Proklatě drahé nepochopení

Ilustrace: Nenad Vitas

Tímto sice nechci vyzývat k pronásledování svých kolegů z českých médií, avšak míra nepřesností je v tomto případě snad ještě vyšší, než v ostatních (IT) případech bývá. Svoji roli v počtu výskytů zpráv (a tím i špatných interpretací) tu bezesporu hraje atraktivnost tématu, protože políček firmě, jejíž produkty vás denodenně pronásledují (a leckdy i trápí) v práci i doma, určitě nenecháte bez pozornosti. Ještě zajímavějším pak celý případ činí výše pokut a hrozeb, vymykající se finančním představám běžných lidí. Přidejte k tomu letní sezónu a o výsledek je postaráno.

Prokličkujeme-li však více či méně drobnými zpravodajskými (a komentátorskými) zmateními, můžeme narazit i na poměrně zajímavé okolnosti, které však většinou ve zprávách nezaznívají. Pojďme se tedy na základní rysy (a zároveň nepřesnosti) celého případu podívat jednotlivě a s odstupem:

Nejde o desktopové Windows, ale o serverovou verzi

Microsoft dostal od Evropské komise pokutu za to, že (podle ní) neplní její požadavky na nápravu, plynoucí z antimonopolního řízení v roce 2004. Jejich součástí bylo i dodání technické dokumentace ke 30 komunikačním protokolům serverové verze Windows tak, aby další softwarové firmy mohly vyvíjet produkty tyto protokoly využívající. Ve většině deníkových i televizních zpráv přesto o této důležité serverové pointě nezaznělo ani slovo, naopak vždy se mluvilo prostě o „Windows“ ve smyslu desktopu a s tím související dominantní pozicí Microsoftu.

Proč je tento rozdíl důležitý? Protože podíl operačních systémů Microsoftu na serverech je pochopitelně jiný než na stolních počítačích. Podle Jiřího Grunda z české pobočky Microsoftu je tento podíl kolem 70 procent – což je o dobrých 20 procent méně než u Windows pro desktop. Je pro Evropskou komisi nebezpečnější zneužívání sedmdesáti procent než devadesáti? Odpovědí může být pokuta téměř půlmiliardy eur za integraci Windows Media Playeru (WMP) do „stolních“ Windows, která byla součástí výše uvedeného antimonopolního případu. Nařízená verze Windows bez WMP však u uživatelů zcela selhala a výše pokuty tak dnes působí spíše nepatřičně.

Problémem není „nekompatibilita programů s Windows“

Z výše uvedeného je zřejmá nesmyslnost i další opakované teze, že Evropské komisi vadí obtížný vývoj programů pro Windows od firem třetích stran. Microsoft by byl ostatně sám proti sobě, kdyby vývojářům v programování aplikací pro svůj systém kladl překážky – nakonec množství programů pro Windows by v tomto mohlo svědčit samo o sobě. Klíčové jsou opět souvislosti se serverovou platformou, kde Microsoft čelí hutné konkurenci, vyvíjející návazné serverové aplikace. Aktuální pokuta přitom nemá směřovat k narovnání sil na trhu, což by ostatně byla (i na poměry evropských úředníků) pořádná hloupost. Její jedinou příčinou je zpoždění v dodávce posledního balíku dokumentace.

Za přinejmenším zajímavé však můžeme považovat to, že v USA Microsoft již stejnou technickou dokumentaci několika firmám předal a ony na jejich základě úspěšně software vyvíjí. Pomineme-li otázku, proč by tedy stejné dokumenty neměly stačit i evropským firmám, nabízí se otázka další, a sice

       

Je otevření některých rozhraní zárukou prostředí bez monopolu?

V USA tedy mohou se servery Windows další servery a aplikace lépe komunikovat, k čemuž zdárně spějí i servery v Evropské unii. Je tedy za mořem postavení Microsoftu méně dominantní? Těžko. Ostatně k polemice vyzývají i odhady celého trhu se servery. Zatímco u „workgroup“ serverů má moloch oněch cca 70 procent, na celkovém trhu všech typů serverů sotva třetinu. Proč je pro EU klíčový právě workgroup, je otázka zřejmě nad schopnosti této glosy.

Je možné, že by firma jako Microsoft mohla nepochopit požadavky na dokumenty od EU?

A to nejabsurdnější na závěr. Dohoda mezi velkými firmami ve vyspělém světě obvykle probíhá v přísném a prověřeném právním a procesním rámci, v němž na nepochopení a otázky mnoho místa nezbývá. Zcela mimo moji představivost proto padá opakované tvrzení, že největší softwarová firma světa a největší úřednický aparát si nedokáží vyměnit požadavky na vzájemnou komunikaci (na předávané dokumenty). Microsoft tvrdí, že až do letošního jara vlastně jen páčil z Evropské komise přesné zadání na dokumenty, příslušná eurokomisařka to považuje za nesmysl. Ať má pravdu ten či onen, celý spor působí dojmem přetahování se o gól na místním plácku. Nad hřištěm se však vznáší miliardy, což komedii mění na zvláštní drama. Není divu, že Evropská komise je obviňována z účelového procesu a Microsoft zase z neochoty k ústupkům. Nepochopitelností je tu tentokrát zkrátka až nezdravě mnoho.