Proč noviny nerozumí webu: oslabení smyslu titulní stránky

Mediální konzultant Barry Parr nedávno zveřejnil sérii článků, v nichž doporučoval webům novin aplikovat některé modely známé z weblogů. Nechme weblogy stranou, ale podívejme se, jak by se doporučení mohly novinové weby chopit. Začneme oslabením smyslu titulní strany.

Titulní stránka ztrácí s RSS smysl
Předně Barry Parr novinovým webům doporučuje sdílení odkazů v RSS: „Vydavatelé nechápou, že titulní stránka už není bránou jejich webu. Každá dobře navržená stránka má nějakou navigaci a klikatelné nadpisy, které vás vtáhnou dovnitř webu.“

Něco na tom pravdy je. U oborově zaměřených médií mají texty trvanlivější význam v čase. Je pravděpodobné, že velká část návštěvníků nepřijde hlavními dveřmi, ale – jak s oblibou říká Marek Prokop – vloupou se na ně okénkem od záchodu. Ať už důvodem této neobvyklé návštěvy je odkaz ve výsledcích vyhledávání, nebo odkaz jiné webové stránky, uživatel vpadne doprostřed webu bez znalosti patřičného kontextu.

Podle mého názoru nestačí jen změna vzhledu a zavedení kanálů pro sdílení odkazů, aby novinové weby lépe využily vlastností webu. Zásadnější změna se musí odehrát v hlavách redaktorů a editorů. Například formát RSS nezná hierarchii odkazů. Na graficky vyvedené stránce můžete odlišit hlavní zprávu dne od drobných štěků, ale v RSS mají všechny položky stejnou váhu, kterou lze jen mírně ovlivnit posloupností řazení. Ovšem ne příliš.

Čtečky RSS nenačítají právě jednou, ale načítají weby kontinuálně a spoléhají na to, že položky jsou řazeny podle času. Na čtenáře se pak vysypou všechny ještě nepřečtené odkazy. Při své práci na DigiWebu jsem měl představu, že důležitou zprávu je nutno i v RSS držet na první pozici podobně jako na titulní straně webu. To je ale chyba, protože nezměněné položky většina čteček odesílá průběžně dolů. Jedinou možností, jak neustále udržovat aktuální zprávu v RSS na očích, je průběžně ji doplňovat a obměňovat data v RSS. To zahrnuje úpravy nadpisu a upoutávky-popisu či dalších polí podle použité verze RSS.

Nové vydání je, když se zrovna podívám
Takový přístup je třeba uplatnit i na webové stránce. Uživatel se má na web během dne vracet pro aktuální zprávy, avšak my nikdy nemůžeme vědět, zda sleduje kauzu od samého začátku. Přestože se to některé online deníky snaží předstírat, na webu neexistuje nic jako aktuální vydání. Každé zobrazení stránky je samostatným vydáním, které musí mít kompozici a čtenář musí být s to pochopit smysl podávaných skutečností.

Zajímavě řeší problém doplňování zpráv na iHNedu. Zatímco například zde na Lupě je zvykem připojit odkazy na podobné články až na konec textu, kam čtenář buď nedočte, nebo už nemá sílu na další porci písmenkové polévky, na iHNedu se odkazy na relevantní články objevují přímo na titulní straně hned pod perexem (upoutávkou). Zatímco hlavní článek zůstává stejný, odkazy na nové zprávy přibývají a mění se v čase. Takto je možné na pozici hlavní zprávy prezentovat i krátké zprávy, které editoři v průběhu dne mohou přeměnit v ucelenější text, avšak vracející se čtenář nemusí čekat na další vydání, ale může zprávy číst průběžně po douškách.

Publikování zpráv na webu se svou povahou více podobá televizi či rozhlasu než tištěným novinám. Stejně jako se v televizi mění skladba a zpracování zpráv od jedné zpravodajské relace k druhé v průběhu celého dne, měly by se střih, délka, komentář a hloubka průniku do tématu měnit i na webu. Na českém webu je nevyhovující model o to více patrný, že zdejší zpravodajské weby založily noviny, nikoli televize a rozhlas. Jak by vypadaly Novinky, kdyby nevycházely z Práva, ale z Novy?

Podceňované tematické speciály
Vzhledem k tomu, že nevíme, na které stránce návštěvník otevře web poprvé, měla by každá stránka být svým způsobem titulní. Zatímco na skutečné titulní stránce je třeba prezentovat hlavní a aktuální události, tak stránka se článkem by mohla vypadat jako monotematická titulní stránka speciálního vydání k danému tématu.

Online média podceňují sílu speciálních vydání. Pro česká média je impulsem pro založení tematického oddílu jen opravdu výjimečná událost: SuperStar, Euro 2004, Pád vlády… Témata, která zvyšují čtenost nebo přitahují inzerenty (například Vánoce). Jsou to obvykle události koncentrované v čase. Pro specializované weby, jako je Lupa, je impulsem pro speciál například Invex.

Tématem pro speciál by ale mohly být i vlekoucí se kauzy. Čtenář, pokud není expertem na danou problematiku, není schopný udržet veškeré souvislosti. Ty by mu měly noviny poskytnout nejen na úrovni článku (pokaždé zopakovat kontext události), ale i hypertextem a třeba infografikou – o té ale bude řeč zase jindy.

Kvalitně zpracované téma má vysokou hodnotu oproti efemérním aktualitkám chrleným tiskovými agenturami. Tematický speciál sám o sobě přitahuje čtenářský zájem, a také odkazy z jiných webů, a pokud si redaktoři osvojí dobré návyky a web má kvalitní strukturu a design, získá tématický celek také dobrou pozici při hledání relevantních výrazů ve vyhledavačích.

Co z toho plyne?
Web nejsou noviny. Neplatí to ani u zpravodajských a publicistických webů. Web nemá vydání, je kontinuální. Články nemizí v balících sběru, zůstávají na síti. A toho by měli vydavatelé využít. Peníze vynakládané na pomíjivý obsah jsou vyhozené z okna.