Pohlídejte si svého webhostera...

Když jsem sbíral materiály na článek o webhostingu pro červnový e-biz, zarazilo mě až trestuhodné ignorování základních pravidel pro zřizování jmenných serverů, zálohování konektivity a MX záznamů. Vtip je v tom, že se zákazník obvykle nedozví, že jmenné servery stojí hned vedle sebe, připojené ke stejnému přepínači, ve stejném AS a SLD, že mailserver běží jen jeden, a to na jmenném serveru, a konektivitu představuje jeden kabel do serverovny.

Proč by tomu mělo být jinak? Když nedávno vypadla konektivita Českému Telecomu, zůstal několik hodin nedostupný Svět namodro, když pak vypadl ve špičce jiného pracovního dne olomoucký Contactel, nedostali jste se k RadioTV. V případě těchto dvou serverů představuje několikahodinový výpadek jen námět na veselé hovory pro ty, kdož vědí. Pokud ale na vypadlém segmentu sítě stojí server s project managementem firmy, Exchange server (pro Outlook ;-) nebo nedejbože elektronický obchod, pak už nejde jen o jízlivé poznámky, ale o peníze – někdy dokonce o „těžký prachy“.

V bestsellerech od Pavla Satrapy se obyčejně píše, že žádný administrátor nemůže být dost paranoidní. Tady se ale zdá, že některá nastavení serverů admin vůbec neviděl, nebo že nechodí do serverovny. Jaký je problém získat „C“ rozsah IP adres ze dvou různých autonomních systémů? Kolik práce by znamenalo postavit jeden jmenný server v doméně CZ a druhý třeba pod COM? Na kolik vyjde záložní linka do serverovny od konkurenčního poskytovatele? (Ostatně, proč si záložní linku nenatáhne do serverovny rovnou její majitel?!) Proč nenainstalovat záložní mail-servery?

Proč? Odpověď je snadná: protože není nikdo, kdo by zákazníkům řekl: „K těm nechoďte, bůhví jak byste dopadli.“ Chybí tu nezávislý audit webhostingu, takové razítko, na které by si ještě před odesláním objednávky klient mohl klepnout, aby se dozvěděl, jestli jsou služby daného hostera „tip ťop“.

Co byste se z takového auditu měli dozvědět? Třeba to, zda jsou jmenné servery správně rozestavěny (samozřejmě, že i IP ze dvou AS mohou patřit jednomu počítači, tak nechť auditor třeba jednou za měsíc všechny DNSka osobně obejde), zda je dostatečně zálohovaná místní i mezinárodní konektivita (na západ od našich hranic se o to starají přímo majitelé serveroven, u nás se musíte většinou postarat sami) a zda totéž platí i o mailserverech a dalších důležitých systémech. Auditor by mohl prozkoumat, zda jsou v pořádku certifikáty pro SSL, zda na serveru skutečně běží deklarovaný software a mohl by ověřovat i up-time – tedy procentuálně vyjádřit dostupnost služeb.

Ostatně, nemusíme nic složitě vymýšlet, stačí se ohlédnout k vyspělejším bratřím: Netcraft, AlertSite nebo NetMechanic už podobná měření provádějí. Samozřejmě, že cena od 600 do 2.500 korun měsíčně není právě tím největším lákadlem, aby si nechávali hlídat své virtuály všichni zákazníci, ale právě proto by měly být hlídány alespoň referenční virtuály na každém fyzickém serveru webhostera. Nemá smysl nechat si kontrolovat server přes půl zeměkoule, tento trh přímo čeká na někoho v České republice. Pokud dnes mají největší webhosteři obvykle kolem 30–50 serverů pro sdílený hosting, pak si myslím, že i kdyby si své servery nechalo hlídat třeba jen pět, služba by to mohla být i výnosná.

Jednorázově (nebo jednou měsíčně) by mělo být možné zkontrolovat nastavení serverů, průběžně by se pak měly hlídat odezvy, DNS, up-time pro HTTP/HTTPs, FTP a poštovní služby. Na stránce webhostera by se pak objevily odkazy s přehledem, jak dopadají jím hostované servery. Auditor by případně mohl také na svých stránkách vyhodnocovat nejstabilnější servery, jako to dělá Netcraft. Pro hlídání by úplně stačilo používat tři servery, umístěné v různých sítích, které by třeba jednou za pět minut prověřily sledované parametry. Statistiky by se úhledně generovaly na webových stránkách, ke stažení by byly v PDF nebo jiných formátech a na excesy by byl klient upozorněn třeba SMS zprávou (odeslanou z telefonu, ne přes internetovou bránu).

Věřím tomu, že vedle webhosterů by si podobné sledování zaplatily i firmy, pro které dostupnost internetových služeb představuje rozdíl mezi bytím a nebytím. A že takových přibývá a s rozšiřováním služeb ASP ještě přibývat bude.

Co říkáte? Není to šance pro TNS Interactive, Navrcholu, Internet Info, ObServer – anebo třeba právě pro vaši firmu?