Všichni se ohánějí osobními údaji kupců, ale co osobní údaje okradeného? Když si k mému notebooku sedne někdo cizí (i s mým dovolením), tak mám pocit, jako kdyby se mi hrabali v koši se špinavým prádlem. Vystavení jejich fotek na webu je sice dost silné kafe, ale když kupuju podezřele levné zboží, musím počítat s rizikem.
A dvacetiletý kluk že není schopen posoudit, jestli je zboží podezřelé? To je fakt k smíchu, k čemu tedy existuje hranice trestní odpovědnosti. Může volit, v trestním řízení mu soud může napařit plné sazby... a navíc to není argument, když je protistrana jen o dva roky starší (to by tedy taky nemusel být schopen posoudit, nakolik poškodil city držitelů svého majetku).
Navíc se v celé té aféře pořád ztrácí fakt, že byť se nalezl notebook, ukradeno bylo pravděpodobně věcí mnohem víc, a zloděj si nejspíš pořád válí šunky na svobodě.
Osobně bych okradenému uštědřila pouze pokárání, jeho přece okradli, tak si traumat a majetkových újem užil dost, a rodina, jejíž data byla vystavena, by měla dostat odškodné - ale od toho, kdo jim kradený notebook prodal (prodejce přece má ručit za zboží - snad je na to i zákon, ne?), a ten ho zase může vymáhat na předchozím majiteli atd., dokud se trest nedostane až ke zloději samotnému.:-)
Ale to je selský rozum, ten předpokládám český právní systém tuhle vymoženost pravděpodobně nepoužívá. :-)