Hlavní navigace

Pixyho učebnice může pomoci vychovat generaci dobrých webdesignérů

 Autor: Petr Staníček
Martin Michálek 7. 4. 2016

Z textů, co jsem dosud o webařině v češtině četl, se asi nejvíc blíží pojmu „webdesignérská bible“. I s tím, že je, bohužel, podobně nesnadné ji číst.

Petr „Pixy“ Staníček shrnul své dvacetileté webdesignérské zkušenosti do knihy Dobrý designér to všechno ví, o které sám mluví jako o učebnici (web)designu. Z textů, které jsem dosud o webařině v češtině četl, se asi nejvíc blíží pojmu „webdesignérská bible“. I s tím, že je, bohužel, podobně nesnadné ji číst.


Autor: Petr Staníček

Jeden z nejstarších exemplářů českého webdesignéra

Pokud jste v oboru víc než deset let, autora asi dobře znáte. Blogovat začal v době, kdy se řešilo, jak té činnosti vůbec říkat, a kdy se všech deset českých blogů věnovalo webdesignu.

Pokud jste mladší a Pixyho blogy si nepamatujete, nebo jde webdesign jako řemeslo prostě mimo vás, pak si představte Marka Prokopa, jako by se webdesignem živil celou kariéru. Máte? Ano, autorem nové české učebnice webdesignu je takhle zkušený člověk. 

Potřebujeme ještě dnes učit základy?

Potřebujeme. Když se přestaneme plácat po ramenou nad výsledky WebTop100, vezmeme si gumové rukavice a prohrabeme přehlídku vyhozených peněz, která stále představuje větší část výstupů českého webařského stavu, zjistíme, že design je ve slovu webdesign stále trochu pátým kolem u vozu.

Otevřete silo českého webdesignu a z jedné strany se na nás vyvalí hromada prací tvořených programátory, kteří si pod slovem webdesign představují barvy v kaskádových stylech. Z druhé strany padají vydyzajnované weby, prodané jako pé es dé návrhy bez jakékoliv znalosti klienta, cílové skupiny nebo technologických omezení média. Výslednou směs do sebe požírá ohromný trychtýř nesmyslných klientských výběrových řízení se vstupní podmínkou realizace grafiky houmpejdže, nejlépe zdarma.

A proto – díky za každého autora, ochotného namísto gumových rukavic nebo hejtování na sociálních sítích vzít do rukou pero a sepsat materiál, který nadšené laiky přetaví do profíků na návrh webů!

Pojďme ale k Dobrému designérovi

Kniha má tři části:

  1. Designér, klient a uživatelé. Autor v první části designéra definuje nejen jako někoho, kdo navrhuje, ale i někoho, kdo je prostředníkem (Pixy říká koordesignérem) mezi klientem a uživatelem. Klient má své zájmy, ale na webu neví, co chce. Uživatel má své zájmy, je sobecký a vlastně také neví, co chce. Designér je jediný, kdo ví, jak protnout zájmy klienta a uživatele. V Pixyho pojetí je zodpovědný za úspěch či neúspěch projektu. 
  2. Postup webového projektu. Druhá, podstatná část provádí návrhem a realizací webového projektu. Autor to bere opravdu krok za krokem s mnohými příklady ze své vlastní praxe. Ty vybral tak, že se postup naučí při pozorném čtení opravdu každý bez ohledu na úroveň své znalosti webařiny. 
  3. Vizuální design. V poslední části se autor zaměřuje na prvky vizuálního designu – hierarchie, grafika, interakce, barvy, typografie a další. Samozřejmě, nic se zde nestihne rozebrat pořádně, ale z knížky to dělá opravdu kompaktního průvodce pro kohokoliv, kdo se chce stát webdesignérem s důrazem na slovo designér.

Pixyho pohled na webdesign

Mnozí ostřílení borci možná zpozorněli, když jsem zmínil koordesignéra. Hlavou se jim honilo něco jako: „Od toho máme accounta nebo projekťáka!“ V Pixyho podání je designér centrálním středobodem procesu, to ale ve většině dnešních týmů prostě neplatí. Tady je ale dobré říct, že autor si nehraje na nějaké univerzálně platné pojetí návrhu webů.

Celá kniha je o jeho zkušenostech, postupech a názorech na webdesign. Jako zkušenější webař v knize najdete místa, se kterými nemusíte souhlasit. Jako příklad uvedu jedno z míst, kde jsem se s textem názorově rozcházel já:

Grafika je až poslední a ten nejméně podstatný krok návrhu webu.

Souhlasil bych před 10 lety, kdy bylo potřeba se vyhraňovat vůči v té době převládajícímu důrazu na vzhled a opomíjení designu. Grafiku dnes u mnoha typů webů nelze podceňovat. Jsou dokonce případy (třeba „mikrosajty“ pro špičkové produkty), kdy grafika tvoří nejpodstatnější část uživatelského prožitku.

Přes to všechno – subjektivita a názor autora je jedna z věcí, která Dobrého designéra činí zajímavého i pro nás, zkušenější. My víme, že univerzálně platný postup neexistuje. Webdesign je plný žánrů a různě nastavených týmů. Pixyho postup si ale asi nepřisvojíte celý, ani když zkušenosti teprve sbíráte a knihu budete možná číst řádek po řádku.


Autor: Petr Staníček

Zdroje? Proč, když je to tu skoro všechno

Co vzhledem k zaměření knihy oceňuji, je seznam odkazů na další zdroje. Ony tam totiž skoro žádné nejsou.

Autor na rovinu přiznává, že už nedokáže posoudit, co v knize je „aplikovaná myšlenka někoho jiného a co třeba jen jeho názor“.

Pro čtenáře to má drobnou výhodu – po koupi Dobrého designéra nebude muset do IKEA shánět novou knihovnu, aby ji naplnil doporučenou literaturou. A potvrzuji – v té knize jsou základy všeho, co potřebujete, když s designem webů začínáte nebo se v něm chcete zlepšit.

Spíš skripta, než první slabikář

U učebnice očekáváte, že bude oslovovat hlavně začínající. Právě schopnost oslovit tuhle důležitou cílovou skupinu ale knize vytýkám nejvíc.

Dobrý designér má sice rozumných 300 stránek, ale většinou hustě popsaných textem. Složitými, květnatými větami v dlouhých odstavcích. Ukázky, screenshoty, schémata nebo cokoliv, co by ulehčilo vstřebávání informací, skoro úplně chybí.

Ano, jsou zde ilustrace Marka Douši. Ano, toho Marka Douši a ano, ty ilustrace jsou výborné. Jenže v knize jsou z pohledu učení navíc. Text odlehčují, ale jen v metarovinách. Třeba v momentě, kdy stránkou listujete v knihkupectví. Ne už tak v momentě, kdy se pomocí knihy snažíte něco naučit.

Autor je sice dobrý designér a tak – jako návrhář a sazeč vlastní knihy – myslel na hierarchii. Informace z knihy lze ve velmi zjednodušené formě vstřebávat i pomocí zvýraznění a nadpisů, ale ani tak to nebude ono. Zejména u ebooku to je hodně znát, u toho se čtenář natrápí!

Moc rád bych se pletl, ale je těžké si představit, že by si kniha získala celé srdce dvacetiletých studentů webdesignu.


Autor: Petr Staníček

Srovnání s Webem ostrým jako břitva

Nabízí se tady srovnání s knihou Jana Řezáče. Ta je enormně vizuálně atraktivní, její chuť komunikovat se čtenářem a vybudit ho z dennodenních starostí bych srovnal třeba s komiksem.

Schopnost zaujmout ty, kteří zaujmout potřebují, má tedy vyšší. Na druhou stranu je Břitva přesně tím typem knihy, ke které si jako přílohu koupíte v IKEA knihovnu a dva roky ji budete plnit. A na rozdíl od Dobrého designéra, který při poctivém čtení – sice pomalu, ale – plyne, působí kniha Jana Řezáče v předávání znalostí rozkouskovaně, roztěkaně.

Pokud si chcete pořídit jen jednu z nich, rozhodne za vás vaše preference formy. Já bych vám ale doporučil mít v knihovně obě. Řezáč i Staníček mají kromě formy i odlišný způsob argumentace, zdroje, ze kterých vycházejí, a částečně i pojetí webdesignu. Učte se od obou.

Bible to není. Zajímavý a užitečný pohled ano

Zpět k Dobrému designérovi. Kniha je hlavně o obsahu a ten je přesně takový, jako bychom si od knihy někoho s dvacetiletou zkušeností v oboru přáli.

Je to důsledný a názorově pevně zakotvený popis všech podstatných zákoutí procesu návrhu webu, který mnoha lidem pomůže odstranit bolístky jejich vlastních pracovních postupů. A při troše trpělivosti může být dobrým průvodcem začátečníka v oboru.

Upřímně věřím tomu, že Dobrý designér zase dost zmenší kategorii webů jménem „vyhozené peníze“.

Našli jste v článku chybu?

7. 5. 2016 21:11

bratrik (neregistrovaný)

Přemýšlel jsem, jestli má význam kupovat pro začátečníka webdesignovou knihu od českých tvůrců, po diskuzi jsem na vážkách. Jestli není lepší oprášit angličtinu a zdarma si pročíst zahraniční ebooky viz https://studio.uxpin.com/ebooks/ ?

7. 4. 2016 20:51

rony spravodaj (neregistrovaný)

S nazorom:

Grafika je až poslední a ten nejméně podstatný krok návrhu webu.

Souhlasil bych před 10 lety, kdy bylo potřeba se vyhraňovat vůči v té době převládajícímu důrazu na vzhled a opomíjení designu. Grafiku dnes u mnoha typů webů nelze podceňovat. Jsou dokonce případy (třeba „mikrosajty“ pro špičkové produkty), kdy grafika tvoří nejpodstatnější část uživatelského prožitku.

Budem polemizovat takto:

Je to pekne postavena argumentacia recenzenta. Avsak plati dovtedy, kym si to nevyskusame.…

Vitalia.cz: Baletky propagují zdravotní superpostel

Baletky propagují zdravotní superpostel

Podnikatel.cz: Nejenom EET, začaly platit další zákony

Nejenom EET, začaly platit další zákony

Root.cz: Vypadl Google a rozbilo se toho hodně

Vypadl Google a rozbilo se toho hodně

Podnikatel.cz: Hitem investice? Půda či nemovitost

Hitem investice? Půda či nemovitost

Podnikatel.cz: Přehledná titulka, průvodci, responzivita

Přehledná titulka, průvodci, responzivita

Vitalia.cz: Manželka je bio, ale na sex moc není

Manželka je bio, ale na sex moc není

Podnikatel.cz: Babiše přesvědčila 89letá podnikatelka?!

Babiše přesvědčila 89letá podnikatelka?!

Vitalia.cz: Mondelez stahuje rizikovou čokoládu Milka

Mondelez stahuje rizikovou čokoládu Milka

Podnikatel.cz: 3, 2, 1..EET startuje. Na co nezapomenout?

3, 2, 1..EET startuje. Na co nezapomenout?

Podnikatel.cz: S.r.o. využívá cizí auto. Jak je to s daněmi?

S.r.o. využívá cizí auto. Jak je to s daněmi?

120na80.cz: Rovnátka, která nejsou vidět

Rovnátka, která nejsou vidět

Podnikatel.cz: Víme první výsledky doby odezvy #EET

Víme první výsledky doby odezvy #EET

Vitalia.cz: Spor o mortadelu: podle Lidlu falšovaná nebyla

Spor o mortadelu: podle Lidlu falšovaná nebyla

Měšec.cz: Kdy vám stát dá na stěhování 50 000 Kč?

Kdy vám stát dá na stěhování 50 000 Kč?

Podnikatel.cz: Pozor, pojišťovny mění čísla účtů

Pozor, pojišťovny mění čísla účtů

Měšec.cz: U levneELEKTRO.cz už reklamaci nevyřídíte

U levneELEKTRO.cz už reklamaci nevyřídíte

Měšec.cz: Vklad na cizí účet je draze zpoplatněn (přehled)

Vklad na cizí účet je draze zpoplatněn (přehled)

Měšec.cz: Banky mlží o nákladech na předčasnou splátku hypotéky

Banky mlží o nákladech na předčasnou splátku hypotéky

Root.cz: Telegram spustil anonymní blog Telegraph

Telegram spustil anonymní blog Telegraph

Vitalia.cz: Chtějí si léčit kvasinky. Lék je jen v Německu

Chtějí si léčit kvasinky. Lék je jen v Německu