Odpověď na názor

Souhlasím, že autorský zákon říká, že co není dovoleno, je zakázáno. Jenže jste asi zapomněl na to, že autorská díla zveřejněná na Webu obvykle žádnou explicitní licencí vybavena nejsou. Nejsem právníkem a ani jsem nikde nenalezl žádný zákon upravující tento stav, ale domnívám se, že publikováním díla na Webu autor poskytuje licenci k užití díla způsobem obvyklým pro webové stránky (podobně jako se třeba u většiny výrobků záruka vztahuje pouze na případy, kdy je výrobek užíván obvyklým způsobem -- tj. pokud použiji botu jako klín pro zajištění kol auta a zničím ji, nikdo mi nic nedá). Jenže co přesně znamená užívat stránku obvyklým způsobem, není nikde definováno, tudíž lze vést vleklé spory (jako např. v této diskusi), zda archivování stránek je obvyklým využitím či nikoliv. Můj osobní názor je, že je to již delší dobu obvyklé je (a že je to veřejně známo, tudíž s tím poskytovatel takovéhle implicitní licence musí počítat a pokud s tím nesouhlasí, tak takové užití explicitně zakázat), ale je to názor podložený spíše zkušenostmi s Webem než fascikly zákoníků.

Ad archivovat neznamená zveřejnit a proxy caches: tady se dostáváme na velmi tenký led. O existenci odstavce 3 paragrafu 18 autorského zákona samozřejmě vím a je vcelku zřejmé, že běžná proxy cache se za takové zařízení považovat dá. Dobře. Jenže co když ta cache není úplně transparentní a je na požádání ochotna např. stránku překódovat nebo z ní pro úsporu přenosové kapacity odstranit grafiku? A co když ta cache nejen cacheuje to, o co ji uživatelé explicitně požádali, ale také automaticky stahuje data, o kterých si myslí, že je v budoucnu někdo bude potřebovat? Změnila se logika fungování té cache natolik, aby pro ni už příslušné ustanovení aut. zákona neplatilo? A čím se vlastně od takové netransparentní prefetchující cache liší archiv Googlu?

To, že cache v prohlížeči funguje "pro mou vlastní potřebu" je pěkný úhybný manévr, ale nepříliš korektní. Ony totiž všechny cacheovací mechanismy (i archivy) fungují pro mou osobní potřebu -- něco dělají tehdy a jen tehdy, když je o to explicitně požádám (respektive když je o to požádá můj software). Jaký je vlastně rozdíl mezi tím, když si stránku zaarchivuji sám a když se s někým domluvím, aby to pro mne udělal?

Takže si dovoluji nesouhlasit s tím, že situace je jednoznačná. Není ani trochu -- autorský zákon vytvořený během poslední doby ledové před nástupem Internetu prostě dnešní realitě odpovídá pramálo a soudům nezbývá než (často ke škodě věci) realitu ohýbat tak dlouho, než se na ní zákon dá napasovat.