Jednou zadarmo, vždy zadarmo. Informace není fyzické zboží; jakmile ji jednou zveřejníte, je veřejná. Se současným absurdním modelem, kdy původce informace zůstává jejím absolutním pánem i po zveřejnění, je třeba skoncovat.
Informace je volně přenosná veličina, která se po přijetí stává součástí paměti příjemce. Užívání vlastní biologické paměti nesmí být omezováno a každý tudíž musí mít právo nakládat s přijatou informací podle uvážení. Takzvaná autorská práva toto všeobecné právo ničí, čímž omezují svobodu myšlení. To je dlouhodobě neudržitelná situace.
Tvrdím, že naskenovat text do počítače bez vědomí autora je krádež; tentýž text opsat ručně je ovšem přijatelné, protože danou informaci musím nejprve přijmout do vlastní paměti a tudíž se stává mou součástí. To, co moje prsty píší na klávesnici, není původní dílo, ale můj záznam jeho vnímání. Za reprodukci vnímání nesmím přece být žádným způsobem postihován, vždyť je to jeden ze základních projevů civilizace!
Lépe se to chápe na hudbě: předmětem autorských práv by neměly být texty a noty, ale pouze jejich interpretace, tzn. zpěv a hudba. Pokud budu šířit záznam něčího zpěvu, je to krádež; pokud ovšem nazpívám a nahraji vlastní interpretaci mnou přijatých informací, je to v pořádku.
Připadá vám tento přístup vůči majitelům autorských práv jako lumpárna? Kdo ví, možná je. Na druhou stranu, současný autorský zákon je lumpárna zcela jistě, protože brání volnému toku myšlenek. Vždyť už jen skutečnost, že zaplacením za poskytnutí informace nezískávám automaticky právo šířit ji neomezeně dál, je absurdní.
Názor k článku
Porušují vyhledavače autorská práva?
