RE: LANGMaster: jen klamavá reklama a nekalá soutěž?

Začnu citací několika paragrafů Etického kodexu novináře:

• nic neomlouvá nepřesnost nebo neprověření informace, každá uveřejněná informace, která se ukáže jako nepřesná, musí být neprodleně opravena
• považovat pomluvu, neprokázané obvinění, překroucení dokumentů, faktů a lži za nejzávažnější profesionální chyby
• nepřipustit, aby domněnka byla vydávána za ověřený fakt a zprávy byly deformovány zamlčením důležitých dat
• dbát na rozlišování faktů od osobních názorů
• nepřijímat žádné hodnotné dary nebo výhody, které by měly souvislost s jeho novinářskou činností, zvláště pak z důvodů zveřejnění nebo zatajení nějaké informace
• nepřijímat peníze ve veřejné službě nebo v soukromém podniku tam, kde jeho postavení novináře a jeho vliv by mohly být zneužity
• nezneužívat výsad, plynoucích z povolání novináře, k prezentování svých osobních postojů

Tyto citované zásady se dají shrnout do tří okruhů: „psát pravdu“, „rozlišovat fakta od osobních názorů“ a „nebýt uplácen za zveřejňování lživých informací“. Rozeberme z tohoto pohledu článek LANGMaster: jen klamavá reklama a nekalá soutěž?, který by se mohl pro studenty žurnalistiky stát učebnicovým příkladem špatné novinářské práce.

Psát pravdu

V odkazovaném článku se píše, že „LANGMaster nezískal Křišťálový disk 2003, získala ho společnost Microsoft za otevřené řešení Moderní škola – brána vědění na bázi MS Class Server, kde je LANGMaster jen jednou z participujících firem spolu s AutoCont, Vogel Publishing a dalšími.“ Pravdou ovšem je, že LANGMaster získal křišťálový disk, jak je uvedeno kupříkladu zde. 

Rozlišovat fakta od osobních názorů

Opět citace z článku: „Na českém trhu výukového software působí několik větších výrobců, mezi které můžeme zřejmě zařadit společnosti BSP Multimédia, GRADA, LANGMaster Group, LEDA, Media Trade, Silcom, Terasoft a asi 30–40 menších výrobců. Podle různých zdrojů se odhadoval obrat na tomto trhu do roku 2000 v rozmezí 25–40 milionů Kč, z velké části se prodeje realizovaly do škol. Tento malý trh byl negativně ovlivněn dodávkou tzv. softwarového balíčku v prosinci 2001 v rámci Projektu II Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ). Dodávka ve výši 175 milionů Kč bez řádné soutěže zvýhodnila několik výrobců a několik desítek ostatních málem zlikvidovala. Na toto téma bylo napsáno již mnohé a nekorektnost postupu tehdejšího Zemanova vedení ministerstva školství potvrdil i závěr kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu.“ První polovina tvrzení se tváří jako fakt, i když nepravdivý – trh s multimedii roku 2000 byl téměř 150 milionů Kč, z drtivé části se prodeje realizovaly mimo oblast škol. Další část tvrzení je osobní a soukromý názor, proložený tendenčním zmíněním o Nejvyšším kontrolním úřadu.

       

Nebýt uplácen za zveřejňování lživých informací

Jan Wagner není nezávislý novinář, nýbrž reprezentuje zájmy firem, jež jsou v přímé konkurenci ke společnosti LANGMaster. Vystupuje často jménem Projektu B@JT nebo jménem Unie školských asociací CZESHA (například na konferencích, prostřednictvím mailové adresy Jan.Wagner@ba­it.cz apod.). Kdo se alespoň trochu orientuje na českém trhu s výukovými programy, ví, že iniciativa Škola bez hranic (jehož je projekt B@JT a CZESHA členem) sdružuje přímé konkurenty společnosti LANGMaster na českém trhu.

Novinář a publicista by se měl ve své práci řídit zásadami Etického kodexu novináře a nikoliv těmi, které v 19. století prosazoval mistr fabulace P.T. Barnum. Ten tvrdil, že pro své záměry může využít jakýchkoliv metod, nezáleží na tom, zda je určitý výrok pravdivý či není, ale důležité je, co užitečného jeho věci přinese. Naštěstí je století jednadvacáté, ve němž jsou již Barnumské metody kontraproduktivní.