Pomůže nám doména .eu?

Ilustrace: Nenad Vitas

Spouštění .eu domén provází od samého začátku velice silné „haló“, vyvolávané především (jak jinak) registrátory i webhostery. Ti je totiž cítí jako spásnou šanci, jak na „našlapaném“ českém trhu nějakou dobu smysluplně profitovat, někteří jiní možná aspoň udržet. Po sérii akvizicí (Globe a CP Online spadli pod Active 24, P.E.S. Consulting koupila italská Aruba) je konsolidační proces stále otevřený – velcí zákazníci zřídka migrují a přetahování o drobné od těch nejmenších uživatelů webhostingu zkrátka není dlouhodobě udržitelné.

Bude doména .eu záchrannou „dojnou krávou“, na které se zahojí všichni? Při pohledu na dosavadní průběh „registrací“ se spíš zdá, že pro řadu zúčastněných a doufajících půjde o velké zklamání a možná i ostudu. Registrační autorita EURid teprve nedávno vyhlásila začátek Sunrise periody (registrace na základě ochranných a obchodních známek) na 7. prosinec, avšak už na jaře přišel Explorer s poněkud nejistou možností předregistrace, což nelibě komentovala společnost Active 24 jako „klamavou nabídku“. Předregistrované domény sice do systému EURidu půjdou o něco dřív než běžné žádosti, avšak v případě většího počtu předregistrací na stejnou doménu vám tento náskok mnoho šancí nepřidá.

Paradoxního obratu se bitka o pochybné vítězství mezi registrátory dočkala nyní, kdy Active 24 spouští „závazné registrace“, které v případě, že nevlastníte právo na zařazení do Sunrise periody, nejsou ničím jiným než dalšími předběžnými registracemi bez valné záruky úspěchu. Některé konkurenční společnosti se už ozývají s tím, že jde o klamavou nabídku (alespoň společný slovník se za ty měsíce již stihl ustálit) a bezpochyby brzo přijdou s vlastním řešením, jak zástupy natěšených zájemců o koncovku .eu dostat pod svá křídla.

Je však celý ten povyk kolem nové domény nutný? Skutečně tolik firem touží po „evropské identitě na Internetu?“ Podle toho, že zapálení pro nový podnik je společné i zahraničním registrátorům (takový GoDaddy nabízel předregistrace už před dvěma lety, tedy ještě před vznikem samotného EURidu), je toto očekávání vpravdě celoevropské. Firem a zájemců jistě budou tisíce, avšak kolik z nich tak činí spíše pro jistotu, aby o „svoji“ doménu nepřišli, a po nějaké době zjistí, že obavy byly zbytečné? Kdo ví. Každopádně myšlenka povznesení hodnoty vašeho obchodního jména tím, že e-maily budete posílat z adresy s koncovkou .eu, se mi zdá mírně řečeno zjednodušená. Pokud komunikujete se zahraničním partnerem a nevlastníte doménu .com, s .eu si mnoho nepolepšíte. Pokud snad záleží na regionální příslušnosti firmy, význam má spíš hlásit se k americkému území – a kdo přitom používá doménu .us?

Mimochodem, ve vřavě předregistrační války trochu zapadla informace o tom, že rozhodčí soud, sídlící v Praze, vydal pravidla a poplatky pro vedení sporů o .eu domény. Nejnižší částka, na kterou se (s jedním porotcem a nejvýše dvěma doménami) můžete dostat, je 1990 eur. Nebude potom často levnější koupit si doménu od protistrany, případně spekulanta, rovnou a na „vlastní administrativu“?