Nenazval bych to nedůsledností normy. HTML bylo navrženo tak, aby příliš nezáviselo na použitém koncovém zařízení a jeho schopnostech nemůže proto definovat žádný přesný formátovací model.
Chcete-li mít přesnou kontrolu nad layoutem a designem je lepší použít jiný formát než HTML - třeba PDF. V PDF si můžete vše přesně rozmístit, fungují v něm odkazy, lze do něj zařadit formuláře a odesílat je skriptu na serveru ke zpracování, můžete v něm klidně použít JavaScript na různé efekty a doplňování formulářů. V PDFku můžete mít samozřejmě i další informace - audio a video sekvence, PDF lze standardně šifrovat i opatřit digitálním podpisem.
Zkrátka každý formát se hodí na něco jiného.
Jediné, co si W3C uvědomilo, bylo to, že lidi nechápou, na co se HTML hodí a na co ne. XML oproto zcela vynechává jakéjoliv informace o formátování a jde především o sémantiku. Jedině tak snad nikde nebude chtít přímo do XML stránky psát definici jejího vzhledu.
Vzhledem k současně používaným prohlížečům, se stejně musí XML ještě na serveru převést do HTML (příp. HTML+CSS) a na straně klienta to není žádný pokrok.
Názor k článku
Quo vadis, webmasteři?
