Průkopníci zítřka a vězni včerejška

Oč šlo? Nová verze systému Mac OS X firmy Apple (kódové jméno Tiger) bude obsahovat několik zajímavých rozšíření postavených na jádře internetového prohlížeče. Mimo jiné čtečku RSS kanálů integrovanou v prohlížeči a především tzv. dashboard – kdekoli ze systému okamžitě přístupnou sadu jednoduchých drobných „udělátek“ (widgets). Ta jsou napsána v Javascriptu a o jejich zobrazení a interakci v systému se stará právě jádro webového prohlížeče. Až potud pro uživatele jiných operačních systémů možná malá zajímavost, ale nic světoborného.

Jenže určité funkce nezbytné pro chod těchto rozšíření se pouhými prostředky HTML dají udělat jen těžko nebo vůbec ne – třeba posuvné ovladače (sliders), komponování obrázků nebo dynamické kreslení grafiky (třeba pro zobrazení ručičkových hodin). Vývojáři přidali tyto funkce do jádra prohlížeče Safari a rozšířili tak vlastně jazyk HTML o několik svých vlastních prvků, např. prvek <canvas> nebo atributy composite, contenteditable atd. Tedy něco, co třeba Microsoft dělá se svým Internet Explorerem jako na běžícím páse.

Protože je ale vývoj Safari částečně pod veřejnou kontrolou (je to projekt open source) a rovněž šéf vývojového týmu Dave Hyatt informuje o postupu prací na svém blogu, zvedla se rychle proti tomuto řešení menší vlna protestů. Především se razantně ozval Eric Meyer, webový specialista a člen pracovních skupin konzorcia W3C, které spravuje všechny zásadní webové standardy. Nové prvky a atributy v HTML? Praštili mě po hlavě a magicky jsem se přenesl zpět do roku 1994?, diví se ve svém komentáři Meyer.

A má pravdu. Dnes už se rok 1994 nepíše. Doba, kdy si každý výrobce živelně a po svém dělal s jazykem HTML, co ho zrovna napadlo, je dávno pryč. Přitom dnešní technologie pro podobná proprietární rozšíření poskytují i „slušná“ řešení. Jedním z nich jsou jmenné prostory (namespaces) jazyka XML. Zjednodušeně řečeno – namísto toho, aby výrobce zasahoval do pevně kodifikovaného jazyka, jakým HTML či XHTML jsou, vytvoří si nad XML jazyk vlastní. Ten může být XHTML velmi podobný, ale regulérně už může obsahovat i libovolné dodatečné funkce. Laikům se může zdát, že v tom zas takový rozdíl není, ale ve skutečnosti je ten rozdíl opravdu principiální. Výrobce své dokumenty odkazem na vlastní definici jmenného prostoru (DTD) deklaruje jako jakési „MojeHTML“ a nikoli jako (X)HTML, a nepředělává si tak podle svých okamžitých potřeb platné „oborové normy“.

Mezi řadou zastánců tohoto standardního postupu se rozpoutala celkem zajímavá diskuse (alespoň její část je možné sledovat třeba na stránkách WaSP Buzz). Výsledkem je rozhodnutí applovských vývojářů k tomuto (náročnějšímu, ale „čistšímu“) řešení přistoupit. Koncem minulého týdne Dave Hyatt oznámil, že pracovně vytvořili jmenný prostor „Apple HTML-extended“ a nové funkce prohlížeče budou řešit standardními prostředky jazyka XML.

Přiznávám se, že mě tahle drobná kauza potěšila. Přinejmenším jako důkaz toho, že „to jde“. Že když se spolu na úrovni baví dva skuteční odborníci (Hyatt i Meyer patří mezi světové špičky v oboru), mohou jeden druhého přesvědčit o optimálním řešení a dospět k rozumné shodě nebo aspoň kompromisu. Jen se mi nějak těžko daří představit si, že by se něco podobného mohlo stát i s jiným, nejmenovaným prohlížečem, v jiné, nejmenované firmě, která to, že už není rok 1994, zatím nepostřehla. A to je ten smutnější podtón, který je v téhle písničce stále slyšet.