Potřebujeme knihovny?

Ilustrace: Nenad Vitas

Pokud potřebujete napsat nějaký odborný článek nebo si jen přečíst krátký úryvek, rozhodně není nejpohodlnějším řešením běžet do knihovny. Současné online služby nabízejí fulltextové vyhledávání, tvorbu vlastní elektronických knihoven či dobrou organizaci záložek. Navíc jednotlivá díla nemusíte vracet do stanoveného času. Máte přístup ke svazkům, které by vám obvykle nikdo nepůjčil (osobně mám v knihovně krásná Principia od Newtona v anglickém vydání z roku 1803). Jistě, ne všechny texty jsou dostupné zdarma a v plném rozsahu, ale lze předpokládat, že trend postupující digitalizace bude neúprosný. V tomto ohledu by se mohlo zdát, že odborné knihovny téměř pozbudou smyslu.

Naopak ty městské nebo beletristicky zaměřené mají vyhlídky radostnější. Stále většina z nás dává přednost papírovým vydáním sbírek básní či románů. Čtení z čehokoli jiného než z papíru může být sice stejně pohodlné, ale není dostatečně intimní a dovolím si tvrdit, že dobrá kniha má významné půvaby i estetické.

Je tedy konec odborných knihoven jen otázkou času, než dokážeme digitalizovat vše? Budou pak již jen nějakými skladišti knih, o které nebude valný zájem? Osobně si myslím, že nikoli. Budou pokračovat v nastaveném trendu přechodu od výdejny k místu, kde se budou zpracovávat, třídit a analyzovat informace.

Knihovny budou postupně stále více využívány na tvorbu rešerší, budou to dost možná právě ony, kdo se postaví do čela tvorby sémantického webu. Jejich úkolem bude rozmanitá služba všem, kdo potřebují nalézt systematicky utříděné, kvalitní prameny. Toto již knihovny dělají, a ne úplně špatně. Zde mám pocit, že si společnost ne zcela uvědomuje možnosti a výhody takovýchto služeb.

Druhou oblastí se bezesporu stane výzkum tisků. Ač již po stránce jazykového vývoje či skladby, tvorby jazykových korpusů nebo nějakých jiných výzkumů, které budou realizovány především v závislosti na poptávce univerzitních a vědeckých pracovišť. Knihovny budou muset aktivněji vstoupit na pole odborných konferencí jako pořadatelé i jako účastníci.

Poslední oblastí, směrem k níž musí nastat posun pozornosti, je práce s knihami, publikacemi a dalšími periodiky. Knihovny by měly usilovat o tvorbu „impakt listů“, citačních záznamů pro univerzitní zaměstnance, a jejich bodování. To, co dnes leží na bedrech jednotlivých fakult (a které se svým přístupem značně rozcházejí), by mělo být organizováno institucemi, které budou nezávislé na podmínkách jednotlivých věd, budou nestranné a univerzální. To by umožnilo porovnávat publikační výsledky a aktivity napříč celou českou vědeckou obcí objektivně. Na této aktivitě by ale musely mít knihovnu podporu především akademiků.

Jistě si lze představit další možnosti vědeckých knihoven, kterak mohou participovat na vědeckém, nakladatelském i společenském životě. Mnozí by jistě uvítali změnu podmínek pro udělování ISSN, tvorbu databází preprintů a pod. Ač možná v budoucnu nebude hlavním úkolem knihoven knihy půjčovat, lze předpokládat, že nedostatkem práce trpět rozhodně nebudou.

Dostávají novou možnost stát se opět centrem intelektuální činnosti, vědy a vzdělání. Do jaké míry dokáží tuto možnost naplnit, bude záviset především na nich.