Program IPv6 Ready je připraven

Nejedná se o žádný revoluční nápad. Podobná certifikace pro bezdrátová zařízení má za sebou již pěkných pár let existence. A je natolik úspěšná, že se bezdrátovým sítím standardu IEEE 802.11 dnes běžně říká WiFi, což je ve skutečnosti právě název certifikátu. Certifikáty tohoto typu mají ubezpečit zákazníky, že daný produkt prošel testem a chová se v souladu se specifikacemi. Jsou podstatné zejména v raných fázích prosazování určité technologie, kdy panuje značná nejistota ohledně kvality jejích implementací. U certifikovaného produktu lze očekávat, že bude fungovat správně. Jistotu člověk samozřejmě nemá nikdy (dokud věc nevyzkouší), ale pravděpodobnost průšvihu je certifikací omezena na minimum.

Vrátíme-li se k programu IPv6 Ready, ten v současnosti nabízí celou řadu certifikátů. Jejich základní rozdělení poskytují takzvané fáze:

Fáze 1

je starší a ověřuje nejzákladnější kompatibilitu s IPv6. Konkrétně se zjišťuje, zda zařízení podporuje:

• IPv6 adresy
• ICMPv6
• objevování sousedů
• bezstavovou automatickou konfiguraci

Testů jsou necelé dvě stovky a zaměřují se na povinné prvky protokolů (označené v RFC jako „must“). Úspěšné absolvování fáze 1 je doloženo stříbrným logem IPv6 Ready. Testování probíhá od roku 2003, v současnosti ale IPv6 fórum doporučuje dát přednost fázi 2.

Fáze 2

představuje náročnější test. Kromě povinných (must) ověřuje i prvky v RFC důrazně doporučené (should). Tomu odpovídá i výrazně vyšší počet testů, který proti fázi 1 narostl bezmála na trojnásobek.

Zatímco fáze 1 je homogenní, fáze 2 nabízí vedle základu i rozšiřující kategorie. Každý držitel certifikace fáze 2 musí splnit základní kategorii testů, která zahrnuje stejné prvky jako fáze předchozí a navíc k nim přidává určení MTU cesty. Kromě toho lze navíc získat certifikaci v některé z rozšiřujících kategorií (či v několika z nich):

• bezpečnost (IPsec)
• mobilní IPv6
• mobilní sítě (NEMO)
• DHCPv6
• SIP
• správa sítě (připravováno)
• multicast aneb MLD (připravováno)
• přechodové mechanismy (připravováno)

Splnění testů fáze 2 dosvědčuje od roku 2005, kdy se s její certifikací začalo, zlaté logo IPv6 Ready.

Fáze 3

se zatím nachází ve stádiu zrodu. Bude se v podstatě jednat o fázi 2, ovšem některé rozšiřující kategorie budou povinné.

Aby to bylo ještě o chlup složitější, rozlišují se u jednotlivých certifikátů role, kterou má zařízení v síti vykonávat. Například při splnění základní kompatibility fáze 2 může být produkt certifikován jako koncový uzel, hostitel, směrovač, operační systém, sada protokolů či speciální zařízení.

Pro potenciální uchazeče o certifikaci jsou volně k dispozici jak přesné popisy testů, tak sady nástrojů, jimiž si každý výrobce může své produkty otestovat. Kromě toho se při různých příležitostech pořádají otevřené testy kompatibility, kam mohou výrobci dorazit se svými produkty, propojit je s ostatními a testovat, zda si rozumí.

Ostré testování pak provádí některá z pěti pověřených laboratoří, z nichž jedna se nachází v Evropě (francouzská IRISA), jedna v USA a tři v Asii (Japonsko, Čína, Taiwan). Provádí dvě skupiny testů: první je zaměřena na dodržení specifikací, druhá na interoperabilitu.

A jaké že jsou výsledky? V seznamu šťastných držitelů certifikátu fáze 2 najdeme několik široce používaných produktů. Microsoft letos v říjnu certifikoval Windows Vista jako hostitele v základní kategorii fáze 2. Vylepšil tak své portfolio, které dříve zahrnovalo jen certifikáty fáze 1: pro Windows Server 2003, Windows CE 4.2 a také pro Windows Vista z letošního jara.

Otevřené operační systémy jsou na tom lépe. BSD se svou implementací KAME drží základní certifikát fáze 2 pro hostitele i směrovač. Linux má totéž a navíc rozšiřující kategorii IPsec pro hostitele i směrovač. Naopak nejhorší výsledky vykazuje MacOS, na jehož certifikačním kontě zeje čistá nula.

Cisco Systems má certifikován směrovač fáze 2 pro svůj IOS 12.4(9)T. Mezi držiteli certifikátů fáze 2 najdeme i několik síťových tiskáren výrobců Hewlett Packard a Xerox a také síťový software společnosti Konica Minolta.

Pokud se podíváme na celkové počty udělených certifikátů fáze 2, v roce 2005 jich bylo 21, v roce 2006 již 57 a letos zatím 56. Vzhledem k tomu, že s ubývajícími adresami pro IPv4 se otázka nasazení IPv6 stává stále aktuálnější, lze si popřát jen houšť a větší kapky.