Proč se amatéři bojí tvořit vlastní internetový obsah?

Ilustrace: Nenad Vitas

V poslední době jsem se s tím setkal na vlastní kůži. V reakcích na moje video na Internetu se objevily reakce uživatelů videoserveru, kteří zpochybnili samotný význam pořízení videosekvence. Když jsem se podrobněji podíval do jejich profilů, zjistil jsem, že oni sami nikdy žádné video nevložili a že pouze kritizují ostatní. Ano, takových uživatelů internetu je většina, umějí jenom nadávat a kritizovat. Ale aby ukázali ostatním, jak vlastně jít na ten „user generated content“ (více ve Wikipedii), to ne. Do tohoto diskutovaného pojmu spadají blogy, diskuze, fotogalerie, činnosti v sociálních sítích a mnoho dalšího „amatérského“ obsahu.

Právě obavy z konfrontací s kritiky a diskutéry jsou možná jednou z hlavních brzd rozvoje Internetu tvořeného amatéry. Komu by se chtělo číst nadávky a urážky v diskuzích? Málokdo se nad to dokáže povznést a urážky ignorovat. Právě ti, co nejvíc útočí na blogery a třeba na amatérské fotografy a videoautory, vyprodukují většinu reakcí. V diskuzích se neprojevují ti, kterým se obsah líbí, obecně se mnohem více nadává než chválí.

Možná jsou moje předpoklady chybné, ale stejně věřím tomu, že strach z negativních reakcí může odradit dost potenciální amatérských autorů internetového obsahu. Jak si jinak vysvětlit, že jenom procenta, nebo spíše promile uživatelů internetových fotogalerií obrázky nejen prohlížejí, ale i vkládají? Tento problém mají například Flickr nebo YouTube, u nás to je podobné. Kolik lidí začalo blogovat a skončilo kvůli tomu, že jim někdo v dikuzích systematicky nadával? Smutné je, že ti, co nadávají, sami nedělají vůbec nic. Jsou pasivními konzumenty internetového obsahu (i toho tvořeného amatéry) a zanechávají po sobě stopy jedině v diskuzích, kde napadají autory, často dost nevybíravě. Ukázat nám, jak se to tedy má správně dělat ale nechtějí. Proč? Můžeme si myslet že na to prostě nemají.

Na druhou stranu není nad kvalitní diskuzi pod článkem, tedy pokud jsou příspěvky k věci, zajímavé, podnětné a přínosné. Takových případů je ale pomálu, jelikož se do debaty obvykle zamíchají ti, které diskutované téma vlastně vůbec nazajímá, jenom si potřebují zanadávat. Pokud jde autor článku, fotografie nebo videa s kůží na trh, musí se obrnit proti reakcím, které nejsou často zrovna pochvalné. Když jde o věcnou kritiku, ta je vítaným přínosem. Mnohdy ale slabší povahy utečou před návalem nekonstruktivních útoků. Ti, kteří se na Internetu projevují již dlouhé roky, jsou ostřílenými mazáky a jen tak něco je nerozhodí. Nováčci se ale mohou velmi lehce vyplašit díky jedinému záznamu v diskuzi. Z něj se autor dozví, že je k ničemu, neschopný, pitomý a tak vůbec. Pokud si neuvědomí, že diskutér se svými útoky baví a že mu na Internetu ani o nic vážnějšího nejde, může si pomyslet, že na produkování internetového obsahu opravdu nemá…