Hlavní navigace

Pouze redigovaná diskuse může být kvalitní

5. 9. 2003
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Nedávný článek o diskusích vzbudil značný ohlas nejen na Lupě, ale i na jiných serverech. Ondřej Aust vyzdvihuje cenné myšlenky, které v diskusi o diskusích zazněly, a věnuje se tentokrát samotné úrovni čtenářských příspěvků a jejímu vlivu na vnímání českého Internetu jako média současnou společností.

Jiří Hlavenka se na serveru Živě obšírně vyjádřil k článku z 25. srpna, který vyprovokoval k reakci také mnohé čtenáře Lupy. Tak, jako se coby veřejné fórum využívaly ještě v nedávné minulosti především stránky předních deníků, využívá v technologicky pokročilejší době autor těchto řádků ke shrnutí dosavadní diskuse o diskusích stránky tohoto magazínu.

Ačkoli titulek minulého textu vzbudil poměrně obsáhlou (a obsažnou) výměnu myšlenek čtenářů, nebyl vzhledem k obsahu textu (ten především konstatoval značnou bezradnost provozovatelů internetových periodik v nakládání se čtenářskými příspěvky) zvolen příliš šťastně.

S omluvou těm, které téma výměny názoru příliš nezaujalo, se autor v následujících odstavcích pokusí vyzdvihnout cenné myšlenky, které k tématu zazněly, a vyjádřit svůj názor na samotnou úroveň diskusí a její důsledek pro vnímání českého Internetu jako média současnou společností.

Perly v tunách balastu

Hlavenkův cenný příspěvek se nese v duchu nepoměrně optimističtějším, než byl sepsán původní elaborát na Lupě, se kterým nesouhlasí. Brněnský publicista a podnikatel vyslovuje myšlenku, že zatímco „kvalita moderované diskuse se pozná podle neklesající celkové úrovně“, kvalita internetové diskuse se naproti tomu „řídí kvalitou elitních příspěvků“.

Kvalitní příspěvky Hlavenka dále přirovnává k perlám či diamantům, které se vyplatí hledat v tunách balastu i bez jistoty, že je najdeme. Dalším jeho příměrem je konstatování, že „diskusní příspěvky jsou jako (…) horská louka: spousta běžného kvítí a ještě víc nezajímavé trávy a semtam vzácný a nádherný hořec“.

V článku shrnuje Hlavenka svůj nesouhlas s tím, že čtenářská fóra hyzdí image českého Internetu, do dvou stěžejních tezí:

  1. množství kvalitních informací a přidané hodnoty v diskusních příspěvcích je rovnocenné s tím, co přinášejí články samotné
  2. diskuse pod články jsou přínosným obrazem české společnosti, autentickou a stěží napodobitelnou sondou, otiskem reality

S poslední jmenovanou dvojicí Hlavenkových tezí lze bez výhrad souhlasit – zjišťujeme totiž, že původní premisu „čtenářská fóra kazí obraz českého Internetu“ nepopírají. Jsou jen postaveny tak, aby popisovaly skutečnost příznivěji než tato teze, s níž chtějí (marně) polemizovat. Je možné za tím vidět například zbožné přání jejich autora popsat skutečnost ne takovou, jaká opravdu je, ale pouze takovou, jakou ji chce mít.

Ano, diskuse na Internetu jsou skutečně jakýms takýms obrazem reality. Ano, množství informací a jejich přidaná hodnota se skutečně může na některých serverech rovnat kvalitě informací v článcích (přičemž lze obecně konstatovat, že čím odbornější periodikum, tím vyšší kvalita diskuse).

Souhlasíme-li však s takovými tvrzeními, musíme jedním dechem dodat i druhou, nedílnou polovinu těchto faktů: diskuse nevykreslují obraz celé společnosti, ale jsou tristní, bolestivou sondou pouze do populace internetové. Množství kvalitních informací (diamantů a perel) je navíc pouhým zlomkem promile celkového množství diskusních příspěvků. Ani jedno obraz Internetu v očích celé společnosti nevylepšuje.

Přirovnává-li tedy Hlavenka webová fóra k horské louce plné planých travin, kterými je v podstatě zábavné se prodírat, abychom našli ušlechtilý hořec, mýlí se. Popisuje totiž stav, který – jak řečeno výše – je spíše jeho vysněnou představou než realitou.

Ve skutečnosti se hledač vzácného květu prodírá rozlehlou plání lidských exkrementů, které jsou na sebe navršeny v několika vrstvách, zároveň však tak důmyslně, že někde tvoří obrovské výmoly, kterými se zoufalý jedinec lapen propadá podstatně hloub a dál od požitku z vůně drobného kvítku. Jeho libý odér si na konci strastiplné pouti – vysílen a znechucen – nemůže zcela vychutnat, neboť silný pach toho, do čeho po cestě spadl, výrazně převládá.

Pragmaticky řečeno, kvalita diskuse na webu není dána kvalitou elitních příspěvků, neboť za současného stavu bývá nesmírně složité je najít. Spíše lze konstatovat, že úroveň čtenářských fór určuje jejich nejslabší článek, pro který těžko najdeme výrazně odlišné hodnocení než hrozný.

Diskusní fóra, jak je nabízejí mnohá odborná periodika (např. Lupa či Živě), stejně jako četná všeobecně zaměřená média (např. iDnes či Novinky) jsou zaneřáděna osobními výlevy, vulgaritami a pravopisnými zrůdnostmi. Všechen tento balast více odrazuje byť jen od čtení, než podněcuje k hledání cenných myšlenek.

Kvalitně přispět do diskuse vyžaduje mnoho času – a to i v tom případě, že je řeč o diskusi vedené korektně, přiměřeně autoritativně a nezávisle. Mluvíme-li o neredigovaných čtenářských fórech na současném českém Internetu, je v drtivé většině případů obsažení celé diskuse a následné smysluplné přispění do ní nemožné.

Zdánlivě podpůrné argumenty

Hlavenka ve svém článku dále argumentuje ve prospěch diskusí na Internetu tím, že

  • nabízejí osobní zkušenost diskutujících s tématy zpracovanými v článcích
  • tato témata dále doplňují a prohlubují
  • pomáhají odhalit (a opravit) chyby, jichž se autor dopustí
  • přinášejí humor

Takto ovšem problematiku nekontrolované výměny čtenářských názorů nazírá pouze prostřednictvím klišé, která jsou často citována, ale jež současná skutečnost ještě častěji vyvrací. Ani tato čtveřice argumentů – i když stran jejich platnosti v současné praxi těžko zavládne všeobecný konsenzus – původní tezi o škodlivosti fór pro image Internetu nepopírá.

Čtenářské příspěvky jsou ze své podstaty subjektivní, čili i když jsou schopny nabídnout osobní zkušenost či „odhalení chyby“, pro čtenáře, který potřebuje například vědět, jaká je pravda o produktu vychváleném v článku a pohaněném v diskusi, tak zůstává práce autora a příspěvky diskutérů (v libovolném množství) v konečném důsledku stále tvrzením proti tvrzení.

V praxi je také zatím bohužel běžné, že spíše než prohloubení a doplnění tématu nabízejí čtenářská fóra daleko častěji nesčetné odbočky do podmnožin diskusí, které mají s původním tématem pramálo společného. A humor? Nejvtipnější bývají zcela vážně míněné příspěvky („Peříčko by měla uvádět Kateřina Hrachovcová“).

„Neplkat, nabídnout řešení!“

Někteří diskutující vytkli minulému článku absenci návrhu řešení popsané situace. Jelikož v tomto smyslu zaznělo několik podnětných myšlenek, použijme je v závěru právě pro požadovanou pointu a finální výrok.

Mnozí si také stěžovali na naprostou apatii autora k názorům pod článkem. V ideálním případě by se autor neměl obávat „sestoupit mezi lid“ a oddat se plodné diskusi. Z dosavadní zkušenosti s podobnými činy však nelze toto falešné hrdinství doporučit. Nechť za novináře mluví jeho texty, malichernými hádkami, v které se veřejné diskuse se čtenáři často zvrhnou, se důvěra v žurnalistu rozmělňuje.

Hodlá-li přesto kontaktovat některého z diskutujících a postavit se k „názoru“ čelem, nejlepším prostředkem bývá email – není-li výměna názorů veřejná, bývají příspěvky věcnější a ne tak populistické. Rovněž fakt, že diskutér uvede svůj platný email, svědčí o jeho vyspělosti a přínosu pro kvalitu diskuse.

Protože extrahovat z tisíců myšlenek pouze smysluplné je mravenčí práce, je nutné eliminovat nikoli nevyhovující názory, ale pouze opakující se, vulgární a především nesouvisející příspěvky. „Nezastupitelný význam moderování komentářů pod článkem vidím nikoli v názorové cenzuře či stylové korektuře, ale v ochraně relevance komentářů ke komentovanému článku,“ podotkl k tomu Marek Prokop.

Podle Dana Lukeše je spravedlivé v případě, že se kdokoli zastává v rámci co nejširších práv také svobody slova, přiznat „právo určovat pravidla diskuse pořadatelům, nikoli uživatelům, neboť v druhém případě bychom omezili práva těch, kteří diskuse pořádají“.

Zúročení čtenářských příspěvků editorskou prací – to je lék na všechny výše zmíněné neduhy. Vymyslet životaschopný systém, který provozovatele neúměrně finančně nezatíží a z webových diskusí vytěží onu přidanou hodnotu, to je nelehký úkol, který musel či bude muset dříve nebo později řešit každý vydavatel.

BRAND24

Nedostatek kvalitních editorů či nástrojů k redigování (je jedno, jaké povahy „moderující subjekt“ bude) zatím nedovoluje českým webovým periodikům využít čtenářských příspěvků k obohacení svého obsahu a veřejné společenské diskuse vůbec. Ba co víc, úplná absence kontroly toho, co čtenáři publikují, vede k obecnému, generalizujícímu vyhodnocení Internetu jako média obsahu spíše závadného a společenskou diskusi srážejícího.

Ačkoli někteří budou následující tvrzení mylně či rádi považovat za touhu po návratu totalitních praktik, současná úroveň čtenářských fór bohužel nutí ke konstatování, že má-li být diskuse na webu přínosná, těžko může být ponechána bez usměrnění. A je lhostejné, jak či zda jej budou provádět vydavatelé nebo diskutující sami.

Kdo by měl redigovat diskuse na webu?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je od prosince 2004 redaktorem Lidových novin, od dubna 2005 v nich píše pravidelnou páteční stránku o médiích.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).