Pokřivené vnímání zvrhlosti Internetu

Ilustrace: Nenad Vitas

Nedávno jste si mohli na Lupě přečíst rozhovor s Václavem Žákem, předsedou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, zejména o plánované regulaci videomateriálů na Internetu, která se nějakým způsobem dotkne i toho českého internetového zákoutí. V posledních týdnech jsem se několikrát tomuto tématu věnoval v několika komentářích a glosách. Nejemotivněji asi v zápisku na stránkách mého blogu.

Zřejmě právě proto mi zavolala nejmenovaná novinářka z nejmenovaného deníku regionálního záběru, abych jí poskytl nějaký komentář k článku, který zrovna připravovala. Byl víceméně o „zvrhlosti Internetu“. Nakonec mě vůbec necitovala, přesto mé názory v omezené formě do jejího textu pronikly, takže zase tak ztracených dvacet minut to nebylo. Na začátku našeho telefonického rozhovoru bylo patrné, že si mě evidentně pasovala do role jakéhosi obhájce bezvládí a anarchie na Internetu, za kterého se tedy rozhodně nepovažuji.

Nicméně se mi opět potvrdilo, jak někteří lidé vnímají Internet. Berou jej jako něco vytržené mimo realitu, něco kde je možné kdejaká nepravost bez reálné možnosti trestu. Místo, kde je možné kohokoliv beztrestně urážet. Místo, kde jsou rasistické výlevy na denním pořádku. Svět, kde neplatí autorské zákony. Rejdiště zvrhlíků všeho druhu, kteří jsou dopadeni a potrestáni jen ve vzácných případech. Jenže Internet je jenom technologie jako každá jiná.

Ten, kdo Internet posouvá do výše zmiňovaných rolí, je zase jenom člověk z masa a kostí, který s námi žije i ve fyzickém (reálném) světě. Sice je pravda, že někteří lidé pravidelně na Internetu zapomínají na slušné vychování a platné zákony a hřeší na iluzi anonymity Internetu, ale to není Internetem jako takovým, to je zase jenom lidmi.

Když jsme se v rozhovoru se vzpomínanou novinářkou dostali k tématu všeobecné regulace videa na Internetu, zeptala se mě, jak bych tedy řešil podobné negativní jevy Internetu, jako je brutální utýrání zvířat k smrti, které si trýznitel nahraje na video a to pak ho vystaví třeba na YouTube. A jsme zase u toho. Na to není třeba nic vymýšlet. Na týrání zvířat již přece máme zákony, které samozřejmě platí i na Internetu. Tady skutečně není prvotní problém v Internetu, na který by se mělo hledat nějaké speciální internetové nařízení nebo opatření.

I za současné legislativní úpravy si na takové lidské zrůdy umí soudy posvítit. Je úplně jedno, jestli zvrhlé video šířily na YouTube nebo výměnou DVD z ruky do ruky. Ochránci zvířat sice říkají, že zákony jsou v tomto případě mírné a já s nimi do jisté míry i souhlasím. Zvláště, když soudci často nemají odvahu sáhnout k horní hranici možné výše trestu, ale zde kritiku ponechám fundovanějším. Jen chci říci, že tady opravdu nepotřebujeme vymýšlet nějaký bič na Internet.

Lidé, kteří jsou schopní dělat neuvěřitelné věci, tu byli dávno před Internetem, natož před boomem sdílení videa na Internetu. Stejně tak tu byli pedofilové, rasisté a podvodníci všeho druhu. Internet jim sice dal nové možnosti, ale rozhodně ne beztrestnost a už vůbec tito lidé nepřišli až s Internetem.