Hlavní navigace

Právo na zapomnění a právo na přenositelnost dat?

27. 1. 2012
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: 21971
Evropská Unie chce zajistit internetovým uživatelům větší soukromí v podobě „práva na zapomnění“ (right to be forgotten) a „práva na přenositelnost dat“ (right to data portability). Myšlenka je to správná, otázkou zůstává, zda to nedopadne jako se „sušenkovým nařízením“.

První „právo“ znamená to, že pokud o vás někdo udržuje jakékoliv informace, bude je muset na základě vaší žádost kompletně smazat. V případě Facebooku je tento požadavek velmi oprávněný – Facebook prozatím mazání neřeší a snadno můžete zjistit, že roky staré fotografie i statusy jsou stále uloženy na jeho systémech, ačkoliv jste je smazali. Mazání údajů o vás se ale netýká pouze toho, co jste sami na sociální sítě a internetové služby nahráli, týká se hlavně toho, co tyto služby o vás nashromáždily „vlastní“ pílí.

Druhý požadavek, „právo na přenositelnost dat“, je také svým způsobem podstatný – každý uživatel by měl mít vlastní data plně pod kontrolou. Až po moment, že se může rozhodnout „přestěhovat“ svá data kamkoliv jinam. Tedy na příklad z Facebooku na Google+. Případně čistě proto, aby si svá kompletní data mohl zálohovat. Jakkoliv je aktuálně snadno možné získat data z Google a relativně snadno i data z Facebooku, není to zcela běžné. A případné přestěhování na jinou službu prozatím není příliš reálné. Ne bez vlastní píle. A do budoucna ne bez zpřístupnění technologií, které by něco takového „automatizovaly“.

EU novou legislativu nastaví jako závaznou pro všechny firmy, které podnikají v rámci EU. Bez ohledu na to, jestli sídlí v EU nebo na zcela jiném místě. Pokud dojde k prohřešku, může EU firmy pokutovat až do výše 1 milionů Euro nebo do výše 2 % z globálního ročního obrazu společnosti.

Populistické zdůvodnění ochranou „mladých lidí“

Viviane Reding pro BBC (viz EU proposes ‚right to be forgotten‘ by internet firms) prostřednictvím své mluvčí uvádí, že „tato pravidla jsou zvláštně zaměřena na mladé lidi, kteří si nejsou vždy dostatečně vědomi důsledků umístění fotografií a dalších informací na sociální sítě či různých dostupných možností nastavení soukromí.

Podle mluvčího by „později“ mohli narazit na problém s mazáním nevhodného materiálu, zejména v okamžiku, kdy budou hledat práci.  Svého druhu populistické zdůvodnění, ne nepodobné zdůvodnění toho, proč je potřeba cenzurovat internet a zavádět blokaci „nevhodných adres“. Tam je ve hře také ochrana dětí, skutečné důvody se ale zásadně nezmiňují.

Právo na zapomnění

Ve skutečnosti je „právo na zapomnění“ prospěšné a důležité, otázkou zůstává, zda právě EU je tím správným „orgánem“, který něco takového dokáže správně nastavit. Stačí se podívat na „sušenkový zákon“, který je sice také v principu správný, ale výsledná legislativa je nesmyslná a ukazuje jenom to, že EU nedokáže pochopit, jak vlastně Internet funguje a jak vůbec fungovat může.

Google odhaduje můj věk na 25–34 na základě webů, které navštěvuji. Stejně tak odhaduje, že se zajímám o Umění, zábavu, filmy, počítače, elektroniku, hry, telekomunikace, právo, zpravodajství a sociální sítě. V „inzertních preferencích“ mám zaznamenáno i to, že pocházím z České republiky a jsem pohlaví mužského. Tohle všechno můžete zjistit v Ads Preferences Manager a údaje tam uvedené můžete změnit či zcela vymazat a zakázat.

Jak ukazuje příklad Facebooku, není možné se v ohledu mazání informací uživatelů (a o uživatelích) spoléhat na zdravý rozum a hlavně serióznost firem. A už vůbec není možné ignorovat to, že shromažďování informací o uživatelích je v současnosti zásadní činnosti spadající do snahy popsat každého návštěvníka služby tak detailně, aby mu bylo možné prodávat „cílenou“ inzerci a podstatně lépe jeho existenci „zpeněžit“. Ve výsledku to vede k tomu, že Facebook vytváří i profily návštěvníků, kteří nejsou uživateli služby. Sleduje je všude tam, kde jsou použity webové prvky Facebooku (Líbí a komentáře), shromažďuje o nich jakékoliv informace a dokonce je schopen je v řadě případů schopen identifikovat prostřednictvím jejich přátel, kteří jsou uživateli služby.

Ve hře jsou miliardy, dolarů či Euro, a v praxi to znamená, že „cokoliv není zakázáno“, bude zcela určitě využito. Sledovací cookies, „nesmazatelné“ cookies vracející se přes „Flash cookies“, automatické rozpoznávání obličejů na fotografiích, udržování záznamů o návštěvě webů až na úroveň toho, jaké zboží či článek jste četli. Svým způsobem něco, co by totalitní společnost mohla využít jako ideální způsob vytváření profilů všech svých „internetově schopných“ občanů. Až po takové detaily, o kterých by se mnohým tajným službám a rozvědkám ani nesnilo.

O to více je důležité, aby právo na zapomnění v podobě zaručeného smazání všech vašich dat (a dat o vás) existovalo. Byť jde o něco, co nebudeme schopni nikdy zaručit. Asi tak jako to funguje dnes, kdy si na Facebook smažete účet a on pouze přestane být vidět a být dostupný. Vaše údaje bude Facebook mít stále.

Právo na přenositelnost dat

„Data portability“ je hypotetický sen, science-fiction. Tedy alespoň pro příštích několik let. Abyste se mohli (například) přestěhovat z Facebooku na Google+, bylo by potřeba, aby data v sociálních sítích byla nějak standardizována, existovaly nějaké formáty umožňující přenos dat, statusů, fotografií, odkazů. Musely by se vyřešit rozdíly mezi jednotlivými sítěmi (co například stěhování z Facebooku na Twitteru s jeho 140 znaky statusů).

Přesto je právo na přenositelnost dat důležité. V první řadě totiž nabízí tu nejzásadnější funkci – možnost získat vše, co jste do určité služby nahráli. Třeba už jenom pro to, abyste si nahrané informace mohli zálohovat. Facebook i Google něco takového umožňují.

Na Facebooku najdete možnost stažení v Nastavení a získáte tak všechny vaše fotografie, videa, příspěvky, zprávy, záznamy chatu a jména vašich přátel (u některých občas i e-mailovou adresu). Nezískáte ale například komentáře, které jste napsali k příspěvkům jiných. Získaná data jsou hodně „strohá“ a obtížně strojově zpracovatelná, ale pro základní využití, tedy zálohování, se hodí.

UX DAy - tip 2

U Google můžete využít Google Takeout pro získání informací o vámi udělených +1, záznamů z Google Buzz, Google Docs, služby Knol, Picasa Web alba a informace o vašich kruzích, příspěvků z Google+, Google Voice i všech informací z vašeho profilu u Google. Google do Google Takeout postupně doplňuje další data, včetně toho, že Takeout poslouží zpravidla i v okamžiku rušení služeb. Ani zde ale nezískáte zcela snadno využitelná data (ale můžete si často vybrat například mezi získáním v HTML či JSON).

přenositelnosti je dlouhá cesta, ale nic (teoreticky) nebrání například tomu, aby Google pro svůj Google+ nabídl „import“ informací, které můžete získat stažením vašeho profilu z Facebooku. Byť slovo „teoreticky“ je v tomto případě důležité – stažené informace jsou nejenom obtížně automaticky zpracované, ale jak bylo již napsáno, postrádají něco, co by je umožňovalo správně přenášet. Převádět mezi jednotlivými službami a rozdílnými vlastnostmi služeb. Viz například zmínka o rozdílu mezi Twitterem a ostatními (140 znaků status versus desítky tisíc znaků). Nebo například rozdíl mezi Google+ a ostatními v podobě možnosti formátovat příspěvky (zvýraznění, šikmé písmo, atd).

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Konzultant a publicista, provozuje www.pooh.cz. Podle některých si myslí, že rozumí všemu, sám je však přesvědčen o pravém opaku a ani v 30+ letech nedokázal přijít na to, jak mít peníze a nepracovat.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).