Děkuji autorovi, že se této problematice jako jeden z mála veřejně věnuje. Bohužel, moc lidem nedochází, že datové schránky jsou pouze malá část problému.
K obsahu jen stručně:
- Co je spisová služba, je vyjádřeno zcela jasně v zákoně od roku 2004 a v oboru známo minimálně od roku 1850. To, že v tom někdo spatřoval pouhou evidenci, je jen a pouze jeho boj.
- národní standard pro elektronické systémy spisové služby (vycházející z MoReq2) byl zveřejněn již v červnu včetně XML schémat.
- převedení do formátu pro uložení neznamená, že data v původním formátu musím zahodit! Jejich správa pouze není výslovně upravena (ostatně více viz národní standard, který určitou úpravu přináší). Celý autorův vývod v tomto směru je bohužel mimo.
- povinnost držet důvěryhodnost po celou dobu běhu skartační lhůty není bezvýhradná (viz zákon)
- pitomostí zákona je nemožnost vést hybridní spisovou službu, vše musím mít pouze elektronicky nebo papírově podle typu určeného původce (něco v papíru - nelze). Doufejme v novelu.
- pojem elektronická spisovna je odvozen od spisovny, což je pojem dostatečně známý a v zákoně je rovněž od roku 2004, o žádnou "duplicitu" nejde (s čím by také byla?)
- vyhláška k elektronickým podatelnám měla být zrušena (ale nebyla), protože řeší třeba právě uložení nesystémově a zmatečně
- fikce pravosti elektronického dokumentu platí i pro soukromoprávní původce: nemá tak se spisovou službou až tak mnoho společného; nehledě na to, že u "soukromníka" je to opravdu problematické (veřejné x soukromé právo)
- je nutné číst celý archivní zákon (alespoň jeho pro spisovku podstatné pasáže) a vyhlášku, nejen to, co se přímo týká elektronických dokumentů (ostatně i kdyby tam nebyla o nich ani zmínka, zákon by se na ně také vztahoval).
Vlákno názorů k článku
Prerekvizity datových schránek: k elektronické spisové službě v úřadě
