Přestaňte na nás odkazovat!

Ilustrace: Nenad Vitas

Server Newsbooster.com funguje jako agregátor zpráv (nejznámější taková služba je zřejmě Google News): shromažďuje titulky a odkazy na články internetových médií a dává lidem možnost na jednom místě získat rychle přehled o obsahu hlavních titulů a tím i o aktuálním dění. Z pohledu webových služeb jde o klasický, úspěšný koncept využití odkazů, tedy základních stavebních kamenů world wide webu. Zatímco v úsvitu dějin celosvětové pavučiny však podobným užitečnostem lidé tleskali, dnes je už Internet příliš vrostlý do „reálného“ světa se všemi jeho těžkostmi, včetně těch právních. Navíc tu máme o poznání složitější situaci, kdy tištěným médiím po celém světě ubývají čtenáři, zatímco po webu jich bloumá čím dál víc.

Není proto divu, že i pohled na odkazy doznal mnohých terminologických modernizací. Především se rozšířila klasifikace, kdy se odkaz „směrem ven“ rozdělil ještě na „deep“ a „klasickou“ variantu. Deep link vede dovnitř webu, klasický odkaz na titulní stranu. Pokud vám to připadá jako zbytečná teoretická ekvilibristika, máte pravdu – stále jde o odkaz, ať už mu právníci říkají jakkoliv. Přijde-li ke mně návštěvník, může mi být jedno, jestli vstoupí na titulní stranu, nebo spadne přímo na konkrétní článek. V každém případě je u mne vítán a jistě není problém nabídnout mu další zajímavá lákadla, aby u mne strávil delší čas, na titulce či kdekoliv jinde.

Některým vydavatelům dánských deníků s jejich internetovými verzemi však tento přístup zřejmě nic neříká (a nutno dodat, že tento problém s chápáním nemají jen Dánové – viz např. nedávný spor Googlu s agenturou AFP). Deep odkazy prý umožňovaly příchozím z Newsbooster.com obejít titulní stranu s reklamou a dalšími prvky, které by čtenáři neměli přehlédnout. „Deníkáři“ proto podali na Newsbooster žalobu a v červenci 2002 spor vyhráli – server musel změnit odkazy na „klasické“.

Nyní však došlo k obratu: Námořní a obchodní soud v Kodani (námořní proto, že šlo o spor v oceánu informací?) rozhodl, že dánská realitní stránka bolig.ofir.dk může odkazovat přímo na jednotlivé nabídky realitních agentur.

Je třeba označit za běžnou praxi, že vyhledávače dávají k dispozici přímé odkazy, což uživateli umožňuje efektivní přístup k požadované informaci (…) Každý, včetně poskytovatelů internetových služeb, by měl tudíž očekávat, že vyhledávací služby budou generovat odkazy na tyto zveřejněné stránky …, stojí údajně v soudním rozsudku. Bravo, musíme zvolat, konečně i soudy začínají chápat pravidla světa nekonečných virtuálních možností!

Po příjemném konci nám tak zbývá jen rozluštit příčinu podivného chování dánských provozovatelů zpravodajských serverů. Je nepochybné, že je nutné ji hledat u jejich původu – v tištěném a snadno přehlédnutelném světě několika málo vydavatelů a ještě méně papírových deníků. Prodal-li by vám trafikant místo celých novin jen vystřižený článek, šlo by bezpochyby o podvod. Z výstřižku však celé vydání nezískáte, zatímco ze stránky na webu deníku to lze zařídit jediným kliknutím. Problém je však hlubší: vydavatelé celého světa čelí klesajícímu zájmu ze strany čtenářů. Některé internetové verze deníků mají již nyní více čtenářů než jejich papíroví „otcové“. Inzerenti však jako by zaspali v minulém století a neprotestují proti nelogickým cenám reklamy (na papíru dráž než na webu). Co až se probudí a budou následovat své uživatele – čtenáře? Na webu teprve vypukne pořádná tlačenice…