Provoz CZFree.Net JE legální

Asi nemá velký smysl čtenářům Lupy připomínat význam neziskových broadband telekomunikačních sítí, a to zejména v době nepříliš bohaté na obdobné nabídky komerčních poskytovatelů telekomunikačních služeb. Ať již je to způsobeno relativně vysokou cenou těchto komerčních služeb, případně jejich teritoriálním omezením, dochází ke stále většímu rozmachu nekomerčních telekomunikačních sítí. Jako typický příklad takovéhoto rozmachu může bezesporu posloužit projekt neziskové broadband telekomunikační sítě CZFree.Net. Především v souvislosti s obrovským rozkvětem této komunitní sítě bývá stále častěji vyslovován názor prohlašující samotný provoz této sítě za porušování platné právní úpravy, zejména pak telekomunikačního zákona (TelZ), případně za jeho obcházení. Právě právním podmínkám provozu tzv. neziskových broadband telekomunikačních sítí (zejména CZFree.Net) bych se chtěl věnovat v tomto článku.

Jedním z logických předpokladů provozu neziskových broadband telekomunikačních sítí bylo zejména veřejně vyhlášené opatření Českého telekomunikačního úřadu ve formě vydání generální licence ČTÚ č. 12/R/2000. Toto opatření, které od doby vyhlášení bylo několikrát pozměněno, je ve smyslu § 46 a násl. TelZ závazné pro všechny fyzické a právnické osoby, které vykonávají telekomunikační činnosti, a za určitých podmínek opravňuje fyzické nebo právnické osoby (dále jen „uživatele“) k provozu pozemních vysílacích rádiových zařízení pro širokopásmový přenos dat na principu rozprostřeného spektra bez jakéhokoliv dalšího řízení u ČTÚ. Generální licence pak tyto podmínky poměrně přesně specifikuje, a to např. tak, že mimo jiné stanoví, že

• tato zařízení nesmí být provozována s přídavnými zesilovači a musí pracovat v kmitočtovém pásmu 2400,0 – 2483,5 MHz s minimální přenosovou rychlostí 250 kbit/s;
• musí jít pouze o ta zařízení, u kterých Úřad rozhodl o schválení nebo uznání typu rádiového zařízení podle § 10 TelZ, a pouze o ty stanice, které splňují požadavky dané nařízením vlády č. 426/2000 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na rádiová a na telekomunikační koncová zařízení;
• konstrukce těchto zařízení nesmí být dodatečně elektricky ani mechanicky měněna;
• maximální ekvivalentní izotropicky vyzářený výkon je 100 mW (tato mez musí být dodržena při libovolné kombinaci výstupního výkonu vysílače a použité antény);
• u systémů s rozprostřeným spektrem využívajících techniku přímé sekvence pak nesmí spektrální hustota izotropicky vyzářeného výkonu překročit hodnotu –20 dBW/1 MHz.

V tomto ohledu podotýkám, že výše uvedené požadavky (podmínky bezlicenčního provozu) v žádném případě nepředstavují jakousi bezzubou samomluvu telekomunikačního regulátora, ale že jejich splnění a dodržování může být předmětem kontroly ČTÚ (v praxi tomu tak často bývá i na základě anonymně učiněného podnětu). Samotní uživatelé jsou pak za účelem této kontroly povinni poskytnout materiální a technické zabezpečení pro výkon této kontroly (a to v nezbytném rozsahu odpovídajícím povaze jejich činnosti a technickému vybavení) a veškerou další součinnost podle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů. Za neposkytnutí této součinnosti (např. ve formě neumožnění přístupu k zařízení) může ČTÚ uložit uživateli (fyzické osobě) pořádkovou pokutu až do výše 50.000 korun, v případě aktivního bránění ve výkonu státní inspekce telekomunikací však až do výše 100.000 korun. (Tuto pořádkovou pokutu lze uložit i opakovaně, nebyla-li povinnost splněna ani ve lhůtě nově stanovené kontrolními pracovníky; úhrn takto uložených pořádkových pokut však nesmí překročit částku 200.000 korun).

V případě prokázaného porušení výše uvedených požadavků (podmínek bezlicenčního provozu) by patrně mohl ČTÚ uložit uživateli (nepodnikající fyzické osobě) pokutu až do výše 100.000 korun. V tomto ohledu je však třeba rovněž dodat, že TelZ v zásadě neumožňuje sankcionovat nepodnikající fyzickou osobu pouze za porušení samotné generální licence. ČTÚ by totiž musel poměrně složitě dovozovat a dokazovat, že porušením výše uvedené licence nastala jedna ze skutečností uvedených v § 97 odst. 3 TelZ (např. že došlo k provozu zařízení, které způsobuje rušení apod.). Vzhledem k tomuto se tedy nedomnívám, že fyzická osoba bude často předmětem jakýchkoliv (i sebemenších) sankcí ze strany ČTÚ. Pokud by však příslušnou generální licenci porušila podnikající fyzická osobu, může být naopak poměrně snadno pokutována až do výše 5.000.000 korun (§ 97 odst. 1 písm. k) TelZ). V obou případech se při stanovování výše pokuty přihlíží k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání.

Předmětná generální licence pak rovněž dále uvádí, že provoz těchto zařízení nemá zajištěnou ochranu proti rušení způsobenému jinými vysílacími stanicemi (provoz v tomto kmitočtovém pásmu totiž může být rušen celou řadou dalších technologií, a to nejenom Bluetooth, BreezeNet, ale také např. mikrovlnou troubou :-)) a pro tento účel stanoví (sice nenormativní, ale jistě rozumné) vodítko, že případné rušení jsou povinni provozovatelé těchto zařízení řešit vzájemnou dohodou, přičemž odstranit rušení na své náklady, případně zastavit provoz, má za povinnost ten provozovatel, který uvedl do provozu zařízení způsobující rušení jako poslední. Tato generální licence nabyla účinnosti dnem vyhlášení v Telekomunikačním věstníku (6. září 2000) a platí do 31. prosince 2005.

Samotná výše uvedená generální licence však pouze představuje veřejně vyhlášené opatření ČTÚ, ve kterém se stanoví podmínky provozu vysílacích rádiových zařízení, která nevyžadují individuální přidělení kmitočtů, a jako takové je závazné pro fyzické a právnické osoby vykonávající telekomunikační činnost (v tomto případě tedy provoz zařízení). Generální licence však pochopitelně není, ani nemůže být, jedinou „normou“, která legální provoz neziskových broadband telekomunikačních sítí umožňuje.

Vzhledem ke skutečnosti, že nelze na několika málo řádcích paušalizovat provoz všech broadband telekomunikačních sítí, pokusím se držet příkladu zjevně nejznámější komunitní sítě, projektu CZFree.Net, a to s vědomím toho, že rozhodně nejde o objekt ideální a tedy snadno (právně) uchopitelný. CZFree.Net jako takový totiž nemá právní subjektivitu a lze na něj nahlížet toliko jako na jakýsi „zájmový“ spolek několika (mnoha) jednotlivců, a můžeme tedy pouze hovořit o odpovědnosti těchto osob jednotlivě, a to ve vztahu k jejich konkrétnímu jednání, které skutečně může mít velmi rozmanité formy, včetně přístupu k právu.

Jednou z patrně nejvýznamnějších otázek je samotná podstata provozu této sítě. Problém totiž spočívá v tom, ze TelZ v zásadě vychází ze dvou hlavních variant provozu, a to:

• telekomunikační síť, pro jejíž zřízení a provozování není potřeba telekomunikační licence (§ 14 a násl. a contrario TelZ) a
• veřejná telekomunikační síť, pro jejíž zřizování a provozování je telekomunikační licence potřebná (§ 14 a násl. TelZ).

Ze samotné definice telekomunikační sítě (§ 2 odst. 2 TelZ) vyplývá, že se jí rozumí funkčně propojený soubor telekomunikačních zařízení k přepravě informací mezi koncovými body této sítě nebo soubor rádiových zařízení k přepravě informací nebo jejich vzájemná kombinace. Jak ostatně vyplývá z této definice, dva navzájem funkčně propojené počítače (LAN), případně mobil připojený k notebooku pomocí IrDA, již představují telekomunikační síť ve smyslu TelZ!

Naproti tomu za veřejnou telekomunikační sít již TelZ ve svém § 2 odst. 3 považuje pouze takovou síť, která má být podle licence nebo generální licence využita zcela nebo zčásti pro poskytování veřejných telekomunikačních služeb. Definice telekomunikační služby je pak uvedena v § 2 odst. 5 a 6, podle kterého se jí rozumí služba, jejíž poskytování spočívá zcela nebo zčásti v přepravě nebo směrování informací telekomunikačními sítěmi třetím osobám. Veřejnou telekomunikační službou se pak rozumí telekomunikační služba, z jejíhož poskytování není předem vyloučen žádný zájemce o její využití.

       

Jak vyplývá z výše uvedeného, znakem veřejné telekomunikační sítě je mimo jiné skutečnost, že musí jít o službu ve smyslu platné právní úpravy, která navíc splňuje onen znak veřejnosti. V tomto ohledu je třeba říci, že jednotlivé komunity CZFree.Net neposkytují služby (třetím stranám), ale pouze vzájemně a společně využívají výhod zařízení, jehož jsou spoluvlastníky a která společně provozují. Co se týče znaku veřejnosti, je třeba říci, že patří již k jakémusi právnímu folkloru, že zákonné normy nevymezují řádně pojmy, které často používají, a to mnohdy v různých významech. TelZ tento pojem ale z části vymezuje (§ 2 odst. 6) a lze tedy v zásadě analogicky dovodit, že znak veřejnosti dle TelZ není naplněn tam, kde dochází předem k vyloučení byť jediného zájemce. V praxi CZFree.Net, resp. jeho jednotlivých komunit, jde zejména o to, že přijetí nového člena (spoluvlastníka) zcela závisí na uvážení a souhlasu zbývajících členů (spoluvlastníků), přičemž tito mohou člena odmítnou z jakéhokoliv důvodu či bez udání důvodu (na rozdíl od komerčních poskytovatelů). V tomto ohledu lze zjednodušeně říci, že platí zásada, „že jsou automaticky vyloučení všichni ti, kteří nebyli přijati“, no a právě opak požaduje výše zmíněný § 2 odst. 6, podle kterého se za veřejnou telekomunikační službu považuje jen ta telekomunikační služba, z jejíhož poskytování není předem vyloučen žádný zájemce o její využití.

Vzhledem k výše uvedenému nezbývá než dodat, že provoz projektu neziskové broadband telekomunikační sítě v České Republice – CZFree.Net (jak ji její duchovní otci hrdě označují)  – nepředstavuje provoz veřejné telekomunikační sítě a jako takový jej bezesporu lze označit za provoz bezlicenční a tedy v tomto ohledu legální.