Prohlášení o přístupnosti – snaha vs. skutečnost

Bohužel právě toto prohlášení bývá za tímto účelem zneužíváno – vystavit na stránkách potvrzení o tom, že web splňuje daná pravidla a je použitelný i pro různě hendikepované uživatele Internetu, je velice účinné. Často se však jedná pouze o plané řeči, které mají budit dojem vysoké kvality webu a vypovídat o zkušenosti a odbornosti autora, avšak naprosto neodpovídají skutečnosti.

Jedním z „pilířů přístupnosti“, který bývá snad nejčastěji porušován, je dostatečně kontrastní text. Zde jde o porušení snad nejmarkantnější; webová stránka by se totiž měla, bez ohledu na funkčnost, především pohodlně číst.

Správný kontrast, aneb co říkají pravidla

Mezi nejznámější české soubory pravidel, na které se autoři webových stránek odvolávají ve svých prohlášeních o přístupnosti a která by měl dobře přístupný web splňovat, patří Pravidla tvorby přístupného webu. Jim sekundují pravidla projektu Blind Friendly Web. Ze zahraničních pravidel jsou zřejmě nejznámější Web Content Accessibility Guidelines 1.0 (WCAG 1.0).

První kapitola Pravidel tvorby přístupného webu zní:

Obsah webových stránek je dostupný a čitelný; konkrétně pak pravidlo číslo 4* v plném znění říká:

Barvy popředí a pozadí jsou dostatečně kontrastní. Na pozadí není vzorek, který snižuje čitelnost.

Kombinace barvy popředí (tj. typicky písma) a barvy či vzorku na pozadí tvoří dostatečný vzájemný kontrast, aby vzájemně nesplývaly pro uživatele, kteří mají zhoršený zrak.

Kontrast konkrétních barev lze ověřit pomocí metodiky W3C nebo pomocí některého z dostupných online nástrojů (např. http://www.so­vavsiti.cz/kon­trast/). Minimální hodnota pro rozdíl jasu je 125 bodů (maximum této hodnoty je 255) a pro rozdíl barev 500 bodů (maximum této hodnoty je 765). Čím jsou tato čísla větší, tím je kombinace barev více kontrastní, a tudíž je popředí na pozadí lépe čitelné.

Pro doplnění, jedno z pravidel s nejvyšší prioritou projektu Blind Friendly Web zní: Barvy popředí a pozadí jsou dostatečně kontrastní. Na pozadí není použit vzorek, který snižuje čitelnost.

A pravidlo Web Content Accessibility Guidelines 1.0 je: Ensure that foreground and background color combinations provide sufficient contrast when viewed by someone having color deficits or when viewed on a black and white screen. [Priority 2 for images, Priority 3 for text].

Jaká je skutečnost?

Prozaicky řečeno, stránek s prohlášením o přístupnosti je mnoho, stránek s dostatečným kontrastem textu poskrovnu. Nedostatečný kontrast písma a jeho pozadí je totiž téměř všude se vyskytujícím kardinálním prohřeškem proti přístupnosti. Běžně je na stránkách k vidění tak nekontrastní text, že jeho čtení je obtížné i pro uživatele se zdravým zrakem. Není nutné zde poukazovat na konkrétní weby, čtenář se může sám lehce a rychle přesvědčit o skutečnosti. Nalézt stránku, která obsahuje prohlášení o přístupnosti, a přitom její text je špatně čitelný, je otázkou několika chvilek.

V prohlášení o přístupnosti často stojí, že se dané stránky snaží o maximální přístupnost; slůvkem snaží tak autoři svoji práci mírně alibizují. Pokud však bereme dostatečný kontrast jako jeden z nejdůležitějších bodů přístupnosti, pak stránky, které mají text s nízkým kontrastem, se nesnaží ani o přístupnost základní, natož maximální. Ne vždy je však třeba být natolik striktní. Pokud je hodnota kontrastu stále přijatelná, lze například u menu v některých případech přimhouřit oči; u delších textových celků by ale kontrast měl být již dostatečný.

Čím to?

Je to především kvůli převráceným prioritám při tvorbě webu a z toho plynoucí nevědomosti a pohodlnosti. Pokud si dnes totiž dáte zhodnotit stránky na některém fóru, předmětem kritiky je v drtivé většině grafika a následně HTML kód stránek a s ním spojená validita. Validátor HTML kódu zná téměř každý tvůrce webu a také podle něj často posuzuje práci ostatních. Pro mnoho lidí je na pomyslném žebříčku důležitosti zelená hláška HTML validátoru výše než zelená „fajfka“ v analyzéru kontrastu barev. Proto je honba za zeleným proužkem validátoru mnohem populárnější než snaha vytvořit skutečně přístupné stránky.

Pokud se například podíváme do diskuse na jakpsatweb.cz, nalezneme zde hodně dotazů typu: Proč to není validní?, Jak zvalidnit? apod. Kolik lidí se tam však ptá, jak odstranit hlášky, které „vyplivl“ validátor přístupnosti?

Tvůrci webových stránek tak mají buď pouze malou povědomost o problematice přístupnosti, nebo nejsou ochotni dbát na dodržování jejich pravidel. Je to přece jen práce navíc.

A protože webdesignerů, kteří skutečně dodržují pravidla přístupnosti a uvědomují si jejich důležitost, je tak málo, je málo i opravdu dobře přístupných stránek. Ostatní tvůrci webu vnímají prohlášení o přístupnosti pouze jako něco, co je zrovna „in“, a jeho skutečný účel si neuvědomují.

Nedostatečný kontrast však není jedinou chybou. K vidění jsou často i další, více či méně závažné nedostatky ohledně přístupnosti. Za zmínku stojí např. nedostatečně využívaný atribut „title“.

A jak jsou na tom vaše stránky?

Samoúčelné umístění prohlášení o přístupnosti je problémem mnoha stránek a objevuje se i u děl velkých společností, které se tvorbou www zabývají, ke škodě své vlastní a uživatelů především.

* V nové verzi Pravidel tvorby přístupného webu se jedná o pravidlo číslo 6.