Pornografie je dobrá, tak proč ji regulovat

Nejedná se o postmoderní blábol. K závěru, že pornografie má například blahodárný vliv na průběh některých manželství, došli vědci z australských univerzit v Queenslandu a Sydney ve studii Understanding Pornography in Australia, na jejímž financování se podílel Australian Research Council.

Z výsledků výzkumu, kterého se účastnilo 1.025 respondentů, vyplývá, že v 6,9 procentech měla pornografie negativní dopad na život jejího spotřebitele. Třicet pět procent respondentů necítilo, že by pornografie měla jakýkoli dopad na jejich život, a 58 procent respondentů uvedlo, že pornografie měla pozitivní vliv na jejich přístup k sexualitě.

Co je to vlastně ta pornografie? Wikipedie termín pornografie rozebírá opravdu důkladně. Původně je to psaní o prostitutkách, ale nejspíš se shodneme na krátké definici, podle které  pornografie je tvůrčí dílo bez umělecké hodnoty, jež stimuluje sexuální touhu.

Ještě si pro pořádek řekněme, že podle § 205 Ohrožování mravnosti, zákona 140/1961 Sb., Trestní zákon, je trestná pouze pornografie zobrazující dítě nebo styk se zvířetem, projevující násilí či neúctu k člověku. Taktéž je trestné zpřístupňovat jakákoli pornografická díla mládeži, nebo je nechávat na místech mládeži přístupných.

Dalo by se tedy říci, že české zákony pornografii akceptují jako společensky neškodný jev, pokud je podávána dospělým osobám.

Na spotřebitele pornografických děl se ale společnost dívá skrz prsty, protože snadno podléhá zkratce, že kdo potřebuje zástupnou sexuální stimulaci ve formě pornografie, využívá také prostituci nebo se chová jinak promiskuitně. Na druhé straně je produkce pornografie spojována s organizovaným zločinem a obchodem s bílým masem. Tímhle pohledem trpí také Internet jakožto místo, kde je pornografie snadno k dostání se zárukou anonymity pro spotřebitele.

Odtud je už je krátká cesta k požadavku regulace pornografie v médiích, tedy i Internetu. Kath Albury, která se na zmíněném výzkumu podílela, na serveru The Australian píše: „Došla jsem k závěru, že regulace explicitních médií není špatná věc. (…) Myslím, že zásadní otázka nezní, zda by měl být explicitní obsah na Internetu regulován, ale jaká regulace by měla být zavedena a proč.“

Austrálie má stejný věkový limit pro přístup k pornografii jako Česká republika. Osmnáct let. Zákon požaduje, aby pornografické materiály přišly do rukou pouze dospělým. V televizi se na obrazovce objeví hvězdička, filmy jsou označeny jako mládeži nepřístupné, časopisy nesmějí být prodávány mládeži ani vystavovány zrakům dětí. Ale určitě budete souhlasit, když řeknu, že takové omezení přístupu je asi stejně účinné jako apel „pokud vám nebylo 18 let, neklepejte na následující odkaz“.

Potíž je v tom, že zatímco v trafice nebo v kině mohou nezletilce od styku s pornografií odradit živí lidé a v televizi pozdní vysílací čas (snad s výjimkou kabelové televize a satelitu), Internet běží 24 hodin denně a u vchodu nestojí nikdo, kdo by ostřížím okem kontroloval, zda už jste dospělí.

K ochraně potomků mohou rodiče využít doma při připojení proxy (brány), které filtrují závadný obsah (nebo se o to aspoň snaží). Potíž je však v tom, že pokud proxy funguje na automatickém principu, chová se často jako cenzor i v případě, kdy se uživatel pokouší získat informace o sexualitě, které nejsou pornografického charakteru.

Pokud se proxy rozhoduje podle lidského hodnocení, nikdy nezvládne zpřístupnit mnoho obsahu (existují programy založené na reportování závadného obsahu klepnutím na ikonu v toolbaru). Metadata autorit, které by řekly „toto není porno“, jsou sice určitou možností pro zavedené zdroje, nikoli ale pro živelně vznikající obsah.

S regulací pornografického obsahu je to navíc stejně složité, jako s regulací spamu. Internet má velmi prostupné státní hranice. Pokud zavedete v jednom státě pravidlo, že pornografický obsah musí nést metadata, která naopak řeknou „tohle je pornografie“ (případně také jakého druhu), neovlivníte přísun pornografie zpoza hranic.

Rozumné řešení regulace pornografie nejspíš neexistuje. A navíc, proč ji regulovat, když je vlastně pro většinu lidí dobrá.