Prodám IPv4 adresy, zn.: nejvyšší nabídce

Podobné inzeráty zatím běžně nevídáme, nicméně je nejspíš jen otázkou času, kdy se stanou běžnou realitou. Autority, které spravují přidělování internetových adres, se na ně chystají a podnikají i další přípravy na blížící se vyčerpání volných IPv4 adres. Jedná se o jedno z nejvýznamnějších témat právě probíhajícího RIPE Meetingu.

Aktuální prognóza vyčerpání se posunula o kousek dál, momentálně to vypadá na konec roku 2011. Obávám se, že dopisy IT manažerů Ježíškovi budou v tom roce poněkud monotónní. Termín se rychle blíží a regionální registrátoři (Regional Internet Registry, RIR) intenzivně připravují pravidla, aby náraz na konci bolel pokud možno co nejméně.

Aktuálně jsou na pořadu dne především dvě témata: převody adres a zacházení s několika posledními zbývajícími bloky. Až dojdou IPv4 adresy, zbudou v podstatě jen tři možné cesty pro další rozvoj Internetu:

  • IPv6 – koncepční přechod na novou verzi internetového protokolu.
  • NAT – čím dál hojnější překládání adres a opakované používání stejných adres v různých částech sítě.
  • Recyklace – využití částí adresního prostoru, které byly dříve někomu přiděleny, ale nejsou využívány.

O kladech a nectnostech prvních dvou variant se už popsala spousta bitů a dnes je s dovolením nechám stranou. Zdůrazním jen, že se jednotlivé varianty vzájemně nevylučují a reálná budoucnost bude nepochybně zahrnovat směs všech tří.

Recyklace adres může probíhat formou násilnou či dobrovolnou. Násilná spočívá v tom, že registrátoři začnou odebírat dříve přidělené bloky adres na základě určitých kriterií, jež si stanoví. Do této varianty se ale nikomu nechce a nejsou patrné výraznější snahy ji zavést. Alespoň zatím.

Převody adres

Dobrovolná recyklace může znamenat, že subjekt X sám vrátí registrátorovi část svého prostoru nebo se dohodne se subjektem Y a část svých adres převede na něj. RIPE NCC, regionální registrátor pro Evropu a Blízký východ, momentálně oslovuje vybrané vlastníky velkých bloků adres, jedná s nimi o jejich využívání a možnosti něco vrátit. Především ale všichni regionální registrátoři pracují na pravidlech pro převod bloku adres mezi dvojicí subjektů.

Tradičně totiž registrační procedury počítají jen se dvěma základními operacemi: přidělení adres někomu a jejich vrácení mezi volné. Přesun je novinkou, nicméně aktuální vývoj situace jasně ukazuje, že velice potřebnou. Registrátoři se navíc při stanovení jeho podmínek snaží o určitou regulaci a hledají svou vlastní roli. Geoff Huston ve svém textu Address Transfers and Markets porovnává rozdíly mezi návrhy jednotlivých RIR (politiky se přijímají regionálně) a argumentuje pro vlastní, dost liberální variantu.

Podle něj totiž snaha o přílišnou regulaci povede k obcházení stávajících regulátorů a ke zmatku v evidenci adres. Proto jeho návrh pro APNIC umožňuje převádět adresy dost volně, jen zakazuje „dárci“ po dobu dvou let žádat o další adresy. Naproti tomu ARIN i RIPE NCC mají ve svých návrzích požadavek, že příjemce musí registrátorovi prokázat, že adresy opravdu potřebuje. RIPE NCC se navíc snaží bránit spekulacím zamčením převedeného balíku adres, který po následující dva roky nesmí změnit majitele.

Lze očekávat příklon spíše k liberálním politikám – aktuálnost databází je pro registrátory hlavní prioritou, navíc v příbuzných oblastech (doménová jména) také vítězí volnější pravidla. Tím se samozřejmě otevře prostor pro inzeráty podobné tomu v nadpisu a pro trh s adresami obecně. Protože finanční odměna je jasným kandidátem na motivaci vlastníka k převodu.

Trh s IPv4 adresami ve skutečnosti již přichází, přestože oficiálně zatím nejsou pro jejich převody podmínky. Remco van Mook ve své prezentaci uváděl příklady dopisu nabízejícího odkoupení adres (16bitový prefix za 175 tisíc USD) či dražby bloku IPv4 adres na eBay.

Je samozřejmě otázkou, proč je někdo ochoten platit za adresy, které zatím ještě lze získat zdarma. Jako možný důvod se nabízí, že takto jich může získat více, než na kolik by měl podle aktuálních pravidel nárok. V každém případě začíná mít IPv4 adresa svou cenu, která s časem poroste. Pravidla, jimiž se řídí internetová komunita, se tomu musí přizpůsobit.

Poslední adresy

Druhé velké téma současnosti představuje zacházení s posledními volnými bloky IPv4 adres. IANA přiděluje regionálním registrátorům osmibitové prefixy (čili hodnoty prvního bajtu adresy), které pak oni rozdělují podle pravidel platných v dané oblasti. Panuje všeobecná shoda, že až bude zbývat posledních pět prefixů, dostane každý regionální registrátor jeden z nich.

Tyto poslední bloky nejsou určeny k běžnému rozdělení, mají sloužit pro přechod k IPv6. Podpůrné mechanismy totiž zpravidla vyžadují alespoň omezené množství IPv4 adres, které by pak už nemuselo být odkud brát. Proto všichni registrátoři připravují speciální pravidla rozdělení posledního bloku.

Varianty se lehce liší, rozdíly však nejsou významné. RIPE NCC plánuje, že z posledního bloku dostane každý u něj registrovaný lokální registrátor (LIR, což je typicky poskytovatel Internetu), který požádá, jeden blok minimální přidělované velikosti. Nezáleží na velikosti ani potřebách registrátora, toto jsou adresy se speciálním účelem a dostanou jich všichni stejné množství. Také každý nový lokální registrátor dostane jeden blok této velikosti. Díky tomu bude možné i po vyčerpání volného prostoru získat omezené množství IPv4 adres potřebných pro přechod k IPv6.

Vývoj pravidel je dost nespojitý. Zatímco květnový RIPE Meeting nepřinesl mnoho nového, tentokrát se ledy hnuly. Pokud tento článek čtete ve čtvrtek dopoledne, můžete se od 13 do 15 hodin podívat na závěrečné plenární zasedání a stručné shrnutí 57. RIPE Meetingu.

EBF6

Rozhodně se na nás valí zajímavé časy (močící pes, močící pes)1.

1Terry Pratchett: Zajímavé časy, Talpress, Praha, 1998

Anketa

Budete sledovat/sledovali jste závěrečné zasedání RIPE Meetingu?

67 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 9. 11. 2008 20:27