Hlavní navigace

Platí nižší smluvní pokuty u operátorů i pro firmy? Obecně ano, ale…

10. 2. 2014
Doba čtení: 9 minut

Sdílet

 Autor: Isifa
Ustanovení tzv. Husákovy novely o maximální výši smluvních pokut nedělá rozdíl mezi rezidenčními a firemními zákazníky. V praxi ale záleží ještě na dalších okolnostech.

Přesně před týdnem jsem zde na Lupě psal o tzv. Husákově novele a o způsobu, jakým ji naši největší mobilní operátoři zapracovali do svých smluvních podmínek, hlavně pokud jde o výši smluvních pokut (samotná novela totiž řeší i další věci). 

Článek se ale zabýval celou problematikou jen z pohledu rezidenčních zákazníků. Několik čtenářů na to pak v diskusi reagovalo a zajímalo se i o pohled firemních zákazníků: platí i pro ně ona Husákova novela? Klesly i pro ně smluvní pokuty na jednu pětinu (z měsíčních paušálů či minimálního plnění za zbývající měsíce)?

Obecně ano

V prvním přiblížení by odpověď mohla být kladná: ona jedna pětina platí i pro firemní zákazníky. A to díky tomu, že formulace příslušného ustanovení (§63/1p zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích) nedělá rozdíl mezi rezidenčními a firemními zákazníky: 

p) výše úhrady v případě ukončení smlouvy před uplynutím doby trvání, na kterou je smlouva uzavřena, výpovědí ze strany účastníka nebo podnikatele nebo dohodou obou smluvních stran, přičemž výše úhrady nesmí být vyšší než jedna pětina součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy, nebo jedna pětina součtu minimálního sjednaného měsíčního plnění zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy, a výše úhrady nákladů spojených s telekomunikačním koncovým zařízením, které bylo účastníkovi poskytnuto za zvýhodněných podmínek

Podstatné je, že „na straně zákazníků“ se zde nemluví o spotřebitelích, ale o účastnících. Protože spotřebitelem je pouze nepodnikající fyzická osoba („fyzická osoba, která využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací pro účely mimo rámec její podnikatelské činnosti“). Kdežto účastníkem může být jak fyzická osoba, tak i kdokoli jiný (například právnická osoba). Konkrétně je pojem „účastník“ v zákoně (č. 127/2005 Sb. ) definován tak, že:

účastníkem [se rozumí] každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb

Protipříklad

Aby to ale nebylo až tak jednoduché, ukažme si alespoň jeden příklad toho, že realita může být jiná. Třeba u T-Mobile mohou firemní zákazníci využívat tarify s příznačným názvem Firma.

Pokud se ale podíváte do Obchodních podmínek těchto tarifů (odkaz viz obrázek úplně dole), najdete zde ještě „staré“ ustanovení o smluvních podmínkách v plné výši, za všechny zbývající měsíce. A to jak v případě neplacení ze strany zákazníka, tak i při jeho výpovědi, nebo při ukončení smlouvy dohodou obou stran:

Nezaplatí-li Zákazník tři po sobě jdoucí Vyúčtování služeb nebo je-li v prodlení s úhradou jakéhokoliv svého závazku déle než 90 dnů, je povinen zaplatit Operátorovi smluvní pokutu ve výši součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání Smlouvy [….] Nárok na tuto smluvní pokutu nevzniká v případě Smlouvy uzavřené na dobu neurčitou. Výpovědí Smlouvy není povinnost Zákazníka platit smluvní pokutu dotčena. Pokud bude Smlouva ukončena předčasně na základě dohody Zákazníka a Operátora, je Zákazník povinen Operátorovi zaplatit finanční kompenzaci, a to ve výši součtu měsíční paušálů za období od ukončení Smlouvy do konce sjednané doby jejího trvání.

Nejedná se přitom o žádnou starou verzi Obchodních podmínek, kterou by T-Mobile nějak zapomněl aktualizovat. Jde o verzi, datovanou k 26.1.2014. Což je právě datum, ke kterému T-Mobile upravoval své smluvní vztahy tak, aby byly v souladu s požadavky novelizovaného zákona.

Proč tedy právě tyto podmínky hovoří o smluvních pokutách a kompenzacích v plné výši měsíčních paušálů za všechny zbývající měsíce, zatímco jiné podmínky hovoří o jedné pětině? Když T-Mobile jinde respektoval zákon a naplnil jeho ustanovení, byť se mu nejspíše hodně nelíbilo, proč by se právě zde, u tarifů Firma, zachoval jinak, v rozporu se zákonem?

Nejspíše proto, že právníci T-Mobile došli k závěru, že v daném případě (na tarify Firma a jejich používání) se předmětné ustanovení zákona (tzv. Husákova novela) neuplatní.

S firmami je to složitější

V předchozím článku jsem se soustředil jen na rezidenční zákazníky z toho důvodu, že v jejich případě jsou smluvní vztahy přeci jen přehlednější než v případě firemních klientů. A také jsou jednotné, v tom smyslu že nějaké sjednávání individuálních smluvních podmínek, resp. pozměňování těch standardních, zde reálně nepřipadá v úvahu. 

Navíc by smluvní podmínky pro rezidenční zákazníky měly být plně veřejné, což pro firemní zákazníky platit nemusí. Podmínky smluvních vztahů s firemními zákazníky jsou obvykle veřejné jen v případě „menších“ zákazníků, zatímco v případě těch větších bývají spíše neveřejné (či přímo utajované, s odkazem na obchodní tajemství). Což nejspíše souvisí s tím, že u větších firemních zákazníků mohou být smluvní podmínky více individuální a operátor má aktivní zájem na tom, aby si zákazníci vzájemně „neviděli do svých podmínek“.

Jinými slovy: jsou-li smluvní podmínky pro rezidenční zákazníky nepřehlednou džunglí, pro firemní zákazníky to platí o to více. Je to svět sám pro sebe, navíc z významné části pro veřejnost nedostupný (kvůli nezveřejňování). Jeho konkrétní projevy by proto měli hodnotit lidé dostatečně erudovaní v oblasti práva, s přístupem ke všem relevantním dokumentům. Moje znalosti ani možnosti ale takové nejsou, a proto následující řádky berte jen jako můj laický názor a hodnocení, navíc vycházející z neúplných informací.

Pokus o zobecnění

To, že T-Mobile zachoval u tarifů Firma původní výši smluvních pokut, je podle mého názoru důsledkem toho, že tarify Firma jsou „kolektivní tarify“, sdílené více účastníky současně. A také toho, že se v jejich případě uzavírá určitá zastřešující smlouva (Smlouva o poskytování společného firemního tarifu), ke které se pak sjednávají jednotlivé účastnické smlouvy s konkrétními účastníky (pro jednotlivé SIM karty). 

Přitom v oné „zastřešující“ smlouvě (o poskytování společného firemního tarifu) je obsaženo ustanovení, podle kterého jsou smluvní pokuty definovány v Podmínkách poskytování společného firemního tarifu (a nikoli ve Všeobecných podmínkách). Což by v případě tarifů Firma měly být výše zmiňované Obchodní podmínky pro tarify Firma, ve kterých se hovoří o plné výši, a nikoli o pětině (za všechny zbývající měsíce).

Asi by se to dalo zobecnit na všechny situace, kdy jsou smluvní pokuty definovány v nějakém „zastřešení“, které samo o sobě ještě není smlouvou na poskytování „veřejně dostupné služby elektronických komunikací nebo připojení k veřejné komunikační síti“, nebo kdy smluvní strana není v pozici účastníka (jako toho, kdo s podnikatelem uzavřel smlouvu na poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací). Protože to jsou dvě podmínky, za kterých zákon ukládá omezení smluvních pokut nejvýše na jednu pětinu. A tak cesta k zachování plné výše smluvních pokut nejspíše vede přes nesplnění těchto podmínek.

Jak je to u jednotlivých operátorů?

Naši největší operátoři mají pro své  firemní zákazníky připraveny různé modely smluvních vztahů: mohou pro ně být například „pouhými“ firemními zákazníky, nebo významnými firemními zákazníky, klíčovými zákazníky, či zákazníky s uzavřenou rámcovou smlouvou atd.

V konkrétním případě pak nutně záleží na tom, jak jsou pro daný model nastaveny smluvní vztahy: zda je uzavírána jen jedna smlouva „na vše“, nebo jedna zastřešující smlouva a několik dalších „prováděcích“ smluv, a kde a jak jsou smluvní pokuty definovány. Zda například odkazem na Všeobecné smluvní podmínky, nebo přímo v „zastřešující“ smlouvě atd. Další komplikací může být to, že ne vše musí být veřejné, a že čím věší je firemní zákazník, tím větší má šanci na individuální změny smluvních podmínek.

Například u Vodafone jsou jeho (nově aktualizované) podmínky rámcových smluv veřejné. A pokud jim správně rozumím, jde o variantu „jedna smlouva na vše“ (a konkrétní služby se pak již pouze „objednávají“). A hlavně jsou přímo v podmínkách těchto rámcových smluv zakotvena v zásadě stejná pravidla jako pro rezidenční zákazníky, popisovaná v předchozím článku: při výpovědi ze strany zákazníka činí smluvní pokuta jednu pětinu ze zbývajících minimálních měsíčních plnění, při odstoupení ze strany Vodafone v plné výši zbývajících minimálních měsíčních plnění (nikoli tedy jen pětina, viz minulý článek). Navíc s tím, že v obou případech končí pouze poskytování slev a zvýhodnění, ale nikoli poskytování služeb za standardních podmínek („nebude-li dohodnuto jinak“).

Vodafone má ovšem i další model smluvních vztahů pro své firemní zákazníky. Konkrétně pro ty, kteří využívají jeho řešení OneNet. A zde příslušné nové podmínky hovoří o uzavírání Dílčích smluv a o tom, že takovéto smlouvy může zákazník vypovědět (se smluvní pokutou ve výši jedné pětiny ) pouze v tom případě, pokud je příslušná smlouva výslovně označena jako „Dílčí smlouva s minimální dobou trvání, na jejímž základě Poskytovatel poskytuje Účastníkovi veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“. Což koresponduje s výše uvedeným předpokladem, že záleží na charakteru smlouvy, resp. že ne všechny smlouvy, které operátoři uzavírají se svými firemními zákazníky, musí „spadat“ pod ustanovení z tzv. Husákovy novely (§63/1p zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích).

Telefónica má pro firemní zákazníky nejméně dva modely. Jedním z nich je model bez rámcové smlouvy (zřejmě pro menší firemní zákazníky), a dalším model s uzavřenou rámcovou smlouvou, navíc s možností zařazení mezi tzv. BA zákazníky (Business Account). V prvním případě, tedy pro zákazníky bez rámcové smlouvy, by podle veřejného aktuálního ceníku měly zřejmě platit stejné podmínky jako pro rezidenční zákazníky, vyplývající z režimu Speciální nabídky (tj. i s jednou pětinou).

Pro firemní zákazníky s uzavřenou rámcovou dohodou ale může být všechno jinak. Na webu Telefóniky jsem našel pouze tuto starší verzi Rámcové dohody z roku 2009, která je smlouvou na dobu určitou, zřejmě bez možnosti předčasné výpovědi ze strany zákazníka. Ta pro případ porušení smlouvy ze strany zákazníka (a zániku smlouvy) počítá se smluvními pokutami v plné výši (minimální částky za všechny zbývající měsíce). Podobně je koncipována i jedna z Rámcových smluv z roku 2013, dostupná na Internetu. Ale jak je tomu od 8.2.2013? Došlo ke změně Rámcových dohod, resp. smluv? Na to nedokáži odpovědět. Z toho mála, co je na webu Telefóniky k Rámcovým dohodám dostupné, v tomto ohledu nic poznat nejde.

Také T-Mobile má pro své firemní zákazníky připraveno více modelů, podle „velikosti“ zákazníka (ve smyslu jeho minimální měsíční útraty). Vedle „nejmenších“ firemních zákazníků  to je model „významných zákazníků“ (min. 5000 Kč měsíčně), kteří s T-Mobile uzavírají Smlouvu významného zákazníka. No a pro větší zákazníky (nad 30 000 Kč měsíčně) je určen model s Rámcovými smlouvami klíčového zákazníka.

BRAND24

Pro „významné zákazníky“ jsou smluvní podmínky ještě veřejné (a zřejmě tedy i stejné pro všechny zákazníky). Poslední verze podmínek smlouvy významného zákazníka je ale datována k 15.9.2012, a tudíž zde nemohlo dojít k žádné změně v souvislosti s tzv. Husákovou novelou. Samotná Smlouva významného zákazníka by přitom měla být „zastřešující“ smlouvou, pod kterou jsou „podřazovány“ konkrétní účastnické smlouvy (kterých by se změny, plynoucí z tzv. Husákovy novely, již mohly týkat). Ovšem „sjednaná minimální měsíční částka“, představující minimální měsíční plnění, by měla být zakotvena již oné „zastřešující“ Smlouvě významného zákazníka. A její podmínky se nezmiňují o možnosti vypovězení před uplynutím sjednané doby (a tudíž ani o smluvních pokutách pro takovýto případ).

No a u klíčových zákazníků (s Rámcovou smlouvou) jsou kontraktační podmínky „řešeny zcela individuálně podle požadavků a potřeb zákazníka“, a to včetně smluvních pokut a jejich výše. Jak konkrétně, lze usuzovat z několika takovýchto rámcových smluv, dostupných na Internetu, byť pro zákazníky z veřejné správy (například zde či zde).

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).