) je docela širokou směsí požadavků, většinou rozumných a srozumitelných, v menší míře trochu naivních.

Uveďme:

1. Důsledné právo na soukromí (odmítání veškerých kroků, které vedou k monitorování, kontrole atd. občana);
2. Právo na svobodu projevu (tj. proti „náhubkovému zákonu“);
3. Musí být zachována „síťová neutralita“ Internetu;
4. Úprava autorského zákona (např. šíření díla v elektronické podobě pro „nekomerční potřebu“ by mělo být dekriminalizováno);
5. Transparentní (tj. otevřené, všemi viditelné, veřejné) financování státní správy;
6. Přímá volba vysokých státních úředníků a manažerů na vysokých pozicích (např. hlavního hygienika), též jejich přímá odvolatelnost občany.

I přísně měřeno, není to tak špatné. Transparentnost státní správy je například jasný, průzračný požadavek, technicky snadno realizovatelný a zcela v souladu s trendy (tj. „co není vysloveně tajné, musí být automaticky a bez překážek veřejné“). Je zajímavé, že něco takového si netroufla navrhnout žádná velká strana – možná je to ani nenapadlo, možná se zděsili následků. (Samozřejmě transparentní účty, zveřejnění všech listin, smluv atd. ještě nepovede k odstranění korupce a neefektivity, ale přínosnost je mimo všechny diskuse).

Bez nejmenších připomínek je samozřejmě i požadavek na revizi tzv. náhubkového zákona – zde je sympatické, že strana jej nechce rušit, ale jen revidovat, neboť část jeho významu je v ochraně soukromí.

A když už jsme u ochrany soukromí: zde, myslím, Piráti nedomýšlejí jednu věc. Nemalá část obyvatelstva – například lidé ve zralém a starším věku – nemají nic proti vpádům do soukromí (např. monitorování, kamery atd.), zvyšuje-li to jejich bezpečnost. Hrubě řečeno, důchodkyně ve velkém městě by nic neměla proti kameře ve své ložnici, pokud by to podstatně zvýšilo bezpečnost jejího bytu proti vykradení.

V otázce tzv. síťové neutrality Internetu je postoj Pirátů trochu paradoxní. Internet se nesmí stát prodejním kanálem, říkají – ale Internet se vyvíjí svou cestou bez ohledu na to, co někdo chce nebo nechce, a právě takový Internet (oni) stvořili. Internet se vyvíjí jako příroda – je tažen, tlačen a formován, působí na něj všechny možné vlivy a není možné říci „nechceme, aby zde tyto vlivy působily/převlá­dly“. Pánové a dámy, stvořili jste Frankensteina, teď vám nezbývá než se dívat…

Zřejmě nejnaivnějším programovým bodem, řekl bych, skutečnou skvrnkou „na rozumu“ Pirátů, je požadavek na přímou volbu vysokých úředníků a manažerů. Představme si, že bude přímá volba hlavního hygienika (ne že by to byl zas tak atraktivní post, ale kdo ví, kolik ten chlap bere, že?). Objeví se kandidáti, budou plakáty a kampaně. A vyhraje ji s přehledem Vladimír Železný, Jana Bobošíková nebo Viktor Kožený (dosaďte si klidně jakoukoli jinou kreaturu s vysokými schopnostmi manipulovat, impozantním účtem v bance a přebujelým egem či poprsím. Tohle se vám, milí Piráti, vskutku nepovedlo.

Jak je známo, Česká pirátská strana není jediná ani první na světě, zrod je ve Švédsku, kde tamější Piratpartiet dostala přes 7 % ve volbách do EP, v počtu členů je třetí největší. (Dvě věci, které se moc neví: a) strana existuje už od roku 2006, tedy se soudním zátahem proti The Pirate Bay nemá nic společného – to by si prosím měli přečíst redaktoři českých médií, b) je jednoznačně řazena na politickou levici). Pirátské strany jsou dnes v 33 zemích světa, v německých lokálních volbách (Sasko) získala 1,9 %, její zástupci jsou v městských radách v Münsteru a Aachenu.

Nastává tedy úsvit Pirátských stran? Svým způsobem zde vidíme něco podobného jako u stran a hnutí Zelených: vznikly jako reakce na arogantní až ignorantský přístup velkých stran k problematice (nejen) životního prostředí; zelené hnutí vytušilo, že se pod povrchem něco mění, zkrátka slyšeli trávu růst, někteří i doslova. Co se stalo následovně: příliš široké názorové spektrum přibrzdilo jejich růst a velké strany sice se zpožděním, ale přece jen za pět minut dvanáct přijaly a začaly samy prosazovat ty části zelených programů, které byly voličsky atraktivní. Zelené strany samozřejmě existují, ale s výjimkou Německa příliš vlivné nejsou – dá se říci, že všechny strany dnes mají program alespoň nazelenalý. U Pirátů bych si dovolil očekávat podobný vývoj. Myslím, že Piráti rovněž správně uslyšeli trávu růst, a to především ve velmi důležité otázce soukromí, občanských práv a svobod (myslím tím celosvětově – například transparentní státní správa není požadavek, který by ve „slušném“ Švédsku byl u místních Pirátů na prioritním místě. Koho to zajímá, zde jsou jejich teze, není potřeba se učit švédsky). Tak jako Zelení výrazně získali na vlivu po Černobylu („my jsme vám to říkali“), je vzrůst popularity Pirátů založen na událostech a trendu posledních let: zvýšený dozor nad lidmi ve jménu ochrany před „teroristy“, privatizované monopoly silnější než stát, zneužití patentů jako zbraně silného proti slabším atd. Piráti tedy nakonec dopadnou podobně jako Zelení – velké strany si uvědomí, že toto jsou velice atraktivní témata, Piráty o ně oberou a využijí je samy. Což zas pro nás, občany, není až tak špatná zpráva.