Hlavní navigace

Porucha

25. 2. 2009
Doba čtení: 2 minuty

Sdílet

Ačkoliv si myslím, že jsem o něčem podobném již psal, událost se opět stala. A tak není na škodu si znovu připomenout, jak samozřejmě dnes vidíme věci, které ve skutečnosti samozřejmé vůbec nejsou.
Vojtěch Bednář

Ilustrace: Nenad Vitas

Byla to slušnostní návštěva rodiny jistého známého na chatě jeho známého. Sedělo se v příjemné místnosti ozdobené několika vypelichanými loveckými trofejemi, vlastnoručně zhotoveným krbem a uměleckými díly právě takové kvality, že se hodí jen na chatu. Popíjelo se kafe (ženy, ne-řidičky si daly eiercognac), konzumovali topless sendvičové (pro anglicky nehovořící, obložené chlebíčky). Řeč se vedla od jednoho nezajímavého tématu ke druhému.

Po vyčerpání většiny témat a po uplynutí několika hodin došlo k tomu nejhoršímu, co mohlo přítomného asi desetiletého synátora návštěvy zajímat, totiž k vyprávění a rekapitulaci historek z mládí. Stupeň nudy, který se z jeho pohledu již tak dlouho pohyboval na vrchní hranici měřitelnosti, v tomto okamžiku přeskočil jakákoli uchopitelná kritéria, a dítě začalo činit, jak známý trefně poznamenal, „virgl“.

Jelikož majitel chaty je bezdětný, nebyl nablízku nikdo, s kým by si nezvedený budoucí intelektuál mohl hrát ani žádné vybavení, které by k tomu bylo explicitně určeno. Pouštět dotyčného mimo objekt bylo ženskou části osazenstva rychle a důrazně zamítnuto z důvodu nebezpečí pádu lavin a stržení mladíka do míst, kde by mu nebylo pomoci z důvodu prezence šelem. I tu si hostitel rozpomněl, že má na chatě počítač, a nabídl dítěti jeho služby. Nenechalo se dvakrát pobízet, a odebralo s hostitelem do místnosti v horním patře usedlosti.

Řeč plynula, chlebíčky mizely, asi po půl hodině sestoupilo dítě ze schodů. Dělal jsem, co jsem mohl, ale asi to nejde opravit, prohlásil malý Zdeněk. Dospělí otočili hlavu a hostitel výrazně zvedl obočí. Nepovídej, vždyť ten počítač funguje, včera jsem na něm psal. Ale nefunguje, opáčil Zdeněk. Asi máš pokaženou síťovou kartu. Zkoušel jsem ji nastavit, ale pak jsem si řekl, že jsou tam špatné ovladače. Tak jsem ti chtěl přeinstalovat Windows, jenomže jsem nikde nenašel instalační disk. Hostitel začínal zvolna chápat, že s jeho psacím strojem není něco v pořádku. Hele, a funguje ten počítač, že ano? Zdenda nahodil obličej chirurga který dělal vše, co mohl, ale pacient mu už mává z nebe. No, momentálně ne. Ale to opravím, hned jak budu mít ty disky.

BRAND24

Všechny dospělé, a ty mužského pohlaví zvláště, obešly mrákoty, jako první explodoval tatínek. Co jsi mu s tím udělal?! vybuchl způsobem, o němž dítě na základě podmíněného instinktu vědělo, že předchází fyzickému násilí. Noo, nefungoval tam vůbec Internet, snažil se Zdeněk laicky vysvětlit složitý problém, ale než se dostal k jeho rozvinutí, skočil mu hostitel do řeči. Ale my tady nemáme Internet. Takovou odpověď Zdeněk nečekal. Aha. To mně vůbec nenapadlo. To vůbec jde, NEMÍT INTERNET? Tak v tom případě to asi fungovalo správně.

Pokus zabavit potomka tak kolegovi způsobil hned trojí trauma. Hostitel vzal věc s humorem, ale o tom, zda už počítač na chatě opět funguje, nejsou zprávy, a také se nechal slyšet, že by se děti měly uvazovat. Kolega se bojí, co vše může jeho synátor způsobit. Bojí se o to více, když v hlavě vypátral analogickou historku z vlastního mládí. A konečně Zdeněk dodnes nechápe, jak je vůbec možné, že nějaký počítač nemá Internet. To bude porucha. Vážná porucha…

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je sociolog, odborný publicista, poradce, a lektor.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).