Hlavní navigace

Pohřeb Průvodce byl velkolepý

Martin Kopta

Jelikož veřejnoprávní tisková kancelář a rozhlas podaly zprávy o pohřbívání Průvodce zkresleně, připadlo nám vhodné všechny dezinformace uvést na pravou míru. Nesetkáte se tedy s obvyklou úvahou o tom, co stálo za skonem jednoho serveru, ale dozvíte se, jak skutečně probíhal Pohřeb Průvodce. (Doplněno!)

Omluva

V textu upoutávky je nesprávně uvedeno, že veřejnoprávní rozhlas podal zprávu o Pohřbu Průvodce zkresleně. Není to pravda, Český rozhlas podal zprávu o happeningu korektně. Markétě Kaclové i Českému rozhlasu se za nesprávně uvedenou informaci omlouvám.

Ačkoli to dále z textu nemusí být patrné, nepopírám, že redaktorka Rozhlasu na happeningu byla už od začátku.

Martin Kopta (2001–12–18 16.30)

Pokud jste na Pohřbu Průvodce nebyli, a pouze jste se o něm doslechli z tiskových zpráv ČTK, pak je dost dobře možné, že budete po přečtení mého článku poněkud dezorientováni – já totiž budu psát jen o tom, co se tam skutečně stalo, protože jsem tam byl a všechno viděl. Kde byl v sobotu kolem poledne zpravodaj ČTK, to vážně netuším. Kdyby zpravodaj skutečně na happeningu byl, věděl by, že se nekonal u kostela sv. Ludmily, který je na náměstí Míru, ale na náměstí Jiřího z Poděbrad u kostela Nejsvětějšího Srdce Páně…

Poněkud přesnější informace mohla v rozhlasovém vstupu podat nejmenovaná redaktorka Českého rozhlasu ;-), kterou jsem na happening zahlédl přiběhnout v závěru farářovy řeči. O mé přítomnosti podává důkaz fotografie ze smutečního původu – jsem ten mladý muž v modré prošívané bundě na chvostu průvodu u pravé hrany snímku – jinak jsem se fotoreportérů stranil.

Pozůstalí se v sobotu 15. prosince na náměstí Jiřího z Poděbrad začali scházet už od jedenácté dopolední, teprve o hodinu později za odbíjení kostelních zvonů se kolem bílé dětské rakve (Průvodci bylo šest let) položené na schodech u portálu kostela začaly dít věci. V alegorické elegii principál s klaunem a pomocníky přiblížili veleváženému obecenstvu, mezi které se zamíchali i náhodní kolemjdoucí, krátkou historii Průvodce (v tomto případě ztělesněného v osobě pana průvodčího) počínající u textového režimu, přebírání uživatelů od sličné Liany, Mamedií a dalších zavedených diskusních serverů, přes uvedení slušivého žlutého designu, okamžiku, kdy Pavel Kolesnikov Průvodce odprodal Bontonu, až do současnosti, kdy server patří firmě Intouch.

Přihlížející publikum hlasitě vyjadřovalo svou libost i nelibost nad každým obrazem ze života Průvodce. Halasně vítalo žlutý vzhled serveru, varovalo Kolesnikova, kterému sekretářka z Bontonu mazala med kolem úst, závidělo, když se pak dostal do vaty. Když pak šéf Bontonu za pakatel přenechával Průvodce cizincům, spílali mu diváci nejhoršími nadávkami.

Veselou frašku pak vystřídal výstup kněze, který v rozvážném zádumčivém tónu vzpomněl na světlé i stinné okamžiky serveru a přihlížejícím připomněl, že živým mrtvým se říká zombie (narážel tak na skutečnost, že minulý týden Intouch opět Průvodce zprovoznil). Závěrečná slova knězova zanikala v nenadálém hluku, který způsobila zvuková zkouška na pódiu Českého rozhlasu, který v téže době pořádal na náměstí bez zájmu veřejnosti jakousi dobročinnou veselici. Když pak dozněla píseň chóru, vydala se více než stovka účastníků na smuteční pochod (zde můžete vlevo zahlédnout i redaktorku ČRo Markétu Kaclovou).

START17

Průvod se za policejního doprovodu a za tónů smutečních pochodů ubíral po předem ohlášené trase Lucemburskou a Jičínskou ulicí ke kapli sv. Rocha u brány Olšanských hřbitovů (tedy nikoli do kaple, jak se píše ve zprávě ČTK). Policejní hlídky na trase průvodu zastavovaly dopravu. U kaple pak nad rakví za pozůstalé poslední proslov pronesla Bludička. Pozůstalí se vrhali k rakvi a plačíce se s Průvodcem loučili. Když zazněla československá (sic!) státní hymna, uložili zalogovaní uživatelé do rakve své ikonky k věčnému odpočinku a odebrali se na smuteční hostinu do restaurace U Vystřelenýho voka. Happening pod otevřeným nebem skončil krátce po první hodině odpolední.

Věkový průměr lidí, kteří se sešli na happeningu, byl výrazně vyšší, nežli byste očekávali od uživatelů diskusního serveru. Proto nepřekvapí, že i organizace a program akce byly zralé. Předně nebývá obvyklé, aby akce podobného druhu byly řádně ohlášeny na obvodním úřadě (pravda, organizátoři museli úředníky přesvědčovat, že se nejedná o neonacistickou demonstraci) a aby organizátoři byli řádně označeni a návštěvníci registrováni, natož aby na akci dohlížely policejní hlídky. Program byl vymyšlen velkolepě a k dobré náladě přispěl také břitký humor účinkujících, stejně jako dokonalé převleky a rekvizity. Při sobotním Pohřbu se ukázalo, jak vyspělí a kulturní mohou být uživatelé diskusních serverů.

Pohřebiště představuje ve všech kulturách místo posvátné. Prostor, kde potomci a přeživší vzdávají hold svým předkům. V seriálu Pohřebiště se na Lupě zamýšlíme nad „životem“ aktivit, projektů a serverů, které zásadním způsobem změnily Internet nebo jeho chápání. Připomínáme si nesmrtelné činy často již zapomenutých hrdinů a vyprávíme legendy z krátké historie českého Internetu.

Anketa

Navštívili jste někdy server Průvodce?

Našli jste v článku chybu?