Proč Paroubek nebloguje

Ilustrace: Nenad Vitas

Jeho obsah totiž musel být každému citlivějšímu čtenáři průhledný od samého počátku. Čtenář Lupy, vytrénovaný našimi předvolebními průzkumy o postojích stran k Internetu, musel zpozornět už při úvodní větě prvního spotu „Paroubkova blogu:“ Internet je médium, které považuji za perspektivní. Jaká škoda, že skutečně nejde o slova bývalého předsedy české vlády! Bezpochyby bychom neznali všechny ty dlouholeté tahanice o podporu rozvoje broadbandu a informační společnosti. Také předvolební opoziční převaha na českém webu by jistě vypadala úplně jinak. Ve skutečnosti totiž byl web jediné významnější médium, které tehdejší premiér ponechal v plen svým politickým protivníkům.

Ostražitým internautům napovídají o pochybné autentičnosti blogu i další znaky: podivná volba domény a blogovacího systému zdarma místo využití již funkčního webu „cílové osoby“, nízká úroveň péče o design i strukturu webu, malá diverzita typů obsahu (bez alespoň nějaké fotografie si politikův web – byť „jen“ blog – je možné jen stěží představit). A mnozí šťouralové by přidali i další neklamná znamení, jejichž uvedení už však zasahuje do oblasti politické, které se chci vyhnout, protože to je oblast nevděčná a navíc nudná.

Ostatně co se týče vlastního obsahu blogu vůbec, pak je jen těžko soudit, jsou-li nejednoznačnost a občasná klopýtnutí v jinak poctivé snaze o imitaci projevu skutečného Jiřího Paroubka záměrná, nebo jde prostě o nutnou daň za vysokou frekvenci příspěvků. Reakce čtenářů, jejichž emoční náboj prakticky od počátku dosahoval slibných hodnot, svědčí o opětovném potenciálu jména bývalého premiéra dělit společnost vedví. Zábavnou okolností pak už je kolotoč názorů na to, zda „Paroubkův blog“ ČSSD a jejího předsedu poškozuje či ne.

Falešné weby dokládají neklesající oblibu příživnictví na cizím jméně, stejně tak ale mohou být považovány za (více či méně užitečnou) recesi a důkaz přetrvávající svobody Internetu. A nutno dodat, že blog napodobující textový myšlenkový výstup vybrané osobnosti je stále o řád lepší než web kopírující prezentaci konkurence za účelem zisku. Motivaci a psychický stav autora takového nepravého („levého“ je v této souvislosti asi poněkud nevhodné označení) blogu přenechme jiným a ponechme si jen příjemnou možnost k pobavení. Samozřejmě pokud už nejsme tou či onou zúčastněnou stranou znechuceni natolik, že ani její zdařilá imitace a autentické výkřiky zmatených čtenářů nám náladu nezvednou.

Celou zábavnou či nechutnou blogovou aférku (zvolte dle volebních preferencí a smyslu pro humor) lze každopádně pojmout ještě jedním způsobem: jako jistý ukazatel vztahu vrcholných českých politiků k novému médiu. Jestliže se totiž skutečný Jiří Paroubek (skrze Úřad vlády) od „svého blogu“ distancoval, aniž by byl rozhodnut přijmout patřičné „nápravné“ kroky, říká tím, že mu blog možná vadí, ale každopádně mu nepřikládá žádný větší význam. To je zvláště zajímavé v atmosféře, kdy tentýž Jiří Paroubek hromadně obviňuje ostatní média za nepokrytou podporu svých politických rivalů a dotčeně reaguje i na kritické dopisy čtenářů v novinách.

Škoda. V opačném případě bychom věděli, že některý z vedoucích politiků konečně bere Internet o něco vážněji než jen jako platformu pro výměnu nevhodných obrázků a názorů. Nic naplat, tradiční média v povědomí většiny stále hrají podstatnou roli, a tak naší elitní menšině nezbývá než se zde bavit po svém. Mimochodem, topolankuv.blog.cz je stále prázdný…