Příběh naivního Tondy

Ilustrace: Nenad Vitas

Tonda je fanda. Tedy, ne příjmením, Tonda je fanda do muziky. Do takové specifické muziky. Úplně přesně, Tonda poslouchá metal. Má doma ohromnou sbírku kompaktů, kazet, desek, kotoučů, prostě skoro všeho, na co se tvrdá hudba kdy nahrávala. Zná historii jednotlivých stylů i diskografie kapel. Odebírá odborný tisk, jezdí na koncerty. Sbírá autogramy.

Tonda se živí manuální prací. Internetem byl nepolíben až do loňského Ježíška, kdy manželka z důvodů školních a osobních potřeb synátora řekla, že je definitivně nutné jej pořídit. Tonda nebyl nadšen, ale nakonec souhlasil a jeho byt tak dostal ADSL linku. Krátce po jejím pořízení si Tonda uvědomil, že síť je úžasným zdrojem informací o jeho milované muzice i jeho milované muziky. Chlapi z hospody mu za pár piv vysvětlili, a při návštěvě doma i názorně ukázali, jak má postupovat.

Tonda si zařídil e-mail, přihlásil se do diskuzí a objevil kouzlo stahování. Pak na stránkách oblíbeného webového magazínu narazil na smutnou zprávu. Nové album jedné z jeho oblíbených kapel se odkládá z původně plánovaného února někdy, někdy nejdříve na duben. Z tohoto důvodu padla chystaná soutěž i recenze. Prekérní situace.

Tonda poslal e-mail redaktorovi časopisu a oznámil mu v něm, že je blb. Album nejenom že bylo uvedeno, ale už je na Internetu a ve fórech se o něm vesele diskutuje. Jako odpověď dostal odkaz na překlad tiskové zprávy kapely, kde vyjmenovávala všechny důvody pro odložení. Tonda obětoval jeden večer práce a vytáhnul se k nadživotnímu slohovému výkonu – za zvuku nového vydaného/nevydaného alba napsal vlastní recenzi. Tu pak poslal zmíněnému redaktorovi.

Následovala vtipná reakce. Recenze si vymýšlí, protože CD, které ještě nevyšlo, nemohl slyšet. A pokud ho slyšel, tak redaktor neví, kde ho vzal. Tonda poslal redaktorovi záplavu zpráv z diskusního serveru, kde si ostatní metalisté vyměňovali na novinku názory. Redaktor je označil za bandu hlupáků.

Tohle už Tonda nevydržel a tenkou trubkou e-mailové komunikace protlačil celé CD. Čekal, že přitroublý redaktor uzná chybu, omluví se a ještě mu poděkuje. Nemá smysl zdůrazňovat, že se tak nestalo.

Redaktor Tondovi oznámil, že je zloděj a kriminálník. Dokud CD oficiálně nevyjde, pro něho neexistuje. Až kapela na jaře album vypustí, bude ho popisovat jako novinku. Co na tom, že do té doby je budou mít všichni zainteresovaní dávno naposlouchané, a žádná novinka to tím pádem nebude. Slušný časopis se nenechá zaprodat nějakými piráty, ještě by si na něj pak někdo posvítil.

Email to byl kyselý, otrávený a Tonda jej moc nechápal. Zvláště když končil: P.S. Třetí skladba je stejně nejlepší. Kamarádi z hospody Tondovi vysvětlili, jak se věci se sdílením a vypouštěním muziky doopravdy mají. Ale Tonda si stejně myslí, že na Internetu jsou někteří možná zločinci, ale jiní určitě pokrytci.