Proč pracovat z domu

Ilustrace: Nenad Vitas

Podle některých odhadů pracují z domu pouhá čtyři procenta práceschopných obyvatel Česka. Nejspíše jde o sémantické analytiky (nový termín intelektuálů, který zahrnuje v podstatě všechny kancelářské profese, a kterým se v případě potřeby výborně ohromují nezasvěcení přikyvovači), kteří s tím po profesní ani osobní stránce nemají nejmenší problém. A podle jiného odhadu by je neměla téměř polovina Čechů, kteří by z domu rádi pracovali, ale zatím nemohou. Proč? Nejspíš jim v tom brání charakter práce, která si vynucuje častou komunikaci s kolegy, a zaměstnavatel, který zatím nechce (či nedokáže) tuto komunikaci mezi domovy zaměstnanců zajistit. Na tom není nic divného, kromě toho je spousta profesí, kde teleworking (či homeworking) v úvahu ani nepřipadá (lékaři či montéři, například).

Jsou však i zaměstnavatelé, kteří nechtějí nechat své ovečky doma hlavně proto, že se obávají destrukce pracovní morálky a ztráty možnosti poskakování dozorčích šéfů za zády jejich svěřenců. Na tyto argumenty nejlépe platí jiné výzkumy, a sice toho, co zaměstnanci v pracovní době s počítači a Internetem vlastně dělají. Za všechny použijme ten nejčerstvější od společnosti Burstek: pětina času, stráveného na Internetu, spadá do kategorie osobního využívání, přičemž osm procent této činnosti představuje „problematické aktivity“ jako návštěvy pornostránek, online gambling a podobně.

Zajímavé bezesporu je, že jako druhá se nejvíce těmto zálibám věnuje skupina pracovníků ve vzdělávání (že by šlo o průzkum stránek, které následně svým svěřencům zakáží?). První jsou (tentokrát nepřekvapivě) manuální pracovníci. Nutno dodat, že výzkum proběhl nejspíše v USA. V Česku by byly výsledky zřejmě o řád děsivější, i když manuální pracovníci tu přístup k Internetu nemají, a tudíž by statistiku trochu vylepšili. Všichni ostatní však podle občasných srovnání produktivity práce ČR s vyspělým světem nejspíš nedělají nic jiného, než že brouzdají po e-shopech, chatují a rozesílají řetězové e-maily.

Práce z domu se ve světle této pravdy může jevit jako špatný vtip: nezvedení zaměstnanci by bezpochyby celou „pracovní dobu“ utloukli zábavou na Internetu a skutek (práce) by utek. Co když je to však naopak? Podle jiného, tentokrát pozitivně laděného průzkumu, více než třetina pracujících z domova využívá příležitosti k jídlu a pití mimo obvyklý čas, 45 procent poslouchá hudbu a 28 procent se dívá na televizi. Když k tomu přičteme 39 procent „teleworkerů“, kteří v pracovní době nosí tepláky, je jasné, že většina z nich si práci z domu zkrátka užívá a nepotřebuje dodatečné relaxační techniky, užívané jejich kolegy v kanceláři. Z hlediska manažerů je pak takový „outsorcing“ nežádoucích aktivit mimo pracoviště výborným řešením dilematu produktivity práce versus spokojenosti zaměstnanců.

Jediným háčkem je do budoucna přiznání 12 procent mužů a sedmi procent žen, že doma pracují nazí. V okamžiku zavedení moderních metod komunikace, jako jsou videokonferenční hovory, by se tak velká skupina zaměstnanců rázem ocitla ve statistikách v kolonce „v pracovní době sledují porno“. Pro řadu z nich by to však asi nebyl velký problém – kdo ví, naopak by možná konečně zjistili, proč vlastně pracovat z domu…