Příběh o různě rychlém Internetu

Ilustrace: Nenad Vitas

Žije, je, jeden normální člověk. Chodí do práce, pije pivo a má doma počítač s Internetem. Používá ho, jak to tak normální lidi dělávají, ke hraní her, k surfování po Internetu, k výběru pošty a také k návštěvám stránek, jejichž obsah bývá převážně růžový. Tyto stránky mívají z hlediska tohoto typu lidí tu vlastnost, že jejich pravidelné navštěvování postupem času zpomaluje výkonnost počítače, na němž je prohlížíte.

To se našemu člověku, budeme mu říkat Marek, stalo důvodem k opravdu vážnému hloubání nad podstatou světa. Rychlost jeho domácího miláčka po určité době klesla pod hranici, při které se dá ještě hovořit o použitelném přístroji. Sám nejsa schopen provést příslušné servisní zásahy, rozhodl se poradit s někým z těch, které považoval za v dané problematice zběhlé či až za odborníky. Jeden takový se přímo nabízel. Člověk vydělávající si na živobytí rukama jako on, avšak pravý expert na nejnovější technologie, zejména pak mobilní telefony, DVD, počítače a jaksi samovolně i na vše, co je s nimi nějak provázáno. Mimochodem, občasný a velmi kritický přispěvatel do diskuzí na tomto serveru.

Marek nabídl odborníkovi geomorfologické prvky (tj. hory a doly) za to, že jeho počítač uvede do původního stavu. Odborník mu řekl, že s největší pravděpodobností bude třeba přeinstalovat operační systém, a že je to akce, která potrvá celé odpoledne. Domluveného dne se sešli u Marka v bytě. Přeinstalování operačního systému bylo pro kompletně začervený počítač sice nejlepším, ale pro Marka velmi špatně schůdným řešením. Na vině byla celá řada dnes již archaických programů, dokumentů, podivných nastavení, kterým byl uvyklý. Proto tuto možnost co nejrezolutněji zamítl. Expert mu tedy slíbil uvést vše do opětovného pořádku mírnějšími cestami, k nimž však potřeboval příslušný software. Začalo jeho stahování.

Po několika minutách dolování pirátské verze komplexního zabezpečovacího balíku z výměnné sítě se expert podivil nad tím, jak to jde pomalu. Asi to máš opravu hodně jetý, konstatoval svou diagnózu. PC však cucalo, a tak ho nechal pracovat. Čas plynul bez zjevného výsledku snažení. Proto se expert rozhodl spustit ještě stahování programu na optimalizace rychlosti operačního systému. Místo toho, aby se vykonáváním dvou věcí současně ušetřil čas, vše nasvědčovalo tomu, že se nástroje nutného k opravě nedočká.

Máš to nějak moc pomalý. Co je to za net?
Marek odvětil, že je to TEN Internet, za který platí nehorázné sumy.
Ale jak se to jmenuje?
Marek odvětil, že si myslí, že ISDN.

Následovalo něco, co nečekal. Místo toho, aby uznávaný hospodský odborník na problematiku počítačů přizpůsobil svou činnost sděleným údajům, začal mu spílat.

ISDN? To je sra*! To už nikdo nemá. Jak to můžeš mít? S tím ti nepomůžu, ani kdybych vyskočil!
Marek kontroval tím, že až asi do konce loňského roku byl se svým připojením zcela spokojen a že vzhledem k účelům, pro něž je používá, netouží po přechodu k jakékoliv jiné službě.
Hele, dneska už je net o něčem úplně jiným! Pomalej není tenhle křáp, ale tvoje hlava. S tímhle se nedá pracovat, tak co mě sem vůbec taháš!

To už bylo silné kafe.

Opravu jsem dokončil donesenými a volně šiřitelnými prostředky. Počítač byl odčerven, naočkován, pozáplatován a optimalizován. ISDN sice není žádný zázrak, ale na základní práci, kterou jeho majitel požaduje, skutečně stačí. Vysvětlil jsem Markovi rozdíl mezi jednotlivými typy připojení. U panáka na rozloučenou se mi svěřil, že se cítí trochu méněcenný. Proč? Protože si myslel, že má doma normální Internet a ne sra*. Ujistil jsem ho, že má normální, i když ne moc rychlé připojení. Divil se, že Internet může být různě rychlý, ale byl rád, že je aspoň o něco chytřejší.