No u mě je to často zcela opačně. Když čtu knihu, tak mě nějaká volná asociace občas odvede od psaného textu a já si po přečtení stránky uvědomím, že nevím, co jsem přečetl ( a opravdu jsem to četl) a že přemýšlím úplně o něčem jiném. To se mi u textů na monitoru takhle nestane.
Jinak mi ty výsledky přijdou opravdu jako nesmysl a řekl bych, že u monitoru jsem daliko soustředěnější než u papíru. Už jenom třeba to, že monitor nemusím držet a změna stránky je automatizovaná akce bez přemýšlení. To u papíru není, neustále mě vlastně rozptyluje, jak knihu nebo časopis držet a znovu ho správně chytit po otočení stránky.
Když to přeformuluji, vlastně říkáte, že zatímco čtení knihy je pro Vás aktivní proces (mozek při něm "pracuje", čehož dokladem jsou právě ty volné asociace, čtené je ihned "zařazováno do kontextu", přičemž toto může získat převahu, to je ten stav, kdy sice oči čtou, ale myšlenky už jsou jinde), čtení z monitoru je proces pasivní, prostě konzumujete obsah... Z mého pohledu to je jednoznačně bod pro knihy.
Ale třeba jde o špatnou interpretaci, mám nedostatek dat, ale můžu si zaspekulovat. Čtete na monitoru totéž, co čtete v papírové podobě? Čtete na monitoru delší texty (v řádu desítek stránek)? Nebo srovnáváte souvislé čtení z papíru s "nárazovým" čtením na monitoru?
Používáte-li počítač jako většina uživatelů, je vcelku logické, že Vám při čtení netěkají myšlenky, protože sám způsob, jakým se dostanete k nějaké "informaci délky článek" je těkavý a přečtete-li po jednom článku jiný, nelze to srovnat s přečtením jiné stránky jedné knihy, ale spíše s výměnou jedné knihy za jinou.
Řečeno stručněji, jste si jist, že používáte papír a monitor dostatečně podobným způsobem, abyste z osobní zkušenosti vůbec mohl něco vyvozovat?