Pokud se mi tedy například budete chtít dostat k datům uloženým na disku mého notebooku, pak vězte, že musíte něco mít (šifrovací klíč, kterým jsou data zašifrována), něco znát (heslo) a něco být (musíte projít biometrickou autentizací).
Chápu motivaci, ale tohle je hodně špatně zvolený příklad:
1) Šifrovací klíč i heslo jsou oboje příznakem jednoho a toho samého autentizačního mechanismu (něco znát). Navíc mi v obvyklém případě stačí znát jen jedno z toho (pokud znám klíč, nepotřebuji heslo, pokud znám heslo, dokážu z jeho znalosti získat klíč).
2) Obecně pro zabezpečení dat před lokálním útočníkem lze dobře použít faktor znalosti a s výhradami faktor vlastnictví (má to smysl to jen v případě, že se jeho výstup v čase nemění, a pak ten výstup útočníkovi stačí zachytit jednou a příště ho použít přímo), ale nelze použít faktor "co jsem" (protože to je jen porovnání někde v databázi a útočník vždycky může přepsat porovnávací podmínku z IF (co_jsem = uložený_co_jsem) THEN na IF (pravda) THEN.