Píšou jim psaní, copyrightoví páni

A v něm stojí psáno, že obsah jejich už nesmí stahovat, oh, stahovat. Aneb: uživatelé Internetu ve Francii už dostávají první varování před digitální gilotinou.

Básník Fráňa Šrámek by se asi divil, jak je možné zprznit jeho dnes již klasickou báseň. Ale doba už je taková, že se dějí věci, na které by dříve nikdo ani nepomyslel. Třeba že stát bude na jedné straně usilovat o to, aby co nejvíce jeho občanů mohlo využívat Internet, a na druhé straně je zase bude od Internetu odpojovat. A to v zájmu ochrany zájmů jedné specifické skupiny (velkých držitelů autorských práv, alias „Velkého Obsahu“), zatím z oblasti hudby a filmů.

Jako třeba ve Francii, kde tamní digitální gilotina už začala vystrkovat své ostré růžky: sice ještě nikomu neuťala jeho internetovou přípojku, ale už začalo masové rozesílání prvních výhrůžných dopisů.  Stalo se tak dokonce již počátkem října (první rozeslané dopisy byly potvrzeny 4.10.2010), a denně je prý rozesláno na 10 000 „prvních vážných varování“.

Od začátku rozesílání tedy uběhl již nějaký čas, a tak bych čekal, že budou prezentovány také nějaké první výsledky. Že se Velký Obsah promptně a hlasitě pochlubí, jak nová opatření okamžitě zabírají a jak rychle klesá „míra pirátství“. Zvláště když zastánci celého konceptu digitální gilotiny argumentovali průzkumy, podle kterých již první varovné dopisy odradí na 70 % těch, kteří mají něco nelegálně stahovat.

Nic takového jsem ale nezaznamenal. Spíše naopak: začínají se objevovat další a další sporné momenty a problémy kolem celého konceptu digitální gilotiny. A ty naznačují, že s jeho účinností to bude asi hodně problematické.

Co říkají statistiky?

To, že se Velký Obsah dosud nepochlubil žádnými „prvními úspěchy“, může souviset s celkovým efektem jeho snah.

Celý koncept digitální gilotiny má (alespoň podle mého názoru) šanci odradit asi jen ty uživatele, kteří nejsou žádnými notorickými stahovači. Na ně mohla „zapůsobit“ již samotná osvěta, resp. příprava digitální gilotiny a hrozba toho, že někdo bude systematicky monitorovat jejich aktivity na Internetu. Potvrzují to i dostupné statistiky a průzkumy, které říkají, že na 53% těch, kteří někdy něco stahují, své aktivity omezilo nebo zcela ukončilo ještě před účinností nového zákona.

V tomto ohledu tedy celá digitální gilotina určitý efekt přinesla. Velký Obsah ale na to zatím nezareagoval. Ani tím, že by nějak snížil své odhady toho, o jak velké výnosy a zisky přichází. Ty stále hovoří o nějakých  700 milionech € za rok jen u hudebního průmyslu ve Francii (podle odhadů tamní asociace SCPP, která je francouzskou obdobou RIAA). Toto číslo je ale dobré brát s rezervou, protože odhady tohoto typu jsou notoricky přemrštěné.

Stejně tak se dosud nezměnila ani rétorika představitelů „Velkého Obsahu“. Třeba generální ředitel SCPP Marc Guez se nedávno nechal slyšet, že „až dosud si lidé na Internetu dělali, co jen chtěli. A to musí skončit“.

Na druhou stranu ti, kteří se stahováním zabývají systematicky, mají sto a jednu možnost, jak se celé digitální gilotině vyhnout a ve svých aktivitách pokračovat dál. Třeba jen tím, že skrze vhodné technické řešení použijí takové IP adresy, které „nejsou francouzské“ (přidělené pro koncové uživatele ve Francii). Pak na ně francouzská digitální gilotina nedosáhne.

Svým způsobem je příznačné, že právě díky nástupu digitální gilotiny ve Francii, a nejnověji díky začátku rozesílání prvních varovných dopisů, takováto řešení získávají na popularitě.

Třeba největší francouzský bittorrentový uzel, SmartTorrent, s 1,7 miliony registrovaných uživatelů, spustil svou vlastní VPN službu (SmartVPN) za 5€ měsíčně, skrze kterou poskytuje svým zákazníkům možnost stahování mimo dosah francouzské digitální gilotiny.

Jako houby po dešti pak rostou servery s nejrůznějšími návody na to, jak obejít monitorování a dohled státu a dostat se ze spárů digitální gilotiny (příklad). Schválně si sami zadejte do Googlu heslo „anti hadopi“ či „hadopiproof“ (kde HADOPI je jméno nového úřadu, který přijímá udání a přikazuje providerům rozesílat podle nich varovné dopisy).

Jak se monitoruje?

O konkrétním technickém řešení, které je ve Francii používáno, se pochopitelně moc nemluví a detaily nejsou známy. Ví se ale, že vlastní monitorování provádí společnost Trident Media Guard (TMG), které „Velký Obsah“ předává vzorky svého autorsky chráněného obsahu (zřejmě nějaké otisky, resp. hashe), a ty pak jsou vyhledávány (zřejmě jen) v rámci P2P sítí.

Počet těchto vzorků je ale omezen, a to na 10 000, kvůli rozhodnutí francouzského ochránce osobních údajů CNIL, který současně povolil sběr IP adres zatím jen pěti asociacím, reprezentujícím  velké držitele autorských práv (čtyřem z oblasti hudby, SACEM , SCPP, SPPF and SDRM, a jedné z oblasti filmu, ALPA).

Společnost TMG pak prý každý den generuje na 25 000 „hlášení“ o nelegálním stahování či nabízení autorsky chráněného obsahu, které se dostávají až k úřadu HADOPI. Ten pak má právo požadovat po příslušných ISP jak odhalení identity toho, na koho je „psána“ přípojka s příslušnou IP adresou, tak i rozesílání varovných emailů.

Připomeňme si, že nejprve je rozesílán e-mail, varující před zneužitím nedostatečně zabezpečené přípojky k „nelegálnímu stahování“ a hrozící trestním postihem. Děje se tak již na základě pouhého podezření, a vlastně jen na základě výsledku automatizovaného monitoringu provozu v P2P sítích – při počtech kolem 25000 udání denně musí být tato agenda nějak zautomatizovaná. Obsah rozesílaného mailu (pochopitelně ve francouzštině) si můžete přečíst zde.

Pokud do šesti měsíců od zaslání prvního dopisu nedojde k „nápravě“, následuje zaslání druhého varovného dopisu, tentokráte již listovní poštou (a doporučeně). Pokud ani pak nedojde ke změně, může následovat „třetí úder“ v podobě odsouzení k pokutě až 1500 €  a odpojení  od Internetu až na 1 rok (a se zapsáním do speciálního registru, tak aby stejné osobě nemohl poskytnout připojení jiný ISP). Teprve v této třetí fázi se předpokládá určitá účast soudce, což v původní podobě celé digitální gilotiny nebylo.

Potíže s rozesíláním varovných e-mailů

Zajímavé je, že úřad HADOPI prý dnes dostává každý den na 25 000 udání, ale rozesílá jen 10 000 prvních varovných dopisů denně. Důvodem toho, proč „nejede na plný výkon“, prý byly obavy ze zahlcení vlastní informační linky a z reakce veřejnosti. S postupem času tak zřejmě přejde na vyšší čísla, a to jak v počtu přijímaných udání, tak i v počtu varovných e-mailů, které rozesílá přes příslušné ISP. Nejčastěji se hovoří o 50 000 varovných e-mailech denně, ale zdroje ze samotného HADOPI někdy zmiňují až 125 000 prvních varování denně.

I tato čísla bychom ale měli brát s rezervou, vzhledem k jejich původu. A mimochodem, Francie má cca 65 milionů obyvatel, a asi 45 milionů z nich jsou uživatelé Internetu. Pokud by každý měl svou vlastní přípojku k Internetu (což nejspíše nemá), pak při tempu 50 000 prvních varovných e-mailů denně by se během cca dvou a půl roku dostalo na každého z nich.

Jiný zádrhel s rozesíláním prvních varovných e-mailů vyvstal v okamžiku, kdy jeden z francouzských ISP, jménem Free, je odmítl rozesílat. Sice poskytoval úřadu HADOPI údaje o identitě svých zákazníkům, ale příslušné e-maily jim už odmítal zasílat. Našel totiž určitou skulinu v příslušném zákoně, který nestanovuje žádné sankce za to, když nějaký ISP e-maily (jménem úřadu HADOPI) nerozešle. A tak je nerozesílal.

Ale jen do té doby, než francouzský ministr kultury Frederic Mitterand promptně vydal rozhodnutí, skrze které takové sankce (1500€ za každý neodeslaný mail) zavedl. A ISP jménem Free se nakonec podřídil, i když by asi mohl nějak „kontrovat“ tím, zda vůbec  jde o platný právní akt (když byl zákon novelizován pouhým rozhodnutím ministra).

Carte Musique

Francie ale jde v podpoře svého hudebního sektoru ještě dále, a kromě digitální gilotiny (jako “biče“) zavádí  i „cukr“ v podobě tzv.  carte musique. Jde o předplacenou kartu, učenou ale jen pro mladé lidi (od 12 do 25 let), v nominální hodnotě 50€ – skrze kterou mohou nakupující platit při online nákupu hudby. Karta je přitom dotovaná: z oněch 50€ zaplatí kupující polovinu, a zbytek doplatí stát.

Celkem by takovýchto předplacených karet mělo být vydáno na milion ročně, a to v rámci dvouletého programu. Celkem by se tak mělo dostat „do oběhu“ za legálně nakupovanou hudbu na 100 milionů €, ze kterých francouzský stát přispěje polovinou, tedy částkou 50 milionů €. Na něco takového musí mít souhlas od EU – ale ten již v průběhu října dostal.

Velký bratr HADOPI bude naslouchat

Na závěr si ještě připomeňme, co je na celé digitální gilotině možná nejstrašnější. Tím je očekávání, že uživatelé Internetu si budou dobrovolně „zabezpečovat“ své přípojky k Internetu pomocí certifikovaných firewallů, které je zbaví hrozby varovných dopisů a eventuálního odpojení. Zajistí totiž – technickými prostředky –, aby na dané přípojce nemohla být porušována autorská práva Velkého Obsahu.

Čtenářům Lupy asi netřeba vysvětlovat, že něčeho takového může být dosaženo jedině průběžným monitorováním veškerého provozu na přípojce (pomocí technik DPI, Deep Packet Inspection). To by mělo být doprovázeno zabezpečeným (a šifrovaným) ukládáním logů veškerých aktivit tak, aby mohly sloužit jako důkaz neviny.

 Jinými slovy: uživatelé by si měli sami (a dobrovolně) instalovat na své přípojky velmi důkladný spyware, který bude fungovat podle not úřadu HADOPI (a bude jím také certifikován a z jeho serverů nejspíše i průběžně aktualizován).

V současné době takováto řešení ještě neexistují, již jen kvůli tomu že jsou teprve dokončovány požadavky, které na ně budou kladeny.

Nicméně řešení na bázi DPI, která umožňují „chránit copyright“ (detekovat chráněný autorský obsah v reálném čase a blokovat ho) již existují, například od společnosti Vedici.  Její technologii VP10G si „Velký Obsah“ odzkoušel v laboratořích EANTC v Německu již v roce 2009, a zjistil prý, že úspěšně detekuje a blokuje  přes 99,9% „nelegálního“ obsahu.

Ještě bude „veselo“

Teď bude hlavně záležet na tom, zda a jak celá digitální gilotina uspěje v samotné Francii, a jak moc bude její princip „tří úderů“ (three strikes) exportován do celé EU.

CIF16

Postoj EU totiž není úplně jasný: na jedné straně se zřejmě zasadila o to, aby tato praktika nebyla explicitně vynucována v dohodě ACTA (ale byla tam jen jako možnost). Stejně to dopadlo i s novým evropským regulačním rámcem, kde digitální gilotina také není jako povinnost (ale jako možnost).

Na druhou stranu třeba nedávné schválení tzv. zprávy Marielle Gallové, která se jednoznačně staví za zájmy Velkého Obsahu, by naopak mohlo naznačovat opačné snahy, směrem k povinnému exportu samotného principu francouzské digitální gilotiny do celé EU (byť realizovaného samotnými ISP, a ne obdobou úřadu HADOPI). 

Anketa

Považujete za správné aby stát dotoval prodej hudby on-line, ve stylu carte musique?

118 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 29. 12. 2010 21:15

Školení SEO - jak na optimalizaci pro vyhledávače

  •  
    Analýza klíčových slov - jaká slova vybrat.
  • Metody linkbuildingu - jak získat zpětné odkazy.
  • Vyhodnocování SEO - nesledujte jen pozice.

Detailní informace o školení SEO »