Portálové zpravodajství: polibek smrti

Polibek smrti rozhodně není zbytečně silný výraz. Ať už je cena za zpravodajství dohodnutá s agenturou jakákoliv, vemte jed na to, že je vždy vyšší, než zakoupený obsah – i při vynaložení veškerého rozumného úsilí – svému internetovému kupci vydělá. Nahlédne-li však uživatel na stránky českých portálů, zjistí, že agenturním zpravodajstvím doslova přetékají.

Dříve, než nastíním svůj názor na tuto paradoxní situaci, uvedu několik základních fakt o poskytovatelích zpravodajského obsahu pro český internet. Mezi nimi tradičně dominuje Česká tisková agentura, známá pod zkratkou ČTK, jinak familiérně nazývaná pracovníky mediální sféry „četka“. ČTK nabízí obsah pro internet prostřednictvím své dcery, agentury Neris. Mezi klienty agentury ČTK jsou Seznam, Centrum, Tiscali i Quick. Menšina v české portálové rodině, jmenovitě Atlas a Redbox, spoléhají na služby ČIA (celým názvem Česká informační agentura, známá též pod přezdívkou „síajej“). ČIA je jediný vážný konkurent populární „četky“ a zaměřuje se především na domácí zpravodajství.

Aby agentury zjedodušily potenciálnímu klientovi a sobě situaci, je zpravodajství rozděleno oborově do tzv. modulů. Každý modul zahrnuje určité množství zpráv denně z danné oblasti. Největší výběr modulů nabízí ČTK. Co však u seznamu modulů chybí, je cena. Ta se dohaduje individuálně s každým zájemcem. Potenciálních klientů na českém internetu není mnoho, a tak není těžké udržovat si přehled o tom, kolik se dá z toho kterého kupce vyrazit. Řádově se dá říci, že za základní moduly (zprávy z domova, ze světa, sportovní, ekonomika) můžou stát portál, který má od investora dost na rozhazování, několi desítek tisíc korun měsíčního paušálu, s velkou rezervou bych tuto částku umístil někde kolem 50 000 Kč měsíčně. Kdo jen trochu zná situaci na trhu internetové reklamy, zatím jediného reálného zdroje příjmů, ten ví, že takový obsah se nedá zaplatit ani omylem. Agenturní zpravodajství neposlouží ani jako generátor návštěvnosti. Portálové zpravodajství nemůže svou kvalitou konkurovat iDnes či Flashnews, a daleko levněji poslouží ke zvýšení návštěvnosti online hra, chat či freemail. Proč tedy panuje na českém internetu iracionální situace, kdy na uživatele vyskakuje agenturní zpravodajství na každém rohu?

Jednoduše proto, že český ani světový internet racionální není. I v tak přetechnizovaném médiu, jako je internet, totiž vstupuje do hry iracionální lidský faktor. A ten lidem pracujícím v portálovém oboru říká, že bez zpravodajství to prostě není žádný portál. Jedná se o myšlenkové dědictví rychle zastarávající filozofie, která stála u zrodu portálů: vstřebat do sebe co nejvíce internetových služeb a obsahu. Důsledkem této filozofie je hromada produktů, jejichž užívání nestojí spotřebitele ani korunu, protože jejich provoz dotuje čím dál zoufalejší investor.

Řekněme, že jednoho dne investorovi dojde trpělivost a začne škrtat z portfolia portálových služeb jeden nevýdělečný produkt za druhým. Agenturní zpravodajství bude bezesporu jedním z prvních na ráně. Nejextrémnějším řešením je prostě nahradit „vlastní“, tedy agenturní zpravodajství, prostými linky na iDnes, Flashnews, Lidovky atd. a pracovníky portálu, kteří se následkem toho psychicky zhroutí, poslat do péče docenta Chocholouška. Druhým řešením je tvrdě zatlačit na poskytovatele zpravodajství a dohodnout systém odměňování, který bude oboustranně transparentní a pro portál výhodný – logicky tedy dělení zisku z reklamy. Vzhledem k faktu, že příjmy z reklamy na stránkách portálového zpravodajství by v současné době byly jen o málo větší než mizivé, bylo by toto řešení pro poskytovatele zpráv pravděpodobně nepřijatelné. Ze zatím uvedených možností by se zdálo, že zpravodajský obsah za hubičku se prostě pořídit nedá. Anebo ano?

Mezi českými profesionálními zpravodajskými servery působí vedle gigantického iDnes i několik „trpaslíků“, namátkou jmenuji Lidovky, Flashnews, Blesk online či Super online. Označení „trpaslík“ dávám do úvozovek, protože ve světě klasických papírových deníků se jedná o leadery českého trhu. Všechny výše zmiňované tituly využívají mimojiné i služeb ČTK či zahraničních agentur a tuto část obsahu nemohou poskytovat třetím osobám. Disponují však i dostatkem původního kvalitního zpravodajství, které hravě vystačí pro internetový zpravodajský server. Tito internetoví zpravodajští trpaslíci nemohou doufat, že by obrovský náskok iDnes stáhli. Kromě investování obrovské peněžní sumy jim zbývá jediná šance: spojit své síly s některým z českých portálů a vytvořit cobrandovaný zpravodajský projekt. Případné zisky, které koneckonců pro dotyčného „trpaslíka“ budou vzhledem k tomu, že ho živí řádově vyšší příjmy z inzerce v tiskové verzi, nevýznamné, se mohou rozdělit mezi zúčastněné dle vkladu obou stran. Na straně portálu by tento vklad představoval reklamu (stálá kampaň v rozsahu miliónů impresí měsíčně není problém) a případně technologii (konkrétně např. nový dokonalejší redakční systém). Na straně „trpaslíka“ by vkladem byl obsah.

A vida, portálové zpravodajství za hubičku je na světě. Tedy na papíře. V reálu je vznik takového projektu mnohem složitější. Zdá se totiž, že portálům flirtování s ekonomickou smrtí nevadí a „trpaslíkům“ výtečně vyhovuje býti trpaslíky. Zatím.