Proč nemám rád (výměnné) reklamní systémy

Velmi, převelice_vel­mi_málokdy_sko­ro_nikdy se mi stane, že mě nějaký banner zaujme do té míry, že se rozhodnu na něj kliknout – tedy v podstatě zhruba stejně často, jako každému druhému uživateli internetu. Dalo by se tedy říct, že už je to takový malý svátek, když mě/nás někdo naláká. Dnes se to povedlo banneru s pornohvězdou Paulou Wild a pornolaikem Milanem Votavou. O co tady jde? Je to reklama na Mageo, Leo, Sféru nebo jde o svatební oznámení? Nic snazšího, než kliknout a dozvědět se…

„Chybná identifikace banneru
Váš požadavek nemůžeme bohužel splnit… neboť nemáte ve svém prohlížeči umožněno přijímat cookies a správce serveru, kde jste na reklamní banner klikli, nepoužívá technologii, která zapnuté cookies po Vás nevyžaduje. (tzv.: Standardni HTML kód). Přijímání cookies se nastavuje ve Vašem prohlížeči. Nastavte prosím na hodnotu Přijímat Cookies. Toto nastavení nijak neohrožuje Vaše soukromí či Váš počítač, umožňuje však uložit krátké textové informace na Váš disk pro správnou funkci většiny internetových aplikací.
Váš správce systému Mr. Lin(x)“

Ponechám stranou, že cookies mám zapnuté a přestože používám onen děsivě nestandardní browser Opera, jinde spolehlivě fungují a používám tak i nejrůznější personalizované služby. Ponechám stranou i přinejmenším zpochybnitelné tvrzení o tom, že cookies nemohou nikterak ohrozit naše soukromí. Momentálně mě naštvalo, že se už asi nedozvím, co to mezi těmi dvěma mladými lidmi je – a být platící inzerent, jsem rozžhavený do běla, protože i za takovýhle reklamní zmetek jsem zaplatil. A nemusí mě vůbec zajímat, jakou technologii používá správce serveru, na kterém se banner zobrazil. Předvařená omluvná stránka, jejíž samotná existence dokazuje, že se asi nejedná o neobvyklou situaci, mi dokonce nabídne jiný (!!!), tentokrát už funkční banner jako omluvu! Znovu říkám, já si tohle zaplatit, chytne mě psotník – a nijak mě neuklidní, že je možná podobná kratochvíle kdesi ve smlouvě dokonce předem řešena.

Shora uvedený Mr. Lin(x) na svých bedrech samozřejmě nenese všechny nepravosti světa výměnných reklamních systémů sám, takový BillBoard je v tomto ohledu asi ještě větší řízek. Celkově mě tato nemilá příhoda přinutila opět si zrekapitulovat, jakým způsobem se reklamním systémům – a těm výměnným zvlášť  – podařilo vypěstovat ve mně apriori negativní a nedůvěřivý postoj.

Vadí mi ohavná grafická úroveň většiny výměnných inzerátů, která zpravidla spolehlivě likviduje estetický dojem ze stránek, které se rozhodly – dobrovolně  – nechat se výměnnými systémy ničit. Chápu potřebu vzájemné podpory nekomerčních projektů a osobních stránek nejrůznějšími webringy nebo třeba i výměnnými reklamními systémy. Ale jakmile tato jistě s láskou a nadšením dělaná, ale přesto amatérština, začne jako rakovina napadat i profesionálně dokonalé stránky, je mi z toho smutno. Jistě, svůj díl viny nese i provozovatel stránky (kristepane, proč si třeba TV N@va myslí, že potřebuje k životu jakoukoli bannerovou inzerci, natož výměnnou??), přesto bych byl spokojenější, kdyby inzertní systémy už od podstaty nemíchaly hrušky a jablka (a řešily to samozřejmě nějakými méně agresivními sušenkami :)).

Vadí mi, že se z pouhého linku nedozvím, na jakém webu nakonec skončím. Je mi sice jasné, že některé weby by bez podobného utajení nenavštívil asi nikdo a že se reklamní systém musí bránit možnosti, že bude vychytralým uživatelem obejit, ale mně takové kulišárny vadí a na banner raději nekliknu vůbec.

Vadí mi, že při použití funkce Zpět v prohlížeči se mi zobrazí jiný inzerát. Konkrétně Wild Votava takhle také zmizela v nenávratnu a ani z výrazu tváří už nevyčtu, o co vlastně šlo.

Vadí mi, že jsem už tolikrát viděl chybové hlášení o tom, kterak se z některého z výměnných systémů nepodařilo něco načíst, že se mi zcela iracionálně zprotivily i samotné nevinné URL adresy výměníků.

Vadí mi zpomalení, neřkuli sabotáž načítání www stránek. Patřím mezi ty, kteří vědomě souhlasí s „placením“ za návštěvu webů prohlížením reklamy, nepoužívám žádný likvidátor bannerů. Nezřídka se mi však přihodí, že se některá stránka načítá třeba i desetkrát, dvacetkrát déle, nežli by bylo záhodno, a když už můj zájem definitivně vyprší a kliknu na stopku, stránka přede mnou najednou vyskočí v celé kráse jako čertík z krabičky – chybí jenom banner, na který se čekalo. Stejně jako v předchozích případech nejde o specialitu domácí (kdo nevěří, ať na IMDb běží), ale opět… Opera má mimo jiné i tu krásnou vlastnost, že už během načítání stránky vidíte, odkud na ní data lezou a která zdržují. Vím tedy, že domácí výměníky by mohly z fleku exportovat svůj „fine art of delaying“. I když LinkExchange v nejlepších letech vyžadoval také nemálo trpělivosti… Člověka navíc při tom čekání napadne: Přece není možné, aby reklamní servery měly tak pomalé připojení nebo byly tak přetížené! Není náhodou zdržení způsobeno tím, že se inzertní systém radí s našimi cookies a dlouze nám vybírá inzerát šitý na míru?! Pěkně děkuji, v tom případě bych se raději spokojil s konfekcí!

Inzertní (výměnné) systémy jsou jistě náramně užitečná věc, která své právo na místo na slunci může doložit tisíci spokojených uživatelů, statisíci kliků a miliardami shlédnutých bannerů. Je mi jasné, že rozdistribuovat inzerci podle přání klienta a zajistit potřebné výstupy také není jednoduché a s pouhým html editorem už ani proveditelné. Tohle všechno vím, netřeba cokoli vysvětlovat ani dokladovat. Proč jsou ale tyto systémy zároveň častokrát tolik nepřívětivé vůči adresátům reklamního sdělení, to se rozum vzpírá pochopit.