Hlavní navigace

Proč nevěřím Elonu Muskovi a jeho cestám na Mars

10. 10. 2016
Doba čtení: 11 minut

Sdílet

 Autor: SpaceX
Tímto článkem si nejspíš trochu naběhnu na vidle, neboť sáhnu na lesk jedné z největších podnikatelských hvězd dneška, ale nešť.

Elon Musk je nepochybně vynikající podnikatelská osobnost – již tím, co má v pětačtyřiceti za sebou, se zvěčnil vysoko v seznamu těch, kteří posunuli lidstvo o kus dál. Ale i když je někdo vynikající, neznamená to, že je nutné mu baštit všechno.

Elon Musk a Tesla

Tesla Motors je největším hybatelem v automobilovém průmyslu v poslední dekádě a současně tak trochu trikovou bublinou. To největší, co Tesla dokázala, je, že akcionáři všech velkých světových automobilek začali kopat do zadku šéfy těchto firem a volat “budíčéék”: Tesla nakonec možná nebude přední světovou automobilkou, ale urychlila vývoj elektromobilů a autonomního řízení (obojí by přišlo tak jako tak, jen později) v ostatních automobilkách o pět, možná deset let.

Tesla nakonec není ani příkladem fantastické inovace. První elektromobil byl postaven již v třicátých letech (19. století, abychom si rozuměli), i velké automobilky jich mají pár před Teslou a ostatně, co jiného je starý dobrý trolejbus než elektroauto. Elektroauto sestává z elektromotoru (který Tesla nevynalezla), z baterie (totéž, navíc baterie Tesly jsou v podstatě běžné notebookové baterie naštosované nahusto v podvozku) a ostatní je stejné jako v každé jiné káře. 

Druhá část půvabu Tesly je autonomní řízení a zde je nutné uznat, že Musk coby softwarový inženýr ze softwaru učinil prioritu a vlastně i zde ukázal ostatním, co bude v automobilismu rozhodující. Přesto i zde je náskok Tesly před ostatními spíše výsledkem šikovného PR, což je mimochodem vůbec jedna z Muskových největších předností – “autopilot” Tesly není možná o nic dál než “asistenti řízení”, které nabízejí v luxusních modelech jiné světové automobilky.

Když to řeknu ošklivě, Tesla fantasticky uspěla v jedné speciální inovaci, a to finanční – Muskovi se podařilo vecpat se do federálních a státních dotačních programů, ze kterých získal okolo pěti miliard dolarů, což je více, než jsou celkové tržby Tesly v loňském roce. Roztomilé je, že Teslu dotují její konkurenti: automobilky si musí kupovat odpustky za to, že jejich auta nejsou bezemisní (což u spalovacích motorů z podstaty věci nejde). 

Tyto odpustky jim prodává Tesla, výrobce “bezemisních” aut, a sesbírala takto už přes půl miliardy dolarů. Zkusme kruh uzavřít – automobily od Tesly někdo kupuje a jsou to bohatí lidé (průměrný roční příjem domácnosti, která vlastní Teslu, je 8 miliónů korun); toto jsou vlastně skuteční příjemci dotací, protože díky nim jsou elektroauta od Tesly levnější, než kdyby byla produkována ve volnotržní situaci.

Musk vyrábí elektroauta, ale Tesla setrvale prodělává a též neroste nijak závratně, růst se zpomaluje: ze dvou miliard na tři, ze tří na čtyři (2015). Tržby Volkswagenu jsou 213 miliard; pokud by Tesla rostla ročně o miliardu i nadále, dožene VW za dvě stě let (a to jen kdyby VW zůstal na dnešních číslech). A i jinak americky superpozitivní životopis Muska zmiňuje, že Tesla ještě nepřekonala tu největší překážku automobilového průmyslu: vyrobit jedno auto je lehké, vyrobit tisíc aut je lehké. Ale vyrábět pět miliónů aut ročně je těžké.

Elon Musk a SpaceX

SpaceX je zase jiný příběh. Zde je skutečné novátorství ve třech ohledech, ale jak je u Muska běžné, spíše než ve velkých vynálezech spočívá v přístupu. Jedná se o první privátní firmu podnikající lety do vesmíru, první funkční koncept návratové (opakovaně použitelné) rakety a první využití téměř kompletní in-house produkce v kosmickém průmyslu. 

Tesla byla někdy označována jako stroj na polykání vládních peněz, ale SpaceX rovnou za nápad šílence… jenže tomu šílenci to vyšlo, rakety létají. Nebyl by to ale Elon Musk, aby i ve SpaceX nevyužil ve velkém svoji schopnost sáhnout si na vládní peníze. Kromě přímých dotací žije SpaceX z vládních kontraktů, kde firma získala dalších pět miliard dolarů. To je pochopitelně v pořádku, stále se však firma pohybuje v poněkud nekonkurenčním prostředí, kdy NASA i americká vláda upřednostňují ze strategických a bezpečnostních důvodů domácího dodavatele. A je otázka, zda by NASA sypala tolik peněz nezávislé kosmické agentuře, kdyby za ní nestál populární a slavný Musk.

Muskovi se v SpaceX daří vypravovat už v celkem pravidelném tempu (5–8 letů ročně) rakety na oběžnou dráhu, kam vynášejí přístroje. Musk lety na orbit zlevnil asi o polovinu, ovšem zdá se, že za cenu zatím častých poruch a havárií, což v současné době asi ještě znemožňuje start rakety s lidskou posádkou. Zatímco při startu je v uplynulých letech poměr úspěchů a havárií cca 9:1, při dosednutí modulu je to stále okolo 1:1, tedy jeden úspěch na jeden neúspěch. A na rozdíl od družic vynášených na orbit by se kosmonauti živí a zdraví vrátit měli… 

Musk sice uvádí, že se vše vychytá, kritici to ale mírně zpochybňují s tím, že zlevnění letů do vesmíru je na úkor bezpečnosti a se zvýšením rizika. V tomto ale věřím, že blíže pravdě bude Musk – byť cesta k dlouhé sérii nejen startů, ale i návratů bez havárie bude ještě dlouhá.

Elon Musk a továrny na baterie

I zde se opakuje příběh se státními dotacemi, tentokrát v podobě až brutální. Když Musk vyjednával o stavbě továrny na baterie nazvané s jeho příznačnou skromností Gigafactory, vyždímal z vítězné Nevady 1,3 miliardy dolarů (přes 30 mld. Kč) dotací. Fakticky ale jde o továrnu japonského Panasonicu, který zde bude vyrábět klíčovou a nejdražší komponentu, vlastní bateriové články s využitím vlastních postupů i zařízení. 

Některé dotační příběhy Muskových továren vyvolávají pocit, že jsme tohle už někde viděli. Stát New York vybuduje továrnu za tři čtvrtě miliardy dolarů a Muskově firmě SolarCity ji pronajme za 1 dolar na rok. Zatímco SpaceX je skutečně velký podnikatelský příběh, SolarCity ukazuje trochu jiný recept na úspěch: smíchej masivní státní podporu a japonské technologie a jsi vlastník velké fabriky, která tě nestála skoro nic.

Spravedlivě je potřeba říci, že na státní podpory si dnes sáhne kdekdo a jejich celková výše nás ohromí. Energetická agentura IEA vypočetla, že globální energetický byznys postavený na fosilních palivech (tj. “špinavá” energie) získává ročně stěží uvěřitelných 550 miliard státní pomoci, zatímco byznys postavený na čistých a obnovitelných zdrojích energie získává 120 miliard. Musk k tomuto celkem trefně, i když lehce manipulativně poznamenává, že “kdyby mě tak moc zajímaly státní dotace, šel bych do naftového průmyslu”.

Elon Musk a kolonizace Marsu

U amerických firem se stává pomalu zvykem, že osobnosti zakladatelů jsou součástí hodnoty firmy (na rozdíl od evropského modelu, kde je management tak trochu neviditelný a zaměnitelný). Steve Jobs, Jeff Bezos a Elon Musk jsou (či byli) Applem, Amazonem, Teslou. Z mediálních obrazů se zdá, že tito lidé všechno vymýšlejí a všechno řídí, jsou ztělesněním amerického snu o jednotlivci, který se dostane na absolutní vrchol. Je to zčásti pravda a zčásti pohádka, z největší části to je ovšem marketing: tyto osobnosti jsou tou úplně nejlepší chodící reklamou na své firmy, navíc zadarmo. 

Když Steve Jobs měl své slavné keynotes, při kterých představoval nové produkty, přenášely je tisíce televizních stanic a internetových kanálů, platilo se za to, aby tuhle reklamu Applu směly vysílat; druhý den o tom novináři chrlili tisíce článků. Když chce jiná firma propagovat svůj produkt, musí si draze platit reklamní prostor – s efektem zlomkovým. 

Elon Musk to pochopil velmi dobře – ví, že jeho osobnost je reklamním nosičem nejvyššího kalibru a že tedy musí přicházet se stále smělejšími a smělejšími vizemi, což úspěšně pomůže zakrýt skutečnost, že jeho Tesla se propadá do stále hlubších a hlubších ztrát. Muskova hvězdnost mu pomáhá získat obrovské dotace při vyjednávání se státy: jak píše jeho životopisec, “každý stát chce mít kousek Muska”.

Vnímám tedy Muskovy stále odvážnější vize o kolonizaci Marsu spíše jako součást nafukování mediální bubliny než reálné plány. Musk chytře sází na to, co je velkou částí lidské duše – na touhy a očekávání, které vlastně zčásti naplní již svými prohlášeními. Člověk žije po tisíce let svůj klopotný a spíše nudný život – a vzhlíží ke hvězdám. Musk mu říká, že se tam jednou podívá a osídlí ten rudý kotouček na obzoru – tomu se skoro nedá říci ne.

Takže – ne. Musk hovoří o skutečné kolonizaci Marsu a zdůvodňuje to tím, že “někdy brzo nastane okamžik vyhynutí lidského druhu na Zemi” a z toho vyvozuje, že bychom “neměli sedět se založenýma rukama a čekat, až to nastane”. Jednoho nicméně napadne, zda bychom neměli sedět se založenýma rukama a postarat se, aby okamžik vyhynutí jednoduše nenastal. Člověk může zlikvidovat sám sebe (bez ohledu na to, zda se nalézá na Marsu nebo na Zemi), ale hrozba likvidace celého lidského druhu něčím zvenku – tedy že nám na hlavu spadne něco obludně velkého – je neměřitelně malá. 

Pokud bychom se skutečně měli zabývat takovými obavami a aktivně je řešit, dávno bychom žili v protiatomových krytech a ne v domech na povrchu. A dopad obřího meteoritu či planetky lidský druh nevyhubí, „jen“ dramaticky zmenší jeho populaci. Toto zdůvodnění kolonizace Marsu je zcela falešné a hnané přes nejsilnější emoci, tedy přes strach: “kdyby se něco stalo, tak mějme náhradní planetu”. Podnikatel Musk se tedy aspoň v této části svých proklamací ocitá na jednom pódiu s entomologem Konvičkou: pozitivní důvod neumí najít, tak straší.

Primární potřeba zafinancovat a zrealizovat obří projekt je, že existuje komerční poptávka či společenská potřeba. Má smysl financovat vývoj elektroaut a autonomních automobilů, protože poptávka po nich bude neskutečně obrovská a protože budou obrovským přínosem celému lidstvu, miliardám lidí. Je “poptávka” po kolonizaci Marsu? Myslím, že ne. Samozřejmě existuje touha vypravit se na Mars, stejně jako se člověk vypravil na Měsíc nebo leze na himalájské vrcholy – jednoduše proto, že tam jsou. Náš soused Měsíc byl navštíven člověkem celkem šestkrát, poprvé v roce 1969 a zatím naposledy v roce 1972. Od té doby nic: není k tomu jednoduše důvod, touha byla naplněna, poptávka není.

Náhradní planeta! Na Marsu je zima: průměrná teplota je –60 stupňů, kolísání mezi dnem a nocí je 100 stupňů, atmosféra je stokrát řidší než na Zemi, složení je z 95 % CO2 (to je ten plyn, kterého se snažíme na Zemi tak urputně zbavit), kyslíku je tam 0,13%. Znamená to, že na Marsu lze žít jen uvnitř habitatů, umělých domů – ven jen ve skafandrech. Proti Marsu je život v Antarktidě procházkou: proč tedy nekolonizujeme Antarktidu? (Protože je to stejně nesmyslné, na rozdíl od Marsu se to ale nedá prodat akcionářům). 

Na nevlídnou atmosféru Marsu má Musk jednoduchou odpověď – nějak to tam zteraformujeme, vypustíme obrovská oblaka CO2, čímž vzniknou podmínky podobné jako na Zemi (skleníkový efekt). Nutně se však vtírá otázka, že pokud je tak snadné vyrobit na Marsu atmosféru na přání, proč se nám nedaří na naší domovské planetě “poručit větru dešti”, přinést dostatek srážek, zabránit oteplování, hurikánům, povodním či devastujícímu suchu. Přitom po tomto je nekonečněkrát větší komerční poptávka, je z čeho to zaplatit.

Jsme u peněz. Cena za dopravení člověka na Mars (nebavíme se o vytvoření životaschopné kolonie, jen jej tam dopravit, on tam pochodí, vyfotí se s vlajkou, ze skafandru nevyleze a letí zpět) s využitím dnešních technologií (které ve skutečnosti neexistují, ale lze je pravděpodobně vyrobit) je 10 miliard dolarů. Musk hovoří o tom, že by bylo potřeba snížit tyto náklady na “cenu rodinného domku”, což znamená snížení nákladů o pět miliónů procent. “To není snadné”, dodává Musk celkem upřímně. 

Technologie, masová automatizovaná výroba dokáží snížit náklady opravdu dramaticky, ale jednoho nás nezbaví žádné technologie: gravitace a vzdálenosti. Vynesení jednoho kilogramu na oběžnou dráhu potřebuje obrovskou dávku koncentrované energie; za padesát let kosmického vývoje klesly náklady asi o polovinu, z třiceti na patnáct tisíc dolarů za kilogram. (Pouhé vynesení osmdesátikilového chlapa na orbit tak stojí třicet miliónů korun). Elon odhaduje snížení nákladů o pět miliónů procent… během následující dekády či dvou?

Elon Musk a peníze

V pregnantní zkratce to shrnuli na The Verge: Povídání nestojí nic; rakety jsou drahé. Elon Musk je podnikatel, výborný podnikatel; jeho firmy ale neustále polykají peníze a potřebují další na rozvoj. SpaceX je bezva firma a v posledním roce je zřejmě v profitu (přesné údaje nejsou známy, jedná se o privátní, nikoli veřejně obchodovatelnou firmu, na rozdíl od Tesly), na vývoj obrovských strojů s možným doletem na Mars ale peníze v žádném případě nemá. Je stále v riskantní situaci: když se let povede, něco vydělá, když raketa vybuchne, ztrácí peníze i popularitu. (Pro informaci: k Měsíci či na jeho oběžnou dráhu bylo vypraveno okolo 100 letů, naprostá většina bez posádky. Z nich zhruba polovina selhala a polovina byla úspěšná – úspěšnost letů do kosmu je tedy stále velmi malá). 

Kosmické podnikání je nevděčná věc. Pořád je co vyvíjet, pořád je do čeho investovat, z komerčního provozu nelze získat dostatek financí na rozvoj. Nezapomeňme, že Musk dosud do kosmu nevypravil jediného člověka – už toto bude vyžadovat obrovské peníze s tím, že bezpečnost bude muset být nesrovnatelně lepší než u raket bez posádky. Smrt astronautů – a pár jich bylo – znamenala vždy studenou sprchu a zvýšený odpor proti dalším podobným letům. Musk sliboval už v roce 2011, že dostane na oběžnou dráhu astronauta “do tří let”; slib nesplnil a jeho splnění není vůbec v dohledu a anoncováno. Jak zamaže svůj nesplněný slib “politik”? Tím, že slíbí ještě něco mnohem většího.

Jediný, kdo může Muskovi dnes zafinancovat výpravu na Mars, je NASA. Existuje několik odhadů a propočtů, kolik by stála jediná výprava na Mars, pohybují se mezi 300–500 miliardami dolarů. Nejedná se přitom o výpravu kolonizační (ta potřebuje řádově více materiálu, tedy opět stoupá cena), ale o běžnou krátkou misi tam a zpět. Přidejte mnoho nul k tomu, aby bylo možné vytvořit na Marsu samostatně udržitelnou lidskou kolonii: myslím, že by k tomu nestačilo HDP celého lidstva. 

BRAND24

Dovolím si tedy tvrdit, že řeči o kolonizaci Marsu jsou v podstatě jen směsí Muskova PR a fundraisingu; Musk potřebuje obojí, protože mu to v důsledku přinese přízeň investorů.

Elon Musk a záchrana lidstva

Kolonizaci Marsu obhajuje Musk záchranou lidské civilizace. Ano, souhlasím s tím, že lidská civilizace potřebuje zachránit – jen jinak, než si to Musk myslí. Hrozeb – ne snad fatálních, ale velkých – vidíme kolem sebe mnoho, vypočítávat snad ani není nutné. Jejich odstranění je možné, jenom to není tak sexy; nevyžaduje to zářící oči upřené k obloze, ale mnoho nudné dřiny tady dole. Jenom ti investoři se na to blbě chytají.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je zakladatel společností Computer Press a InternetShops, novinář a autor odborných publikací, v současné době soukromý investor (mj. Fayn Telecommunications.). Jeho další materiály naleznete na www.bloc.cz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).