Hlavní navigace

Radosti a strasti komunitních serverů

 Autor: 29
David Antoš 23. 4. 2007

Obousměrnou komunikací se Internet odlišuje od ostatních médií. Právě proud "od uživatele" se stává stále důležitější, pod praporem web 2.0 se Internet narovnává a demokratizuje. Extrémní formou téměř "plochého" webu jsou komunitní služby. Jak je můžeme definovat? Jaká jsou úskalí jejich rozvoje? Směřuje budoucnost k centralistickému či decentralizovanému pojetí komunit?

Definiční otázky

Než se dostanu k samotnému tématu této úvahy – vztahu „mikro“ a „makro“ komunit – musím bohužel začít s definicemi pojmů, s kterými v článku operuji. Podobně jako obrovská spousta jiných pojmů – zvláště pokud se týkají nových fenoménů – je pojmosloví okolo internetových komunit mimořádně roznorodé podle úhlu pohledu, z jakého se na dané téma kdo dívá. Všechny výrazy si nadefinuji tak, jak je sám vnímám, názor každého se může trochu lišit. Co je komunita? Co je internetová komunita? Co je komunitní služba či web? Jaké jsou jejich charakteristiky a jak je dále rozlišovat?

Komunity

Komunita je jakákoliv skupina lidí, která mezi sebou nějak komunikuje či provádí jiné interakce. Teoreticky by taková skupina mohla být třeba i jen dvoučlenná, ale jelikož komunity má cenu řešit až od vyššího počtu členů, budeme předpokládat, že se jedná o početnější uskupení. Každá komunita obvykle potřebuje nějaký raison d´être – důvod, proč se zrovna v takovém složení zformovala. Může to být fyzická blízkost (vesnice), stejné zájmy, škola, práce atd. Většina lidí je členem různých komunit. Samotné komunity se navíc mohou různě shlukovat – komunitě 5 nejlepších kamarádů ze školy je nadřaznou komunitou třída, té zase škola a podobně.

Internetové komunity

Internetovou komunitou můžeme rozumět komunitu, která se spolu nějakým způsobem doruzumívá přes Internet. Nemusí přitom v žádném případě být čistě virtuální, tedy bez existence ve fyzickém světě, stejně tak může jít o „běžnou“ komunitu využívající výhod Internetu. Ostatně takovou neohraničenou internetovou komunitu tvoříte i se svými kolegy a spolužáky, které máte v ICQ.

Komunitní servery

Co je komunitní server, je už obtížnější jednoznačně prohlásit. Pokud bychom použili definici: „místo, kde se spolu mohou uživatelé dostávat do interakcí“, vejde se do ní většina Internetu, alespoň tedy všechny služby, na kterých ostatní uživatelé mohou pocítit vaši aktivitu. Proto se tak často za komunitu označují čtenáři Lupy, za komunitní web by se svými diskusemi mohlo být označeno i takové iDnes a podobně. Za opravdový komunitní server/službu bych tedy minimálně pro tento článek označil služby, jejichž převážná většina obsahu či provozu je tvořena samotnými uživateli. Tedy službu, ve které je v maximální míře umenšen „vysílací“ proud a pozvednuta ona „zpětná vazba“. Taková služba je tedy plochá a demokratická ve smyslu rovnosti uživatelů, přičemž ignorujeme administrátory a další způsoby kastování. Blog jako takový tedy komunitní služba nebude, existuje zde jeden hlavní uživatel – tvůrce obsahu, vedle vedlejších – čtenářů. Naopak blogovací platforma komunitou je již spíše, zvláště pokud je blogování automaticky zpřístupněno všem uživatelům serveru – blogy na Lupě tedy spíše ne, blogy na Líbímseti spíše ano. Taková, byť krkolomná definice nám již dává množinu služeb, jejichž hlavním smyslem je zprostředkovávat komunikaci mezi svými uživateli. Komunitní službou je pro mě služba, která bude bez jediného uživatele úplně prázdná.

Makro a mikro komunity

Konkrétně: komunitními službami jsou kupříkladu Lidé, MySpace, Nyx, Webtrh, Aragorn (kterého spoluprovozuji), ale třeba i ICQ a do jisté míry snad i e-mail. Tato nesourodá směsice by si zasloužila další členění. Já použiji dvě označení – „makrokomunita“ a „mikrokomunita“ – ale stejně tak by se s trochu posunutým významem daly rozlišovat generické a specifické komunitní služby. Makro a mikro terminologie však umožňuje adekvátně akcentovat hlavní odlišnost těchto typů – jejich velikost.

Podle našeho předpokladu mají komunity obvykle nějaký identifikační základ, způsob, jak se určí lidé vevnitř a vně. Nejjednodušeji lze rozdíl mezi mikro a makro komunitou vysvětlit tak, že mikrokomunity s touto identifikací pracují, zatímco makrokomunity ne. Hypotetickou ambicí makrokomunity je obsáhnout celý svět, všechny druhy interakcí a všechny uživatele. Což je ovšem nemožné, pokud by se dovnitř této služby neuzavřel celý Internet, reálné ambice jsou proto o něco skromnější. ICQ tak třeba může usilovat o roli univerzálního textového komunikátoru mezi dvěma osobami v reálném čase, Lidé o univerzální chat, seznamku či diskusi atp. Důležité je, že makrokomunity vždy obsahují větší řadu komunit a samy jako celek žádnou netvoří, pokud tedy za komunitu neprohlásíme lidstvo.

Onálepkované mikrokomunity

Mikrokomunity většinou začínají jako sada standardních komunitních nástrojů doplněných o nějakou nálepku – třeba „Dračí Doupě“. Ačkoliv tyto nástroje mohou být upraveny pro specifické potřeby té které komunity, obvykle se jedná o běžné věci, které nabízejí i makrokomunity. Zajímavé tedy je, že shlukování komunity okolo dané služby není ani tak dané jejím odlišením od jiných služeb, ale právě onou nálepkou, která návštěvníkům říká, koho by tam tak asi mohli nalézt. Ani samotný obsah komunikace se zdaleka nemusí točit okolo „oficiálního zaměření“ – na našem fantasy DrD serveru patří mezi nejoblíbenější témata metalová hudba, řeší se politika, náboženství, často i velmi bezprostřední témata jako kde koupit nějaký mobil atd. Ač jsou mikrokomunity definovány úžeji, lidé na nich nakonec řeší kdeco – ale již jen v okruhu lidí, kteří jim jsou pravděpodobně v něčem podobní, se kterými mají nějaký důvod se seznámit.

Potenciál mikrokomunit

Velké komunitní projekty jako jsou Lidé, Líbímseti či zejména americké MySpace mají tendenci lákat velkou pozornost obrovskými čísly své návštěvnosti. Domnívám se, že tak trochu neprávem pro svou neuchopitelnost zůstávají v pozadí mraky menších komunit, které by v součtu velké hráče jistě minimálně vyrovnaly. Jejich potenciál je přitom velký. Pro ilustraci – 5 velkých komunitních serverů zaměřených na hraní Dračího Doupěte online (online hry jsou pochopitelně komunity trochu jiného typu, ale Dračí Doupě se přes Internet hraje vesměs jen pomocí rozšířených diskusí a chatu) má v součtu bez očištění překryvů okolo 7000 UIP denně, pokud bychom přidali další tématicky podobné komunitní weby nenabízející online hru, mohli bychom se dost možná i po očištění pohybovat v rozmezí 5–8 tisíc UIP. Přitom podobných komunit mohou existovat tisíce a tisíce.

„Zoomování“ komunitami

Pro jakou komunitu jsou vhodné mikro a makro komunity? Dovolím si vyslovit názor, že od jisté velikosti komunity to je vždy mikrokomunitní řešení. Ona hranice může být ovšem pohyblivá podle míry aktivity a pevnosti komunity, řekněme že o „osamostatnění“ má smysl přemýšlet u skupin s minimálně desítkami až stovkami členů či potenciálních členů. Jenže i pokud se rozhodneme pro mikrokomunitu, stále před námi stojí nelehký oříšek. Jak jsem ukázal, komunity mají tu vlastnost, že se do sebe mohou různě zanořovat a propojovat. Není přitom důvod, proč by za mikrokomunitu mohl být považován pouze server, který bude sloužit té nejmenší jednotce, dokážeme-li ji vůbec identifikovat. Reálně se tak tedy i mikrokomunitní weby pohybují někde mezi oběma extrémy a je umění vybrat tu správně velkou množinu. Uveďme si příklad, třeba můj oblíbený Tokio Hotel. Kde se může komunita jejich fanoušků pohybovat? Může to být klidně na Lidech. Může to být na nějakém cool komunitním portálu pro -náctileté holky. Může to být hudební komunitní web. Může to být web specificky zaměřený na Tokio Hotel. A také to může být web fanklubu ze Znojma, který bude mít 15 členů. Je náročnou otázkou zhodnotit, jak široce můžeme při definici komunity zajít. Při příliš širokém zaměření se nám tato specifická komunita může mezi ostatními rozpustit a uspět může vedlejší server, který si tuto otázku vyjasnil přesněji. Naopak na příliš úzce vymezeném webu mohou uživatelé trpět osaměním a přejít někam vedle, kde to více žije a kde se mohou pobavit i o ostatních souvisejících tématech, která je zajímají.

Generické makrokomunity

Zatím jsem zde, poněkud zaujatě, vysvětloval především mikrokomunity. Ale proč vůbec existují makrokomunity, co na nich lidé hledají a jak to, že jsou tak populární? Skutečně fungují jen jako místo pro zbytkové komunity, které nejsou dostatečně velké na osamostatnění? Do jisté míry ano, vytvořit komunitní web dnes znamená buď vytvořit vlastní skripty, design a zaplatit hosting, nebo poslepovat existující hotová řešení – což podle mé zkušenosti není zrovna komfortní řešení. Za těchto okolností je pro řadu komunit jednodušší zůstat, kde jsou, zvláště když komunitní servery stále čekají na vhodný model svého zpeněžení, vhodný model, jak se uživit.

Makronástroje však mají smysl i jako doplněk mikrokomunit. Většina lidé je součástí celé řady různorodých komunit. A existují některé služby, které nemá smysl používat vždy jen v onom omezeném okruhu, ale obecně, se všemi, univerzálně. Těžko budeme používat v každé komunitě jiný e-mail, těžko si budeme pro každou komunitu stahovat jiný IM program, atd. Proto bych makrokomunity zaměnil za generické nástroje – služby, které má smysl používat napříč Internetem.

Jak lepit

Současný stav roztříštěnosti mikrokomunit je dle mého názoru vysoce neefektivní a dlouhodobě neudržitelný. Základní sada nástrojů se všude opakuje, přesto většinou každá komunita pracuje s vlastním unikátním řešením, a objem vymrhané energie na paralelní vývoj je tak enormní. Kdybych však měl vybrat nejlepší nástroj z každé kategorie komunitních funkcí, dal bych dohromady obrovskou směsici nesourodých služeb jako je Wordpress, phpBB (ač osobně tento systém nemám příliš v lásce), Gmail, Google Calendar, Wikipedia, Windows Live Messenger, YouTube, Flickr a třeba i náš velmi pěkný AJAX chat. Kdybych však zkusil všechny tyto služby nějak poslepovat, výsledek by byl otřesný.

Věci se však mění a internetové aplikace se stávají čím dál tím otevřenější. Možnosti, jako jsou různá API, OpenID, ale třeba i mikroformáty – to vše zametá cestičku budoucí kooperaci různých služeb od různých provozovatelů. Přesto je překvapivé, že ještě nikdo nepřišel s opravdu kvalitním, jednoduše instalovatelným a upravitelným systémem, který by umožnil provozovat vlastní mikrokomunitu na základě externě dodávaných nástrojů. Jistě mě nyní řada z vás má chuť opravit – opakuji: kvalitu a jednoduchost, dostupné možnosti vždy alespoň jedno z těchto kritérií nenaplňují.

Makro versus mikro

Na vině jsou podle mého názoru ambice portálů zahrnout všechny pod svá křídla pomocí svých řešení. Takovou komunitní „platformou“ jsou třeba Google Groups, jenže zde možnost vlastních úprav vesměs končí u přebarvení nadpisů. Jsem však přesvědčen, že se jedná jen o dočasný stav. Vytvořit síť mikrokomunit je podle mého názoru silnou možností, jak v této oblasti konkurovat MySpace. Mikrokomunity lidé preferují kvůli větší přehlednosti, jasné identifikaci a blízkosti k adminům. Nabídnout lidem sadu nástrojů pro jejich jednoduché vytvoření sice znamená, že nad nimi budu mít méně bezprostřední kontrolu, ale i tak je mohu dosti efektivně lapit a uzamknout do svého řešení.

Ekonomický model chybí

Překážkou rozvoje mikrokomunit je tedy relativní komplikovanost jejich tvorby. Vedle toho však působí ještě jeden faktor, který odrazuje tvůrce od cíleného zakládání dalších mikrokomunit na již vyvinuté platformě – peníze. Nějak profesionálně se pouštět do mikrokomunit nemá prakticky smysl, protože obecně nic nevynášejí (až na výjimky, kdy se komunitní web vzácně přesně trefí do cílů inzerenta či je již za tím účelem vytvořen). Proto všechny ty stránky vytvářejí bez výhrady nadšenci, celý ten obrovský potenciál zůstává ladem, jelikož nikdo neví, co s ním. Komunitním serverům chybí podobný impuls, který se – v podobě kontextové reklamy – postaral o raketový nástup blogů (tedy decentralizovaného zpravodajství), chybí jim vhodný ekonomický model. Provoz komunitních služeb je vesměs – obzvláště v Česku – téměř či úplně nevýnosné a portály si je spíše pěstují jako nutný doplněk, který se jim vrací nepřímo a čeká na svou chvíli.

Možné formy financování

Na komunitní portály se totiž žádná z možných forem zpeněžení nehodí. Možná nejvýnosnějším modelem dnes jsou příspěvky uživatelů – více či méně vynucované. Ty však obvykle kryjí sotva provoz, Internet není médium, kde by se dalo vydělat pomocí přímých plateb, rozhodně zatím ne a pravděpodobně nikdy ne. Zbývá tedy inzerce a bohužel z žádných existujících modelů není žádný funkční. Objevení potenciálu komunit stojí v cestě dvě překážky: 1) ať již je komunitní server definován jakkoliv úzce, samotná komunikace na něm se zdaleka netočí zejména okolo tohoto tématu, ale poletuje okolo, 2) většina komunikace je nezachytitelná kontextovou reklamou ve stávajících formách – produkované texty nejsou dostatečně dlouhé a konzistentní, aby k nim stávající algoritmy dokázaly naservírovat adekvátní reklamu.

widgety

Důvěra – nespočitatelná externalita

Komunitní servery disponují jedním statkem, se kterým se obtížně obchoduje – důvěrou mezi jejími členy. Pokud by jejich provozovatelé dostávali provizi za každý produkt, který si na základě doporučení daného na onom webu někdo koupil a za každou navštívenou stránku, byla by to možná ta nejvýnosnější internetová aktivita. Takovou externalitu však zatím nikdo podchytit neumí, neumí řídit, co budou členové komunity propagovat, neumí vždy přidat ten správný odkaz na provizní systém. V tuto chvíli je tak možná nejschůdnější cestou sponzorství, v budoucnu si budou muset komunity najít nějakou jinou cestu. Jisté je, že kdo objeví ten správný způsob, způsobí tím novou malou internetovou revoluci.

Příští velká věc

Mikrokomunity (ale nejen mikro) jsou tedy komplikované na vývoj a s minimální návratností. Přesto dnes úspěšně existují. Jakožto spoluprovozovatel jedné takové je můj názor můžná ovlivněn, ale jsem přesvědčen, že jednou z „příštích velkých věcí“ na Internetu bude právě rozvoj mikrokomunit. Mnoho složek života se přesouvá na síť a jeí využít ke kooperaci existujících komunit z fyzického světa či nově vytvořených komunit lidí odkudkoliv je přirozené a užitečné. Mikrokomunity budou centralizované povahou vývoje aplikací a decentralizované oddělením jednotlivých komunit do vlastních „životních“ prostředí.

Anketa

Jaký ekonomický model je pro komunitní server nejvhodnější?

Našli jste v článku chybu?
Vitalia.cz: Studie porovnávala efekt homeopatie

Studie porovnávala efekt homeopatie

Root.cz: Prvních 700 routerů Omnia je hotových

Prvních 700 routerů Omnia je hotových

Vitalia.cz: Tohle jsou nejlepší česká piva podle odborníků

Tohle jsou nejlepší česká piva podle odborníků

Lupa.cz: Další Češi si nechali vložit do těla čip

Další Češi si nechali vložit do těla čip

Lupa.cz: Patička e-mailu závazná jako vlastnoruční podpis?

Patička e-mailu závazná jako vlastnoruční podpis?

120na80.cz: Na různou rýmu různá homeopatie

Na různou rýmu různá homeopatie

Podnikatel.cz: Babišovy firmy a registr smluv. Co odhalil?

Babišovy firmy a registr smluv. Co odhalil?

Podnikatel.cz: Byla finanční manažerka, teď cvičí jógu

Byla finanční manažerka, teď cvičí jógu

DigiZone.cz: Samsung EVO-S: novinka pro Skylink

Samsung EVO-S: novinka pro Skylink

120na80.cz: Co je padesátkrát sladší než cukr?

Co je padesátkrát sladší než cukr?

Lupa.cz: Jak levné procesory změnily svět?

Jak levné procesory změnily svět?

DigiZone.cz: Pure má tři nové přijímače DAB

Pure má tři nové přijímače DAB

Vitalia.cz: Voda z Vltavy před a po úpravě na pitnou

Voda z Vltavy před a po úpravě na pitnou

DigiZone.cz: Mordparta: trochu podchlazený 87. revír

Mordparta: trochu podchlazený 87. revír

120na80.cz: Zázrak ze smetiště: co léčí lopuch?

Zázrak ze smetiště: co léčí lopuch?

Lupa.cz: Blíží se konec Wi-Fi sítí bez hesla?

Blíží se konec Wi-Fi sítí bez hesla?

Podnikatel.cz: Takhle se prodávají mražené potraviny

Takhle se prodávají mražené potraviny

Vitalia.cz: Když bílkoviny, tak jíme ty nekvalitní

Když bílkoviny, tak jíme ty nekvalitní

DigiZone.cz: Digi2GO: výborný základ, ale...

Digi2GO: výborný základ, ale...

DigiZone.cz: LG OLED65E6: první pohled

LG OLED65E6: první pohled