Hlavní navigace

Prestižní univerzity zdarma

9. 5. 2003
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Dnes se podíváme na využití Internetu pro sebevzdělávání. Nebude řeč o klasické distanční výuce (mimochodem - absolvovat Stanford distančně stojí dvojnásobek ceny prezenčního studia, protože distanční studium je pro ty, co mají peníze a nemají čas), ale o možnostech dostat se k přednáškám a studijním materiálům slavných univerzit.

Měl jsem tu čest být pozván na konferenci 21st Century Campus, věnovanou vlivu informačních technologií na výuku (především vysokoškolskou). Příspěvky byly pochopitelně pestré, nicméně několikrát zaznělo společné téma: kampus pokrytý bezdrátovou sítí, trvalý přístup studentů k informačním službám, projektově orientovaná výuka upřednostňující samostatnou práci studentů.

Dlužno podotknout, že úplných extrémistů, jako třeba nizozemská Univerzita Twente (http://www.ut­wente.nl/), bylo poskrovnu. Jejich „zavíráme knihovny a nahrazujeme je informačním prostředím“, „nepodporujeme zastaralé metody výuky, kdy se někdo postaví před tabuli a cosi vykládá“ či edukavárny a výukové zahrady zněly přece jen poněkud exoticky.

Na druhé straně však podpora výuky informačními technologiemi (nejčastěji prostřednictvím WWW) je dnes zcela běžnou záležitostí, a to i v České republice. Liší se ovšem její míra. Některé univerzity se snaží přesunout alespoň část výuky do online formy. Nejčastěji se jedná o rutinní procedury, které při větším počtu studentů představují značný objem nepříliš kreativní práce. Například si můžete přečíst zprávu o tom, jak prostřednictvím elektronické výuky zvyšují efektivitu učení základů chemie pro 2000 studentů na University of California v Berkeley.

Ovšem zrovna UCB nabízí i daleko atraktivnější službu - videozáznamy přednášek, které jsou volně k dispozici pro každého. Každoročně takto snímají 15 až 20 předmětů. Pro jejich výběr jsou klíčové požadavky studentů, ale také technické zázemí.

Přednášky se vysílají jednak živě, jednak jsou k dispozici v archivu (jsou zveřejňovány dvě hodiny po svém konání). Podle statistik přístupů je zájem o živé vysílání minimální (asi dvě procenta přístupů), studenti přece jen raději chodí na přednášky osobně. Drtivá většina zájemců si prohlíží archivní záznamy. Zájem nepříliš překvapivě roste v období před zkouškami.

Celá tato iniciativa není míněna jako náhrada výuky, ale jako její doplněk. Studenti si mohou přednášku zopakovat nebo se vrátit k pasážím, kterým nerozuměli. A pro nás, pro které je Berkeley přece jen poněkud z ruky, přináší možnost poslechnout si přednášky z prestižní univerzity. Stačí se podívat na webcast.berke­ley.edu do sekce Courses. Sortiment nabízených předmětů je dost počítačocentrický - bratru polovina z nabízeného sortimentu se týká hardwaru či softwaru. Člověk z naší branže si tedy může smlsnout. Vedle přednášek tu najdete i záznamy zajímavých událostí či vystoupení významných hostů.

Pokud se technického řešení týče, jako streamovací server používají velký Sun (čtyři procesory, čtyři GB paměti) a RealServer 8 s licencí pro několik set paralelních proudů. Snímání probíhá na Linuxech. K mému příjemnému překvapení i značný podíl mezi klienty zabírají Linuxy (kolem třetiny). Celý systém funguje od podzimu 2001. V podzimním semestru loňského roku (což jsou poslední zveřejněné statistiky) zaznamenal 200 tisíc přenosů (počítají se jen přenosy delší než jedna minuta).

Z poněkud jiného soudku je projekt OpenCourseWare na MIT. Ten neobsahuje záznamy přednášek, ale shromažďuje podklady pro ně. Cílem je shromáždit studijní materiály pro veškerou výuku, která na MIT probíhá. Jedná se o běh na dlouhou trať, kompletní pokrytí všech předmětů MIT je plánováno na rok 2007. Zatím je k dispozici pilotní verze, jejíž obsah je rychle rozšiřován. K oficiálnímu spuštění by mělo dojít v září 2003, kdy by mělo být k dispozici několik set předmětů.

Na organizaci webu OCW je třeba si chvíli zvykat. Klíčový je levý pruh, který na titulní obrazovce obsahuje nabídku oborů, když některý zvolíte, dostanete zde nabídku předmětů v něm. Po volbě předmětu pak levý pruh obsahuje menu jeho součástí. Odkazy v něm nejsou podtržené (některé jsou, aby to bylo ještě více matoucí) a občas opravdu nebudí dojem odkazů. Doufám, že v této roztomilé podobě publikují i nějaký předmět o použitelnosti webu. ;-)

V současné době je kvalita vystavených materiálů kolísavá. Některé předměty jsou zpracovány velmi slušně (například ve cvičení ze softwarového inženýrství si člověk celkem počte), u jiných se jedná o pouhý náznak budoucího obsahu (slibně znějící magii, čarodějnictví a spirituální svět si moc neužijete).

Fascinující je finanční náročnost celého projektu. Úvodních jedenáct milionů dolarů poskytla Mellonova nadace. Vedle ní se na financování podílí i nadace Williama a Flory Hewlettových a samotné MIT. Celkové náklady se mají pohybovat kolem 100 milionů dolarů. Můžete se podívat i na časový plán realizace celého projektu.

BRAND24

Ve světle těchto čísel se člověk neubrání úvahám, proč to vlastně dotyčné univerzity dělají. V našem akademickém prostředí už jsem se setkal i s přístupem, že na web by se neměly dávat ani plány studia, protože představují jisté know-how a konkurenční univerzity by je mohly kopírovat.

A tady se najednou vysílají celé přednášky či dávají k dispozici detailní informace o výuce a rozsáhlé studijní materiály. Dotyčné univerzity totiž vnímají šíření vzdělanosti jako své základní poslání, které má přednost před ekonomickými parametry. Díky Internetu je mohou realizovat s celosvětovým dosahem. Je příjemné vidět, že vedle mediálně populárních konzumních hamburgerožroutů a vrahů z Wall Streetu nabízí Amerika i lidi vedené ideály.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor dělá nepořádek v příslovích, protože sítě nejen dělá, ale i učí a dokonce také řídí. Působí na Ústavu nových technologií a aplikované informatiky na Technické univerzitě v Liberci. Píše knihy.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).