Proč noviny nerozumí webu: využití čtenářské komunity

Zpravodajské servery, ať patří pod internetové portály jako Novinky nebo Lidovky, či ať stojí samostatně jako iDnes nebo iHNed, vůbec nepracují se svými čtenáři jako s komunitou. Především u portálových serverů je to poměrně zvláštní opomenutí, protože jinak se u všech služeb portály snaží návštěvníky podchytit registrací.

Komentáře pod články

Mezi často doporučované doplňky, které slouží k utváření čtenářské komunity na zpravodajských webech, patří možnost komentování článků. Mediální konzultant Barry Parr, kterého jsem citoval již v minulém článku, k tomu říká: "Rok co rok pořádají noviny konference o online zpravodajství. Na těch jim přednášejí lidé provozující Slashdot, Kuro5hin a další profláknuté komunitní servery. A pak se každý vrátí na svůj píseček a dělá zprávy postaru."

Je zvláštní, že na komunitních serverech, jako je Slashdot, uživatelé píší zajímavé příspěvky a konstruktivní komentáře, ale na zpravodajských serverech to nefunguje. Otevřete si komentáře u kteréhokoli článku na některém z českých zpravodajských serverů a přesvědčíte se o tom. Na weblozích jsou k sobě čtenáři v komentářích většinou ohleduplní a vstřícní, ale komentáře na zpravodajských webech jsou odrazem toho nejhoršího z diskuzí.

Je to možná tím, jak se se čtenáři odlišně pracuje v různých prostředích. Pokud mají na weblogu čtenáři pocit, že vstupují do intimního prostoru, a na odborných serverech, že vstupují do fóra mezi podobně zaměřené lidi, tak na zpravodajských serverech se chovají podle toho, že jim nikdo nevěnuje pozornost. Jen zcela výjimečně servery s komentáři od svých čtenářů nějak dál pracují.

Možná by ke kultivaci pomohlo, kdyby se komentáře otevřely jen k takovému množství článků, u kterého jsou jejich autoři schopni sledovat, reflektovat a případně krotit diskuzi. Čtenář musí mít pocit, že jeho názor je co platný.

Komentáře jsou jedním z míst, kde by se vyplatilo zavést registrace čtenářů. Na serverech, kde komentáře dobře fungují, si můžete všimnout, že se v nich objevují stále podobná jména a lidé se vracejí, aby si přečetli, jaké nové názory se objevily, a opakovaně reagují. V záplavě článků na zpravodajských serverech je něco podobného téměř nemožné. Ovšem, pokud by uživatel mohl pod svým uživatelským kontem sledovat vývoj diskuzí pod články, které ho zajímají, mohlo by to být lepší řešení než diskuze odmítat a rušit.

Zavedení čtenářských profilů

Pokud už čtenáře registrujeme kvůli komentářům, měli bychom přemýšlet, co jim nabídneme dalšího. Mezi vyhledavači Amazon vyřešil otázku, proč by se měl uživatel registrovat, prostě - nabídl ukládání hledaných výrazů. Je to jednoduchá služba, ale stačí k tomu, aby si vyhledavač A9 našel své uživatele. Zpravodajské weby by mohly nabídnout něco podobného. Může to být například, jak navrhuje Jonathan Dube ve článku 101 ways to improve your news site, ukládání odkazů na články, které uživatel četl, nebo možnost články označit a zařadit do vlastních záložek v rámci profilu, třeba s možností připojit poznámku pro vlastní potřebu.

A Jonathan Dube jde ještě dál. Navrhuje, aby čtenáři měli část svého profilu veřejnou a aby si v jeho rámci mohli psát vlastní články, které by mohli ostatní čtenáři číst a které by se mohly tu a tam objevit také mezi běžnými články na serveru, pokud splní jejich úroveň a budou pro ostatní zajímavé. To už je takový malý Pooh.

Dalším krokem by mělo být zformování píšících čtenářů do jakési armády občanských reportérů, kteří by sami od sebe dobrovolnicky pokrývali události lokálního charakteru, které regulérní redakce pokrýt nezvládá. Tito občanští reportéři by pak profesionálním novinářům mohli pomáhat například v situaci, kdy se události hodně rozrostou a není je možné pokrýt redakčně - například Olympiáda nebo summit WTO.

Podle mého názoru by tohle byl experiment s nejistým výsledkem. Profily se ovšem dají dobře využít k personalizaci novin.

Personalizace zpravodajství

Pod slovem personalizace si mnozí představují výběr zpráv založený na osobnosti čtenáře, na jeho preferencích, oslovování jménem a podobné koncepty, které na hojně navštěvovaných serverech příliš nefungují. Ale personalizované zpravodajství by se mělo zakládat třeba na tom, kde čtenář bydlí.

Papírové noviny mají sešit s místním zpravodajstvím. Na webu jakoby čtenáři patřili k nějaké globální vesnici. Ale tak to není. Čtenář ze severní Moravy by měl dostat na titulní straně mix zpráv sestavený i z místních událostí, které se ho týkají bezprostředněji, než dění v Praze nebo v Bruselu.

Proč hned také čtenářům, kteří preferují jen některé rubriky, nenabídnout odkazy na články z té rubriky hned, bez zdržování. Titulní strana iDnesu mě například otravuje odkazy na nahá těla z Revue, testy automobilů, reality, zdraví a sport, které nečtu ani v papírové verzi MF Dnes. Tam mám možnost prostě otravné rubriky přeskočit, ale na titulní straně iDnesu (ale dosaďte si kterýkoli česky psaný zpravodajský server) musím svoje témata vyzobávat jako rozinky z vánočky, a to je důvod, proč noviny na webu nečtu.

Díky profilům získá vydavatel lepší přehled o preferencích čtenářů, které pak může proměnit na peníze od inzerentů. Když čtenář uvidí, že stránky novin se mu přizpůsobují, bude ochoten o sobě poskytnout i další data, například ohledně svých zájmů. Ta sice nebudou sloužit k sestavování obsahu, ale mohla by být podobně jako na webu New York Times využita k výběru reklamy čtenáři na míru.

Možností pro zhodnocení zpravodajských serverů ve spolupráci se čtenářskou komunitou je mnoho. Stačí jen trochu odvahy a úprav v redakčních systémech.